Rozhlasová Dismančata uvádějí muzikál o Hnutí Stonožka
Sanitky pro Kosovo, vybavení škol v Iráku, Afghánistánu nebo v Bosně, ale také auto pro převoz nemocných dětí pro Dětskou psychiatrickou léčebnu v Opařanech - to vše získaly děti zapojené do hnutí Stonožka - Na vlastních nohou. Zdánlivě jednoduchým způsobem - kreslily vánoční přání. Hnutí má dnes i svůj muzikál:
S nápadem, že děti nakreslí vánoční přání a za jejich prodej získají finanční prostředky na pomoc druhým, přišla v roce 1990 zakladatelka Stonožky, Češka žijící v Norsku Běla Gran Jensen. Tehdy byly peníze určeny hlavně na nákup lékařského vybavení pro české nemocnice. Pak se ale pomoc dětí zaměřila také na válkou postižené oblasti světa, Balkán, Irák, Afghánistán. Do hnutí se postupně zapojily tisíce dětí z Česka i ze Slovenska, Norska i z Kanady. Spolupracuje s nimi i česká armáda, která do postižených oblastí vozí školní pomůcky i lékařskou pomoc nebo pomáhá opravovat rozbité školy. Prodejem vánočních přání, finančními sbírkami i benefičními koncerty Stonožka získala už desítky milionů korun. Myšlenku stonožkového hnutí dnes představuje i muzikál slavného norského skladatele Arne Bendiksena Nezůstávej sám. Letos v únoru ji v premiéře uvedl Dismanům dětský rozhlasový soubor:
Příběh, který se odehrál na jevišti pražského Divadla Minor, ukazuje ve zkratce podstatu Hnutí Stonožka. Teenagři z jedné střední školy se snaží pomoci své spolužačce, kterou srazil automobil a ona zůstala na invalidním vozíku. Její rodina nemá dost peněz na nákladnou operaci, takže věci vezmou do rukou samy děti. Uspějí s nápadem kreslit a prodávat vánoční přání, díky rozhlasu se do akce zapojuje stále více dětí, a nemocné dívce tak nakonec pomohou znovu se postavit na nohy.
Dismanův dětský rozhlasový soubor, který už od roku 1935 připravuje děti na činoherní účinkování v rozhlase, se na muzikál zpočátku příliš necítil. Režisérka a vedoucí souboru Zdena Fléglová připouští, že scénář už chtěla odmítnout, když ji samy děti přemluvily, aby se přeci jenom pustily do zkoušení. A jak nakonec zdánlivě jednoduchý a snad i trochu naivní příběh muzikálu ve svých třinácti či patnácti letech přijaly?
"To je věk velmi kritický a ne vším jsou omráčeni. Setkali se už s ledaským. Mne to až překvapilo, jak byli dojati. Oni to nepřiznají, ale my jsme uspořádali besedu s paní Bělou Gran Jensen, kdy jim vyprávěla o svých zkušenostech, co kde zažila a proč to dělá, a viděla jsem na nich, že je to přece jenom chytlo."
Pražské premiéry se zúčastnil i autor, dnes už dvaaosmdesátiletý norský skladatel a hudebník Arne Bendiksen. Se Stonožkou spolupracuje už několik let:
"Poprvé jsem o hnutí slyšel, když mne v Norsku požádali, abych napsal asi půlhodinovou skladbu pro dvaadvacet norských a dvaadvacet českých dětí. Tak jsem to udělal a oni to předvedli na koncertě a v televizi o vánocích v roce 1995. To byl začátek. A pak mne vedoucí tohoto vysílání ožádal, abych připravil celovečerní program. Takže jsem připsal ještě několik rolí a toto je výsledek."
Původní norský text Bendiksenova muzikálu do češtiny přeložil a upravil Jiří Josek. Výkon Dismančat na jevišti se mu velmi líbil. To, že děti jsou schopné v těžké situaci pomáhat druhým, považuje za silný moment představení:
"Já si myslím, že nemusí být každý hned cynický a nad vším se ušklíbat. Zvlášť, když to je ta generace, které není nic svaté. Když takovou věc vezmou za svou, tak mi to přijde fajn."
"Já si osobně myslím, že je to nádherné, protože vy, co sedíte v hledišti, jste stvořili Stonožku, Arne Bendiksen ji zhudebnil, a vy jste ji dokázali představit."
Hlediště Divadla Minor totiž z větší části zaplnily děti ze stonožkových škol, které se do hnutí Na vlastních nohou zapojují už řadu let. Spolu s autorem muzikálu si nakonec zazpívaly i hymnu Stonožky:
V březnu Dismančata muzikál uvedla například v Divadle Miroslava Horníčka v Plzni. V pražském Divadle Minor s ním znovu vystoupí 18. dubna.
