Rumburk se snaží zachránit svoji unikátní loretu

Foto: autorka

Dnes se vydáme na sever Čech. Ve Šluknovském výběžku najdete město Rumburk a v jeho centru loretánskou kapli. Město proslulo na konce první světové války i tzv. rumburskou vzpourou, která byla potlačena.

Foto: autorka
Loretánskou kapli Panny Marie tohoto typu najdete v Česku pouze na třech místech. V Praze na Hradčanech, v Kosmonosích a tady v Rumburku. Loretánskou legendu ukazuje návštěvníkům sochařských reliéf. Podle ní stál v Judei dům Panny Marie, Josefa a Ježíše. Ve 12. století měl být přemístěn před nevěřícími nejdříve do Dalmácie a potom ho andělé přenesli do Itálie. Nakonec zůstal v města Loreto. Odtud také dostala kaple své jméno. Pokud věříte, že je tahle legenda pravdivá, pak skutečně existuje v Nazaretu jeskyně, kde prý stál dům, ve kterém měla Panna Marie žít. A jeho zdi chybí. Právě ty mají být v Loretu. Okolo zdí byl pak postaven chrám.

Rumburská loreta byla postavena začátkem 18. století díky přání knížete Antona Floriána z Lichtenštejnu, který sídlil na zdejším rumburském zámku.

Klára Mágrová, foto: autorka
"Loretánská kaple se tu neobjevila náhodou. Kníže z Lichtenštejnu byl velvyslancem ve Vatikánu u papežské stolice a jako takový se pohyboval po Apeninském poloostrově a zavítal i do poutního místa Loreto. Tam se mu kult mariánského svatého domku velmi zalíbil a proto se rozhodl, že ho přenese do Rumburku do svého panství."

Jak dodala naše průvodkyně Klára Mágrová, kníže pocházel z boční větve Lichtenštejnů a nepředpokládal, že by dosáhl většího společenského vzestupu. Proto chtěl v Rumburku vybudovat centrum svého panství, ale všechno dopadlo jinak.

"Jako vychovatel prince Karla byl poté, co se z něho stal císař Karel IV. povolán do jeho služeb a doprovázel ho všude možně po Evropě a na Rumburk už čas neměl."

Kníže se pak začal věnovat přestavbě Lednicko-valtického areálu, který je dnes památkou UNESCO. A vzal si sebou umělce, který stavěl i loretu. Tím byl Johann Lukas Hildebrandt, který se stal císařským dvorním architektem.

Foto: autorka
"Hildebrandt odjel přímo do Loreta a tam zaměřil stávající stav původní loretánské kaple. V barokním období se totiž počítalo s tím, že nějaké poutní místo může svou funkci plnit i na jiném místě. Pokud tam byl objekt přenesen, tak měl v sobě zázračnou moc. Z toho důvodu byla věnována taková péče zaměření toho italského objektu, který byl pak postaven tady v Rumurku."

Reliéfy na loretě ukazují příběh života Panny Marie a hodně se blíží italskému originálu. Co je však překvapivé v Rumburku strojí na balustrádě množství soch, které původně stály na střeše a pocházely od Franze Bienerta. V Itálii však nich takového není. Bylo to však přání knížete Antona Froriána z Lichtenštejnu.

"Jako zadavatel si vymyslel, že jeho loreta bude mít nahoře sochařskou galerii 16 příbuzných Ježíše a Panny Marie. Vydrželo to tady 100 let. Jenomže renesance přenesená do barokních Čech, do drsnějšího severu se tady hned setkala s realitou. Místní pískovec, i když hodnotně zpracovaný skvělým umělcem, tady moc trpěl. Ty sochy začaly odpadávat a aby se nestalo neštěstí, tak byly všechny sneseny."

Podobně jako sochy dopadla i další italská výzdoba, kterou se snažili přenést na drsnější sever. Loreta už tři sta let odolává zdejším zimám a 300 let se vede boj o její záchranu. Původně byla obehnána otevřeným ambitem, což je křížová chodba, která obklopuje poutní místa. I ta musela být uzavřena dveřmi, jinak by ji zničil sníh. Nyní se restaurují poničené malby v ambitu. Ani interiér samotné lorety není v takovém stavu, jaký by si zasluhoval. To nejcennější je však sama socha černé Matky Boží Loretánské.

"Černá Madona, zázračná socha, milostná socha, která po přímluvě Panny Marie vyléčila zhruba 30 lidí. Madona dostávala různé dary: prsteny, korunky šperky, šaty. Ty se měnily podle liturgického období. Nedochovalo se prakticky nic. Všechno bylo rozkradeno a my jsme našli jen troje šaty a korunku. Černá Madona byla ve své době dotýkána. To znamená, že nově vyrobená socha byla umístěna vedle původní, aby od ní převzala tu zázračnou moc a poté byla slavnostně přenesena sem do Rumburku."

Jak uvedla naše průvodkyně Klára Mágrová, socha byla při procesích nošena po městě. Dochovala se však jediná maličká fotografie. Poutě se tu konají dodnes a to od roku 1685. Unikátní jsou v loretě i tzv. svaté schody. Těch se v Česku dochovala necelá desítka.

Foto: autorka
"Je to 28 stupňů. Schodiště, po kterém vystoupal Ježíš do paláce Piláta Pontského pro rozsudek smrti. Cestou byl vysmíván obchodníky, kteří ho ponižovali a my ty obchodníky máme dochované. Jsou to sochy od Eliase Dollhopfa, které sem byly instalované v roce 1770 po dostavbě svatých schodů. Sochy se dochovaly, teď se restaurovaly a letos se dočkáme dokončení. Pamětníci o nich hodně vyprávějí. Jsou to obličeje, které vyjadřují zlost a pohrdání".

Loreta byly v Rumburku zpřístupněna v roce 1996, navíc je tahle stavba zařazena ve speciálním programu ministerstva kultury.

Když se řekne Rumburk, mnozí si z dějepisu vybaví i spojení rumburská vzpoura, i když možná netuší, o co tehdy šlo. Kousek od parku tu však najdou kasárna, kde se vzpoura roku 1918 odehrála. Začali ji vojáci, kteří přišli z ruské fronty.

"Bylo jim slíbeno, že dostanou peníze, dovolenou, najíst a místo toho dostali rozkaz, že se mají vrátit zpět na frontu. Jim se to nelíbilo. Říká se tomu rumburská vzpoura. V květnu 1918 se vzbouřili vojáci z místní posádky, napadli svoje nadřízené a rozhodli se, že půjdou ku Praze. Že se ozbrojí, vyvolají povstání, skončí válka a bude mír. Byli dostiženi už v Novém Boru, protože zapomněli odstřihnout telegraf. Zpráva, že tu došlo ke vzpouře se roznesla, byla připravena protijednotka. Vojáci byli pochytáni a došlo k velkému soudu. Stovky z nich strávili dobu do konce války v Malé pevnosti v Terezíně, tam byli vězněni. Tři byli v Rumburku popraveni, ti vůdci a další byli popraveni v Novém Boru, takže to skončilo velmi krvavě."

Foto: autorka
V Rumburku je i zajímavý kontrast. Najdete tu vesnickou památkovou rezervaci - ulici, kde je 18 podstávkových domků, dodnes obývaných, ale i řadu továrnických vil. Dnes tu průmysl téměř nenajdete, ale dřív tu jenom kvetl. Například zde vyrostla roku 1720 barokní textilní manufaktura.

"Na sever Čech přišel anglický průmyslník a zjistil, že se tu vyrábí úžasné plátno. Založil si tu manufakturu. Řemeslníci mu dodávali plátno, on ho tu barvil a zušlechťoval. 90 procent plátna šlo do Anglie a do zámoří. On tu působil pár let, protože relativně brzy, během 10 let zemřel. Ale nadělal tu neuvěřitelné množství peněz, to byly milionové částky. Proto sem hned přiběhla kontrola z Vídně a zjistilo se, že daně platí. Oni si ho moc považovali, protože dával obživu místním lidem a koruna z toho taky získávala peníze."

Jak dodala Klára Mágrová, v Rumburku pobýval svého času i Franz Kafka. Jezdil sem jako zaměstnanec pojišťovny a pak tu byl na dovolené v sanatoriu. Dokonce vymyslel plán, jak ho přebudovat na léčebnu pro vojáky. Měl za to dostat rakouské vyznamenání, ale než k tomu došlo, skončila válka. Rumburk proto připravuje výstavu Cesty Franze K. Bude mapovat místa, kam Franz Kafka jezdil a představí ho trochu z jiného úhlu.

10
50.089306040000
14.391945000000
default
50.089306040000
14.391945000000
50.951196100000
14.557930600000