Český dům v Jeruzalémě hostí Stonožku a ‚divné jaro‘ očima dětí
„Divné jaro" očima dětí rozkvetlo v Jeruzalémě. Český dům hostí Stonožku a dětská výtvarná díla. Tradiční stonožková výtvarná soutěž se díky Českým centrům letos poprvé přenesla do zahraničí.
"Původně se ta výstava měla jmenovat Stonožka je, aby děti byly šťastné. Tím, že přišel covid a děti v té době malovaly, tak se stále víc a víc covidu začalo objevovat v jejich kresbách," říká prezidentka hnutí "Na vlastních nohou" Běla Gran Jensen, která žila v Norsku a stála v roce 1990 u zrodu hnutí.
Dnes v něm pracují tisíce dětí a stovky učitelů v českých školách. Své kořeny zapustilo také na Slovensku, v Norsku, Polsku, a v Kanadě. Děti malují vánoční přání, získávají finanční prostředky organizováním Stonožkových týdnů, pořádají sbírky na pomoc nemocným a postiženým dětem v Česku i v jiných zemích světa.
Přála bych si, aby se výstava mohla vydat do světa
A který obrázek na výstavě v Jeruzalémě jí učaroval?
"Tak nejlepší jsou samozřejmě české děti. Ale z Izraele poslali jeden obrázek, nevím, jestli je to malované tužkou nebo perem. Je to kresba staršího muže, ale ten výraz. Máte pocit, že v té kresbě je všechno, co prožil, absolutně mimořádné."
Máte zprávy o tom, jak se výstavě daří?
"Jsem velice hrdá. Už jsem dostala fotky. Otevření výstavy nemohlo být úspěšnější. Je o ni velký zájem. Dneska tam přijel celý autobus dětí a na příští týden už je objednaný další. Zájem je tak veliký, že možná výstava půjde do Haify a do Tel Avivu. Tajně doufám, že by mohla jít kolem světa. Nebylo by od věci, kdyby to bylo ve Velké Británii v Českém centru. Tam bych poprosila o otevření lorda Robertsona, protože je patronem Stonožky. A taky by se mi líbilo Tokio."
Na výstavě se představují práce dětí z Izraele, Japonska, Korejské republiky, Rakouska, Řecka, Slovenska, Velké Británie a České republiky.
Jak uvedl ředitel Českého centra Tel Aviv Robert Mikoláš, výstava je otevřená v jedné z nejvýznamnějších kulturních institucí izraelské metropole, v Jerusalem Cinematheque, kde sídlí i Český dům. Je i symbolem naděje i návratu Izraelců do normálního života.
Stonožka oslavila 30 let. Norové si všimli, že nežebráme
Stonožka loni oslavila už 30 let. Jak vzpomíná paní Běla Gran Jensen, všechno začalo tím, že slíbila, že pomůže dětské nemocnici na Karlově náměstí v Praze.
"V Norsku jsou 4 miliony lidí a vždy na konci října a na začátku listopadu máme víkend, kdy se pomáhá například v boji v proti rakovině nebo proti AIDS a podobně. Já si řekla, že když mám pomoct nemocnici, tak děti budou malovat a já to budu prodávat. Bylo dvacet pod nulou, já v tom kožichu osm hodin před obchodními domy. Vydělala jsem tři a půl tisíce. Ale co bylo zajímavé, Norové si všimli, že je tu někdo, kdo nežebrá, že jsou někde děti, které chtějí pomoci svým méně šťastným kamarádům. Jedna nemocnice mi darovala lékařský přístroj za 12 milionů norských korun. To bylo hodně peněz. Najednou mi začali lidé volat. Norové byli nadšeni. Tím se to rozjelo a já myslela, že končím."
To se ale nestalo, Stonožce se začalo dařit. Hned první výstava byla mimořádně úspěšná.
"Norsko oslavovalo tisícileté objevení Ameriky. Tak jsem prostřednictvím České televize vyzvala české děti, aby malovaly vikingy. To byly tak nádherné práce, byli tam vikingové na moři, lodě, které se tříštily, všechno možné. Když to Norové viděli, tak mi dali k dispozici sál v koncertním domě. Bylo tam šest obrazů a já si říkala, ty nemůžu prodat, to je něco tak úžasného. Takže jsem v té době, to byl rok 1991, na to dala cenu 6 tisíc norských korun, což by si tehdy norský malíř nedovolil žádat za svůj obraz. Těch obrazů bylo šest. První čtyři se prodaly deset minut před otevřením výstavy, a dva pět minut po otevření. My jsme na té první výstavě, která byla myšlená jako poděkování norskému národu, vydělali prvních sto tisíc korun."
Spolupráce s armádou je vynikající
Když byste se ohlédla za těmi třiceti lety, co se nejvíc povedlo?
"Co je absolutně fantastické, je spolupráce s Armádou České republiky. Když děti zpočátku malovaly vánoční pozdravy, tak věděly, že se za to může koupit sanitka, že to půjde do válečné zóny. Teď si představte to české dítě, které přemýšlí, jestli bude pít colu nebo fantu, nebo jaké si koupí boty, a teď se dozví, že tam jsou čeští vojáci a děti tam žijí v dírách, nemohou do školy. A na nich závisí, jestli těm dětem budeme moci dát třeba učebnice. To se tomu dítěti něco v té hlavě stane. A to právě díky tomu, že ti úžasní čeští kantoři to dokážou dětem podat a tím děti učí, že mohou změnit svět. Děti dokázaly vydělat na čtyři sanitky."
Jak dodala paní Běla Gran Jensen, ty se hnutí Stonožka snažilo dostat na Balkán v době válečného konfliktu.
"Tu první jsme vezli nějakým zvláštním způsobem na ten Balkán, to nás mohlo stát život. Pak jsem slyšela, že se mám ohlásit u pana generála Šíby. Já se bála, protože jsem věděla, že mám padesát minut, a pokud mi nepomohou s těmi sanitkami na Balkán, tak je tam nedostanu. Pan generál přišel, nechal mě mluvit a řekl, tak dobře. Odešel a pak říkal, to je příšerná baba, ta Jensen. Je to fantastický člověk, kromě té baby. Ve třídě si pak sednul do poslední lavice a já jsem viděla, jak je šťastný, že se těm dětem pomohlo. Můj největší sen je, aby česká armáda učila Brity, Nory, Španěly, Belgičany, jak se zachází s lidmi, které ponížila válka. V tom jsou naši vojáci mimořádní."
