Režisér: Množství práce nás všechny překvapilo

Inovátorský český film Alois Nebel se v úterý poprvé představil českým divákům. Zatím jen v předpremiéře ve městě Jeseník, ale už za týden vstoupí do běžné distribuce. O poloanimovaném filmu na motivy stejnojmenné komiksové předlohy promluví podrobněji režisér Tomáš Luňák, filmová historička Eva Zaoralová a publicista Radovan Holub.

Zleva režisér Tomáš Luňák, výtvarník Jaroslav Švejdík a herci Simona Babčáková, Miroslav Krobot, Marie Ludvíková, Tereza Voříšková, Marek Daniel a Leoš Noha, foto: ČTK

Tajemný příběh s atmosférou podobnou filmům Sin City a Valčík s Bašírem vznikl kombinací hraného a kresleného filmu. Herec Miroslav Krobot v něm ztvárnil titulního hrdinu, jemuž se v podivné mlze zjevuje sudetská Němka Dorothe (Tereza Voříšková), oběť násilného odsunu Němců po druhé světové válce. Ve filmu si zahráli také Leoš Noha, Alois Švehlík a Karel Roden, ten v úloze Němého, který překročí česko-polské hranice se sekyrou v ruce, aby pomstil svoji matku. Film vznikl metodou rotoskopie. Herci měli zvýrazněné některé prvky v obličeji, výtvarník pracoval s každým políčkem filmu zvlášť a zaměřoval se na charakteristická gesta. Důležité bylo i spojení animace s pozadím a dalšími efekty. Právě z toho důvodu nejdříve vznikl hraný film, a pak přišla na řadu metoda rotoskopie, na níž se podílelo na padesát animátorů a výtvarníků. Natáčení exteriérů i scén s herci si vyžádalo 30 dní, překreslení nasnímaného obrazu trvalo téměř dva roky. Od první myšlenky na tento projekt k premiéře uplynulo pět let. Režisér Tomáš Luňák filmem Alois Nebel debutoval v oblasti dlouhometrážní tvorby:

"My jsme tušili, že to bude moc práce, ale to množství nás všechny překvapilo. Já jsem studoval animovaný film a svůj absolventský film jsem dělal sedm měsíců, takže jsem byl připravený, že to trvá dlouho. Ale že to bude takhle dlouho a takhle náročné, to nikdo z nás nevěděl. Tady to nikdo nedělal, neměli jsme možnost srovnání, možnosti kam jít za zkušenostmi."

Kdy jste si plánovali premiéru?

"My jsme plánovali premiéru na podzim minulého roku. Takže to bylo o rok delší. Ale ta postprodukce je opravdu velice složitá. A taky jsme ten film ještě dlouho hledali, dlouho jsme do něj stříhali. Stříhali jsme ještě v době, kdy už se animovalo, takže to byla další komplikace, která to prodlužovala."

Miroslav Krobot (vlevo) a Karel Roden, foto: ČTK

Říkáte, že jste z prostředí animovaného filmu. Jak jste pracoval s herci? Bylo nutné nějak směřovat jejich projev k tomu, že bude animovaný?

"Já jsem do té doby neměl zkušenost s prací s hercem. A princip animace je v tom, že pohyb vytváříte, takže se hercem nějakým způsobem stáváte vy. Tady byla výhoda či nevýhoda, že herci vytvořili ten pohyb pro nás, a jediné, co jsem věděl, že nesmím hercům předehrávat, jak mají hrát. Jenom jsem se se snažil usměrňovat. To natáčení bylo složité v tom, že ne vždy všechno bylo srozumitelné, točili jsme většinou ve dne, aby bylo vidět, takže jsem je spíš uváděl do kotextu, že prší, že tohle probíhalo dřív a to potom, držet návaznosti, tempo a rytmus."

Film byl vybraný do nesoutěžního programu letošního mezinárodního filmového fetivalu v Benátkách. Ohlas filmu tady sledoval filmový publicista Radovan Holub z Literárních novin:

"Já si myslím, že film tam zaujal, ale přece jenom v Benátkách letos jedna hvězda přebíjela druhou, jeden film přebíjel druhý. Jenom v téhle sekci mimo soutěž, kde se Alois Nebel promítal, bylo několik velmi důležitých filmů, například Ermanno Olmi Vesnice z kartonu, byl tam film Madonny, měl tam film Cosakowski, čili takových es, která na sebe stahují pozornost. Nicméně být v takovém sousedství je pro český film mimořádný úspěch."

Mezi prvními českými diváky byla filmová publicistka Eva Zaoralová. Tu snímek velmi pozitivně překvapil.

"Myslím, že to je opravdu vynikající počin naší kinematografie. Abych byla u českého filmu opravdově dojata, to se mi už dlouho nestalo. takže toho si cením. Ale uvažovala jsem teď pro sebe, jestli by ten film vyvolal stejný účinek, kdyby byl normálně natočený, kdyby nebyl převeden do té animační podoby. A nejsem si tím tak úplně jistá."

Podle Evy Zaoralové má film ne úplně důsledné vedení některých motivů:

"Tam je ten lapsus mezi tím, kdy je Nebel na nádraží a pak ho vidíte jinde a v tu chvíli nevíte určitě, jestli se to týká minulosti nebo už současnosti. Což by asi vadilo, kdybychom se na to dívali jako na hraný film. Kdežto v té výtvarné podobě si člověk řekne, ano, proč ne, proč by to tak nemohlo být."

Film Alois Nebel vychází z komiksové předlohy, která má silný lyrický náboj: vyjadřuje přírodní atmosféry, nezřetelné nostalgie a vazby do minulosti, sama hlavní postava je silně introvertní a podobá se hrdinům z filmů Aki Kaurismäkiho. Nádražák Alois Nebel v dětství zažil drastické scény při odsunu Němců z pohraničí a dnes se s protagonisty dávných událostí znovu potkává. Kolega z nádraží Wachek, záhadná postava Němého, který se přichází pomstít, to vše provázáno s motivy sovětské okupace a zejména politického převratu v roce 1989, kdy se děj filmu odehrává.

"My jsme se celou dobu s kameramanem snažili natočit krajinářský film. Takže pro mě je to hodně film o tom kraji. samozřejmě je tam hodně různých proudů, jsou tam ty hlavní prudy s Aloisem Nebelem i s Němým, proudy historie, pak i některé spodní proudy. Ale pro mě bylo nejdůležitější převést ten kraj do filmu."

A to že některé dějové motivy zanikají nebo jsou natolik v ústraní, že si jich řada diváků asi ani nevšimne, to byl záměr?

"Je to záměr. Já bych opravdu nechtěl vyprávět příběh jasný od začátku do konce. My bychom byli rádi, kdyby se divák spolupodílel na sledování filmu. jasně, je to věc, která se moc nenosí, ale my jsme adaptovali komiks a princip komiksu je takový, že děj se odehrává mezi obrázky a naše vyprávění se taky odehrává mezi obrazy. Děj je tam permanentně přítomný, jen ho ne vždy ukazujeme."