S Leošem Janáčkem do rodného Lašska

Pilky z hudebního cyklu Lašské tance zavádějí posluchače do rodného kraje Leoše Janáčka v severním koutu Moravy. 

„Slétali se ke každému tónu písně jako ptáčci k zrní, přiklopili je akordem, a proudy těchto zvuků tkaly tóninu.“

Zemská jubilejní výstava v roce 1891 v Praze|Foto: František Krátký, Scheufler Collection, public domain

Takto květnatě psal Janáček o lidových pěvcích a hudcích svého Lašska. K vytvoření Lašských tanců měl ještě další inspirace. Například prestižní Zemskou jubilejní výstavu v roce 1891, největší událost v dějinách českých zemí na sklonku 19. století, pro kterou své dílo komponoval. Inspirací mu byla také krajina jeho dětství a samozřejmě Hukvaldy, kde se Janáček narodil.

Foto: Supraphon

Další nezpochybnitelnou inspirací byl pro Janáčka jeho životní vzor Antonín Dvořák a jeho dílo. Ovšem mezi Dvořákovými Slovanskými a Janáčkovými Lašskými tanci najdeme celou řadu rozdílů. Janáčkovi jde více o etnografii než o stylizaci, i když ta je také velmi svérázná, ostatně jako většina jeho prací.

Navíc u Janáčka jde od začátku o orchestrální dílo. Lašské tance pro menší orchestr pocházejí z let 1888-1889. Janáčkovi bylo tehdy čtyřiatřicet a začínala jeho druhá tvůrčí etapa. A ta byla podstatně osobitější než ta první.

Už ty pilky dořezaly

Leoš Janáček v roce 1882, foto: public domain

„Hlavním hitem“ ze všech Janáčkových tanců je písnička Už ty pilky dořezaly. Má jasný vzor i jasný původ. Dodnes je to nejznámější tanec z oblasti Lašska. Písnička Už ty pilky dořezaly, prostupuje tímto krajem jako jeho nepsaná hymna.

Janáčkovy písničky z Lašska se z počátku objevovaly pouze jednotlivě, žádná suita neexistovala. Ta se vlastně poprvé objevila až v roce 1925 v Brně. A poprvé ji uvedl velký Janáčkův žák Břetislav Bakala. Až o jedenáct let později v Praze zazněly kompletně Lašské tance v podání České filharmonie za řízení brněnského dirigenta, rovněž janáčkovského odborníka Františka Neumana.

Existovaly také pokusy o scénická uvádění tanců. V baletní podobě se Lašské tance objevují i v současné době a podle mínění odborníků jsou docela úspěšné. Ale mnohé původní scénické pokusy nedopadly dobře. Neuspěla ani inscenace pro Národní divadlo.

Úspěšnou výjimkou byl folklórně laděný Janáčkův balet Rákos rákočí. To je jednoaktový obrázek z moravského Slovácka s původními tanci a zpěvy. Melodicky pak tento materiál Janáček využil ve Svitě opus 3. Jde o jednu z nejznámějších skladeb z Janáčkova tvůrčího mládí. Partitura dnešního znění Lašských tanců vyšla o dost později, až v Umělecké besedě v roce 1928.

Janáček etnograf

Leoš Janáček zaznamenává lidové písně, 1906, foto: M. Buršíková, Janáčkovy záznamy hudebního a tanečního folkloru, public domain

Janáček se vlastně zabýval moravskou etnografií velmi podrobně, nešlo mu jenom o Lašsko a o hudební stránku.  Je autorem řady publikací, spolupracoval s předními etnografickými vědci, jako byl František Bartoš, autor slavného almanachu Národní písně moravské. Takže Leoš Janáček byl nejenom osobitým, svérázným skladatelem, ale i náruživým etnografem.