Ruské emigranty z Československa začala NKVD odvlékat už na jaře 1945
Květen 1945 neznamenal jen konec 2. světové války v Evropě a osvobození Československa. Hned v prvních dnech po příchodu Rudé armády začala ruská tajná policie NKVD z našeho území odvlékat příslušníky ruské a ukrajinské emigrace, kteří v meziválečném demokratickém Československu získali azyl a občanství. Československá republika po roce 1945 nedokázala tyto své občany ochránit a stovky z nich beze stopy zmizely v sovětských gulazích. Jejich osudy si každoročně 11. května připomíná občanské sdružení Oni byli první. Předsedu sdružení Vladimíra Bystrova o rozhovor požádala Milena Štráfeldová:
"Ruská, ukrajinská, a jak dnes říkáme, i běloruská emigrace v Československu byla opravdu zvláštní. Do Československa zamířili mladí lidé, prošlo jich tu kolem třiceti tisíc. Studovali na různých vysokých školách, respektive na všech tehdejších vysokých školách v první polovině 20. let. Čili vytvořila se tu velice silná vrstva mladé inteligence, k níž ještě přibyly vědecké a pedagogické kádry, které československá vláda sehnala z celého světa, aby pomohly při výuce především z jazykového hlediska. Byla to tedy vysloveně intelektuálská a díky mladým lidem silně demokratická vrstva."
Jak je možné, že NKVD tak dobře věděla, koho a kde má zatknout?
"To samozřejmě nevíme, ale předpokládáme, že NKVD nebyla neschopná organizace a sledovala své nepřátele už dlouho před válkou. Musíme si uvědomit, že hovoříme o lidech, kteří byli autentickou emigrací z 20. let. Pak ale přibývaly další vlny lidí, kteří už nějakou dobu v Sovětském svazu žili. a tam ta infiltrace samozřejmě byla velká."
Kolik lidí NKVD odvlekla a jaké byly osudy jejich rodin?
"My víme jenom o těch, o nichž nám svědectví vydávají československé nebo české archivy, to znamená o lidech, které někdo hledal. Hledaly je především české rodiny, protože ty se nebály. Ruské rodiny se buď zakopaly, nebo utekly, nebo prostě zmizely taky. Takže máme zdokumentováno čtyři sta lidí, které někdo u nás hledal. Jinak se předpokládá, že to bylo asi tisíc lidí, kteří byli odvlečeni. Ti, o kterých víme ze skoupých ruských pramenů, byli většinou odsouzeni vojenskými tribunály k dlouholetým vězením v táborech gulagu. Ze čtyř stovek se jich vrátilo sedmdesát. A jejich rodiny? Ty se snažily přežít."
Byly nějak perzekvovány?
Samozřejmě byly na společenském okraji. Dovolím si tu říct svůj soukromý poznatek: já jsem v roce 1965 nastupoval jako tiskový mluvčí do Filmového studia Barrandov a někdo na mne napsal posudek, že jsem syn ruského běžence, který nevstoupil do Svazu československo - sovětského přátelství. A kdyby nebylo moudrých komunistů, tak jsem tam nikdy nebyl. "
"Odškodnění se podařilo prosadit před třemi lety zákonem o odškodnění československých občanů, kteří byli odvlečeni do táborů v Sovětském svazu nebo táborů, které Sovětský svaz zřídil v jiných zemích. V důvodové zprávě se zdůrazňovalo, že to je odškodnění za to, že Československá republika selhala jako stát vůči svému občanu. Odškodnění bylo sice zdánlivě velkorysé, nakonec ho ale získalo asi šedesát nebo sedmdesát lidí, z toho asi pětačtyřicet potomků bývalých ruských emigrantů a asi čtyři vdovy."
Domníváte se, že už se s tím český stát dostatečně vyrovnal?
"Vyrovnat se s minulostí nelze. Český stát zatím udělal to, co mohl, a to, co zatím neudělala žádná jiná země na světě. Alespoň se pokouší napravit to, že /ruské emigranty/ neochránil jako československé občany."
