S Jiřím Dienstbierem o prezidentské kandidatuře
Začátkem příštího roku budou poslanci a senátoři volit novou hlavu státu. Zatím je jasné, že kandidovat bude Václav Klaus. A spekuluje se o dalších jménech... Zájem o prezidentský úřad projevuje i někdejší ministr zahraničí Jiří Dienstbier. S ním si povídala Martina Lustigová.
"Já jsem říkal už několikrát, že jsem připraven do toho jít za předpokladu, že budu navržen a že se na té kandidatuře shodne dostatečné množství senátorů, poslanců a jejich klubů."
Jednáte už v tuto chvíli o své kandidatuře s jednotlivými politickými stranami?
"Já jsem jednal spíše se zástupci jednotlivých politických stran a musím říct, že zatím samozřejmě ta jednání jsou na takové první úrovni. Takže nelze je komentovat, ani o nich mluvit. Ale v podstatě mohu říct, že mám signály nebo jsem mluvil s lidmi, kteří měli zájem se se mnou sejít - přes celou šíři politického spektra."
Myslíte si, že se všechny parlamentní strany - snad tedy s výjimkou ODS - shodnou na společném kandidátovi?
"To je právě ta otázka. O tom se oni musejí dohadovat a dohodnout nebo nedohodnout. Takže já podle toho, jestli se dohodnou, budu postupovat dál."
Proč se o úřad hlavy státu chcete ucházet? Jak by vypadalo vaše působení v této funkci?
"Já si myslím, že tady je potřeba obrátit to vnímání věcí. Z Hradu zatím vyzařuje samý negativismus, odpor ke všemu možnému, k Evropské unii, k diskusím o globálním oteplování, k občanské společnosti, atd. Hrad by měl být takovým přátelským místem, ze kterého naopak bude vycházet snaha o dobrou politickou kulturu, o to, abychom také věděli, že všechno, co prožíváme, je především pozitivní, i když to má samozřejmě také nějaké vady na kráse, o kterých je ale možné diskutovat v přátelském prostředí - a ne tak konfrontačně, jak to vidíme třeba v parlamentu. Tam je to namístě, ale tady může být prostor pro to, aby si lidé vyměňovali názory přece jenom jiným způsobem. To je ta základní věc: změna celé té atmosféry, která vede dneska k tomu, že lidé prostě nedůvěřují politice, nevěří tomu, že politikové myslí vážně něco jiného než své vlastní zájmy, i když je mezi nimi řada lidí, kterým skutečně o něco jde, ale v té napjaté atmosféře těžko mohou něčeho docílit."
