Rychlý konec velkých slibů
O víkendu jsme si připomněli, že před rokem zvítězila ve volbách sociální demokracie. Za svůj úspěch vděčila nejrůznějším slibům. Dnes je ale jasné, že jejich splnění je zcela nereálné. Jak uvádí Zdeněk Vališ, je naopak jistým paradoxem, že přitvrzení sociální politiky státu probíhá za podpory socialistů.
V předvolebním programu sociální demokracie samozřejmě nebylo ani slovo o tom, že by se mělo škrtat v sociálních dávkách a odcházet později do důchodu, že by se mělo zpřísnit vyplácení nemocenské, že by se zdražovala celá řada výrobků a služeb kvůli zvýšení daně z přidané hodnoty atd.. Před zaměstnanci, živnostníky i důchodci se naopak rýsovala skvělá perspektiva strmého růstu životní úrovně. Ministr financí Bohuslav Sobotka nyní vysvětluje rozpor mezi slovy a činy tím, že loňské "sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce a dnes v konfrontaci s realitou neobstojí". Inu, mýlí se ve svých prognózách renomované analytické týmy, proč by se nemohla zmýlit politická strana? Mohou samozřejmě vyvstat různé pochybnosti, jak to s tím pomýlením vlastně bylo. Důležité však nakonec je něco jiného.
Jak řekl Sobotka, byla by chyba, kdyby sociální demokracie na těch cílech trvala a tlačila Českou republiku do deficitu. Jinými slovy, sociální demokracie dospěla k závěru, že česká ekonomika prostě nevydělá na sociální stát, jaký strana voličům slibovala, a že je už konečně nutné začít dávat veřejné finance do pořádku. Byť se tak stalo dozajista se skřípěním zubů, byť potřebují reformní kroky podle odborníků v mnoha ohledech ještě prohloubit, většina pozorovatelů určitě alespoň ve skrytu duše uzná, že strana rudé růže se zatím chová v tomto směru spíše odpovědně. Vždyť k vcelku bezproblémovému přežívání do příštích voleb by stačilo zajistit si otevřenou nebo tichou spolupráci s komunisty. Ve sněmovně by obě strany měly pohodlnou většinu 111 křesel.
Místo toho vedení sociální demokracie raději riskuje další prudký pokles volebních preferencí a silné rozladění členské základny. Je to všechno tak trochu paradoxní. Předchozí sociálnědemokratická vláda se zasloužila o privatizaci velkých bank a zkonsolidování bankovního sektoru v Česku. Provedla tedy to, co bývá jinde doménou pravice. V Česku se ale tento krok neodvážila učinit ani jedna Klausova vláda. A nyní ryzí socialista Vladimír Špidla drží v rukou opratě k jinému velkému třesku, který rovněž měla mít v popisu práce pravice. Přitom Špidlův kabinet musí v podstatě začít bořit celý sociální systém, jehož hlavní parametry nastavily v devadesátých letech právě pravicové vlády. Pokud tedy čas od času zaznívají z řad pravice nářky nad přílišnou štědrostí systému, který ruinuje státní rozpočet, je v nich velký kus pokrytectví. Na druhé straně není asi příliš férové ani neustále škodolibě otloukat sociálním demokratům o hlavu jejich lepkavé sliby o vyšších platech, příspěvcích a podporách. Jednak to díru ve státních financích nezalepí. Jednak, co se týče předvolební masáže na růžovo, mají máslo na hlavě v různé míře všichni.
