Rok 1848
7. března jsme si připomněli 155. výročí rozpuštění ústavodárného sněmu v Kroměříži a vyhlášení tzv. oktrojované ústavy. Tím byla završena první fáze revoluce z roku 1848. Tyto události se dnes jeví jako hodně dávná minulost a jsou připomínány leda tak v učebnicích dějepisu. V českých dějinách však hrají významnou roli mj. proto, že se český národ poprvé od Bílé hory pokusil emancipovat v rámci Rakouské monarchie. Navzdory tomu, že revoluce z roku 1848 skončila porážkou, si doba vynutila zavedení mnohých demokratických opatření, z nichž některá platí dodnes. Události, k nimž došlo před 155 lety, rekapituluje v příspěvku Otakara Vraného Herbert Brynda.
"Ústavodárný sněm byl prvním sněmem v dějinách habsburské monarchie, kde volení zástupci lidu ze všech národů rakouské části monarchie mohli svobodně hovořit o aktuálních problémech, kterými v té době monarchie žila. Měl samozřejmě mnoho omezení. Politici procházeli křtem, na svou úlohu ještě nebyli připraveni, ale přesto se sněm vyznačoval velkou mírou tolerance a snahou vytčený úkol splnit."
V Praze - podobně jako ve Vídni - vypukla revoluce v březnu 1848 petičním shromážděním, na němž byl vysloven požadavek nové ústavy, která měla obsahovat všeobecné občanské svobody, zrušení poddanství a spravedlivější státoprávní uspořádání v rámci rakouské monarchie. V létě se konal v Praze slovanský sjezd. Část politiků v čele s Palackým na něm hájila umírněné pozice austroslavismu. Pro radikály typu Sabiny a Friče to však bylo málo. Zradikalizovaní Pražané povstali se zbraní v ruce proti monarchii, na pražských ulicích vyrostly barikády. Rakouská armáda ovšem rychle zareagovala a po dvoudenním boji dobil Prahu nechvalně proslulý generál Windischgratz. Bombardování Prahy děly si vyžádalo 43 obětí. Prostor pro jednání o občanských svobodách se tak zúžil. Český sněm nebyl povolen a jediným fórem pro řešení českých ústavních požadavků se stal rakouský ústavodárný sněm. Začal jednat v létě 1848 ve Vídni. Zasedali v něm mj. František Palacký a Karel Havlíček Borovský. Hlas českých politiků byl však příliš slabý na to, aby dokázali něco prosadit. Na podzim 1848 se bojovalo v Itálii i v Uhrách a císařský dvůr z bezpečnostních důvodů přenesen do Olomouce. Rakouské ústavodárné shromáždění přesídlilo do Kroměříže. O významu kroměřížského sněmu hovoří historik docent Milan Hlavačka.
"Na sněmu došlo k velmi důležitým rozhodnutím a diskusím, které se vrátily do politiky později. Ale především kroměřížský sněm měl vypracovat ústavu. A také ji vypracoval, nicméně se nedostal k tomu, aby tuto ústavu odsouhlasil, protože byl 7. března rozehnán. V návrhu ústavy bylo zakotveno několik zásadních požadavků revoluce, jako třeba nové státoprávní uspořádání monarchie, diskutovalo se o postavení císaře, o trestu smrti atd., zkrátka o velmi závažných otázkách, které se pro budoucnost habsburské monarchie ukázaly jako veledůležité."
"V té politické hře na jaře 1849 šlo o to, že na jedné straně vláda uzavírá sněm a na druhé straně se vůbec nechová hloupě a překládá společnosti to, co měl sněm udělat, ale jakoby to neudělal, tedy novou ústavu. A vláda dokonce tvrdí, že její ústava je lepší než ústava, vypracovaná sněmem. Ale osud této ústavy je smutný, protože zůstala jen na papíře, v platnost nikdy nevstoupila, protože na území monarchie se ještě dlouho válčilo."
Podle oktrojované ústavy bylo Rakousko dědičnou monarchií, výkonnou moc měla vláda, odpovědná císaři, zákonodárnou moc měl císař a dvoukomorový říšský sněm. Volební právo bylo omezeno poměrně vysokým censem. Navíc ani tato ústava neměla dlouhého trvání. Hlavní politický požadavek roku 1848 - vytvořit novou demokratickou ústavu se tedy nepodařilo prosadit. Přesto nelze rok 1848 vnímat jako naprostou porážku. Jak říká historik Milan Hlavačka, navzdory porážce byla zavedena důležitá demokratická opatření.
"Především došlo k osvobození sedláků. Sedlák dostal svůj majetek a po výkupu z roboty a poddanství mohl pracovat na svém. Prvním vítězem revoluce byl sedlák. Dalším vítězem byl byrokrat, protože po zrušení patrimoniálního systému bylo nutné vytvořit novou státní správu na nejnižší úrovni a místo patrimonií vznikla hejtmanství, tedy vlastně okresy. A pak tu byly výdobytky jiné, hlavně větší prosazení češtiny ve školství, v úřadech, osvobození židovského obyvatelstva atd. V té každodennosti, především v hospodářské sféře, byla revoluce roku 1848, dokonaná. V občanské a hospodářské sféře otevřela liberální období."
