Šafařík nejen filosof, ale také autor povídek a dramat

V krátké době po sobě si připomínáme sté výročí narození dvou významných českých filosofů: Jana Patočky a Josefa Šafaříka. Patočka je znám mj. i svým napojením na disent 70. let, druhý zmíněný se v nesouhlasu se společností dobrovolně izoloval před světem. Kromě filosofických prací psal i poezii, prózu a dramata.

V 2. polovině 90. let se v česku začaly objevovat kontejnery na tříděný odpad. A v některých z nich, v těch modrých určených na sběr papíru, bylo možno čas od času najít i knihy. Většinou nestály ani za levný výkup v antikvariátu. Občas se ale objevila perla, jejíž hodnotu bývalý majitel nedocenil. Tak jsem přišel k Sedmi listům Melinovi od Josefa Šafaříka z roku 1947.

Na záložce se píše: "Tato kniha filosofických essayí získala cenu v literární soutěži, kterou uspořádalo vydavatelství Družstevní práce k svému čtvrtstoletí. Jeden člen poroty ji takto hodnotil: Přináší originální, vnitřně ucelený a poctivý názor filosofický, nutí každého k domýšlení problémů, které autor formuloval, a má hlubokou vnitřní pravdivost. Je plodem dlouhé a usilovné práce duševní (...)." Autorovi bylo v roce vydání jeho prvotiny 40 let.

Kniha Sedm listů Melinovi ovlivnila řadu osobností, k Šafaříkově odkazu se hlásí například spisovatelé z okruhu Šestatřicátníků, Jiří Kuběna, Pavel Švanda, Milan Uhde, Václav Havel. Podle Havlových vzpomínek kniha ovlivnila například i Jiřího Koláře a Jindřicha Chalupeckého. Brněnský herec František Derfler o svém setkání se Šafaříkem říká:

"Já jsem si Josefa Šafaříka objevil jako autora knihy Sedm listů Melinovi, která vyšla v roce 1948, ale záhy šla z pultů. Bylo ji možno objevit v 60. letech v antikvariátu, ta kniha mě velmi zaujala a později jsem se s překvapením i potěšením dozvěděl, jakou spoustu dalších lidí zaujala rovněž. A jak velký vliv na mnoho svých čtenářů měla."

Přestože se Josef Šafařík dožil vysokého věku, znám je jako autor pouhých dvou knih: té první, Sedmi listů Melinovi, a závěrečné nazvané Cestou k poslednímu ze začátku 90. let.

Josef Zumr z Filosofického ústavu Akademie věd upozorňuje, že polovina nákladu Šafaříkovy první knihy byla stažena z prodeje pod záminkou, že jde o tzv. podnikatelskou filosofii:

"Ta kniha tehdy vyšla těsně po válce a nevzbudila příliš velký rozruch. Už také tím, že to bylo nakladatelství, které mělo svůj okruh odběratelů, nebyla to kniha, která se dostávala na běžný podnikatelský trh, takže i to byla záležitost dost exkluzivní. Něco jiného je ta jeho poslední velká práce Cestou k poslednímu, která je shrnutím jeho celoživotního díla, je to práce, na které pracoval celá desetiletí, jeho filosofie je v ní vyjádřena ve velice ucelené formě."

Podle Zumra doplňuje Šafaříkovo filosofické dílo do základní trojice přednáška Člověk ve věku stroje, kterou publikoval v krátké oblevě v 60. letech.

Šafaříkovo dílo obsahuje i nepublikovanou poezii z předválečného období a dramata a rozhlasové hry z let války a krátce po válce: Někdo musí začít, Krise, Na počátku bylo slovo.

"Moje setkání se Šafaříkem pro mě vyvrcholilo tím, že jsem připravoval svazek jeho drobnějších textů pod názvem Průkaz totožnosti. To je název jeho povídky. Šafařík kromě filosofických prací psal také práce literární, povídky, dokonce je tam několik pokusů o tvar divadelní hry a v mládí také básně, a ten svazeček byl také poslední kapkou, která vedla k založení Divadla U stolu. Také první představení Divadla U stolu se jmenovalo průkaz totožnosti a šlo o Šafaříkovy texty, jak filosofické tak prozaické."

František Derfler je herec a také principál komorního Divadla U stolu, jedné z významných brněnských scén.

Josef Zumr z Filosofického ústavu se zabývá současným českým myšlením. Šafaříka označuje za existenciálního filosofa.

Šafaříkův filosofický postoj byl úzce propojen s jeho životem. Po nedobrovolné izolaci v v letech okupace se do ní opět už z části dobrovolně uchýlil po zákazu knihy Sedm listů Melinovi. V bytě na Grohově ulici v Brně ho navštěvovali jeho přátelé. Na brněnskou filosofickou fakultu údajně nikdy nevkročil. Odmítal instituce jakéhokoliv typu. Trávil čas častými vycházkami do přírody, a chodil také například na představení do divadla, ve kterém pracovala jeho žena.