Rok 2018 přinesl troje volby, složité sestavování vlády, i smrt vojáků v Afghánistánu
Osmičkový rok, tak se v Česku mluvilo o roce 2018. Připomněli jsme si během něj řadu výročí. Tím nejdůležitějším bylo 100 let republiky. Rok 2018 odstartovaly prezidentské volby, kdy do finále postoupili Miloš Zeman a Jiří Drahoš. Voliči poslali znovu na hrad Miloše Zemana. Jaký byl osmičkový rok, jsme se zeptali politoložky Vladimíry Dvořákové.
„Svým způsobem možná byl, protože byl zahájen volbou prezidenta, která hodně polarizovala společnost, což myslím v případě volby prezidenta není úplně dobře. Prezident by měl být spíše vnímán jako prezident všech občanů, jako někdo, kdo dokáže národ svým způsobem stmelovat, což je velký rozdíl této funkce třeba oproti funkci premiéra, tam samozřejmě by postoje premiéra měly být asi objektivně řečeno vyhrocenější.
Je tu ovšem mnohem složitější věc, která nebyla zdánlivě nějak dramatická, ale která si myslím, posunula Českou republiku směrem, který není úplně příliš dobrý, a to bylo, že jsme velice dlouho sestavovali vládu. Přitom, tak jak byl vytvořen parlament, existovalo X alternativ, jak by mohla většinová vláda vzniknout. Problémem bylo postavení současného premiéra pana Babiše, který byl trestně stíhán a kdy mnohé politické strany prostě řekly, že nebudou jednat o možnosti vytvoření většinové vlády. Nakonec se povedlo sestavit vládu menšinovou. Ta získala v červenci důvěru, a vládne jako menšinová vláda s podporou komunistů. Pro menšinou vládu vždycky ta situace není úplně dobrá, protože závisí na svém podporovateli, a musí začleňovat do svých programů, i ohled na postoje té strany, která jim vyslovila podporu, byť není součástí vlády."
Koalice ustála několik krizí i hlasování o nedůvěře
V listopadu čelila vláda hlasování o nedůvěře kvůli vyjádření Babišova syna, že byl nedobrovolně odvezen na Krym, aby jako spoluobviněný nevypovídal v kauze Čapího hnízda. Poslanci koaliční ČSSD vládu aktivně nepodpořili, ale její pokračování umožnili odchodem ze sálu. Premiéra Babiše počínání koaličního partnera rozladilo, nakonec ho ale akceptoval a uvedl, že bylo výsledkem vnitrostranického kompromisu.
"Hlasování o nedůvěře se popravdě řečeno v parlamentech dělá proto, že chce opozice upozornit na nějaký problém. Málokdy jde přímo o to, že by se předpokládalo, že se vládu podaří svrhnout a zároveň pravděpodobně nebylo ani jasné, jakým způsobem by mohla být sestavována nová vláda, protože prezident republiky v tomto momentě řekl věc, která zase není úplně klasická v demokratických systémech. Že i pokud by vláda Andreje Babiše dostala nedůvěru, že by znovu jmenoval premiérem pana Andreje Babiše. To je zase jeden z dalších rysů, které nepovažuji za velmi dobré z hlediska právní a politické kultury této země, protože je a určitě existovala tady řada možností, jakou jinou vládu sestavit, ale tohle se nestalo. Nakonec vláda hlasování o nedůvěře ustála a pokračuje dál jako menšinový kabinet."
V Senátu po volbách ztratila ČSSD většinu
„Začnu volbami do místních zastupitelstev. Na jedné straně se volí ve velkém množství malých obcí a to rozhodování občanů o tom, kdo je bude v obcích zastupovat, je velmi odlišné, než když se volí třeba zastupitelstvo města Prahy. Volby v Praze jsou klíčové a jsou vždy vnímány jako odraz určité specifické části země a jejího postoje. Ať chceme nebo nechceme, Praha samozřejmě má většinou jiné politické postoje, nežli má třeba větší část venkova nebo menších měst a obcí, ale to není nic neobvyklého, to se objevuje ve své podstatě všude ve světě.
Máme ještě volby do Senátu. Vždycky je volena pouze jedna třetina senátorů a změnila se většina, to je to podstatné. Sociální demokracie, která měla většinu, po těchto volbách výrazně ztratila. Zároveň se ukazuje, že v Senátu je celá řada klubů, kde je poměr sil vyrovnaný, a kde se musí hledat i určitý konsenzus při hlasování o některých zákonech, které se senát rozhodne nebo které musí projednávat. Zajímavá byla situace, když se volil předseda Senátu, kdy se hledaly různé alternativy, právě díky tomu vyrovnání sil a zároveň i s vědomím, že Senát v tuhle chvíli může představovat i určitou pojistku. Lépe řečeno, Senát je konstruován tak, že to není klasická komora, která by se zabývala všemi zákony, ale především je důležitá při pokusech o změnu Ústavy. Situace v tuto chvíli není úplně přehledná, ale rozhodně má Senát jinou většinu, než-li má Poslanecká sněmovna."
Předsedou Senátu byl nakonec zvolen dlouholetý politik Jaroslav Kubera z ODS.
Diplomacie řešila brexit, v Afghánistánu padli čeští vojáci
V roce 2018 také padli v Afghánistánu čtyři čeští vojáci. To rozvířilo na politické scéně diskusi, zda to není důvod k tomu, aby se Česko z alianční mise stáhlo.
„Myslím si, že ta tragédie a smrt těch vojáků, není věcí, která by měla výrazněji ovlivňovat rozhodování o tom, jestli máme být na misích nebo ne, protože ty důvody by měly být zcela jiné. Pokud někam posíláme vojáky, tak bohužel musíme počítat i s tím, že může stát, že někteří vojáci se domů nevrátí. Je to smutné, jsou to velké tragédie, jde spíš o to, aby se v rámci těch misí potom hledaly, jestli jsou možnosti jiné, větší bezpečnosti, ale to jestli jedeme na nějakou misi nebo nejedeme, je otázka skutečně zahraničně politická. Je to otázka strategických úvah a zejména i toho, jak delace může Česká republika přispět. Zda tyto mise přispívají k tomu, aby se řekněme v některých zemích situace zklidnila, aby byl nastolen mír, nebo aby se nešířily některé postoje nebo vlivy, které jsou v rozporu s našimi základními hodnotami liberální demokracie," uvedla v rozhovoru pro Radio Praha politoložka Vladimíra Dvořáková.
