Rouška jako symbol doby. Národní muzeum připravilo jejich výstavu

Rouška se stala v Česku jakýmsi symbolem doby koronavirové. V Národním muzeu v Praze je jeď výstava roušek. Najdete tu roušky od designérů, firem a zakázkových krejčovství, ale také šité doma. Navíc se k nim vážou i různé příběhy. Jak uvedl generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš, jsou tu roušky pro porodnici, na pomoc autistickým dětem, rouška ušitá ze svatební košile nebo rouška pro ženy, kterým chybí rtěnka.

Foto: archiv Národního muzea

Michal Lukeš, foto: Zdeňka Kuchyňová

"Primárně to naše sbírání nebylo o rouškách a o výstavě. Každé muzeum má poslání dokumentovat dobu kolem sebe a dokumentovat přelomové události té doby. Bohužel koronavirus bezpochyby je, byl a asi bude přelomová událost v dějinách naší doby. Hned, jak se začaly roušky nosit, a ukázalo se, jak jsou Češi kreativní a z těch roušek se začaly dělat módní doplňky, někdy i vtipné, tak naši kolegové z historického muzea, stejně jako to dělají vždycky, začali dokumentovat dobu. Začali sbírat zajímavé roušky s příběhy.

Tak vznikla sbírka, kterou tu zanecháme do budoucnosti, aby si lidé dokázali udělat představu. Doufám, že to bude jenom představa, že se už roušky nosit nebudou. Když se 25. května rozvolnila opatření a už se venku roušky nosit nemusí, tak jsme si řekli, že uděláme takovou symbolickou tečku. Uspořádali jsme malou výstavu asi 25 nejzajímavějších roušek, které jsme za tu dobu nasbírali. Každá má nějaký zajímavý design a příběh, který zároveň nemusí být veselý."

Rouška od krejčovství Mia Bella (vlevo) a osobní rouška Vlastimila Ježka, foto: Zdeňka Kuchyňová

Na výstavě je 25 roušek. Kolik jste jich nasbírali celkem a ještě v tom pokračujete?

"Kolegyně posbírala každou roušku, která pro ni byla zajímavá, takže se sbírají. Je jich několik desítek. Jde nám o to, abychom naše sbírky obohatili a nechali tu nějaký reprezentativní vzorek. Není účelem nasbírat tisíce roušek a uložit je do sbírek muzea."

Pojďme tedy k těm příběhům. Které jsou ty nejzajímavější?

"To jsou sdělení a příběhy těch roušek, které mají různý design. Nebudu číst to sprosté slovo v angličtině, ale v krejčovství Mia Bella vznikla rouška, která vyjadřuje vztah k tomu covidu, že se mu nevzdáme. Jednu z roušek dělal tatínek pro svoji rodinu. Kreativně v ní vymyslel otvor tak, aby se daly na výletech pít nápoje. Osobitou roušku z vykukující kočkou jsme dostali od návrhářky Heleny Fejkové. Je to módní doplněk.

Foto: Zdeňka Kuchyňová

Máme tu také osobní roušku ředitele Obecního domu Vlastimila Ježka. Ta má klasický příběh jedné dámy z doby, kdy byl roušek nedostatek, a řešilo se, jak se budou obyvatelé zásobit. Lidé je začali šít a rozdávat okolí a tuhle roušku s notami dostal právě ředitel Ježek s přáním, ať co nejdřív se v Obecním domě rozezní hudba a noty, což se stalo.

Je tu i rouška, která má na sobě českou vlajku.

"Českou vlajku, nápis držíme spolu a havlovské srdíčko. Začala se okamžitě šířit určitá vlna sounáležitosti, jako nápisy spolu to zvládneme, a tak dále. Tak to je řekněme rouška lehce vlastenecká. Ty roušky podle mě dokumentují nejenom tu dobu, ale i specifický smysl Čechů pro humor. Panely jsou doplněny různými vtipy a narážkami na covid."