Senátní komise pro krajany pořádá konferenci o migraci

Ve světě žijí až dva miliony lidí s českými kořeny. Jsou potomky našich krajanů, kteří z českých zemí odcházeli už před půl druhým stoletím, nebo se sami rozhodli emigrovat. V posledních dvaceti letech naopak do České republiky přicházejí desítky tisíc cizinců. Někteří tu hledají bezpečí azylu, jiní tu studují, pracují, na kratší či delší dobu se tu usazují a zakládají rodiny. Právě tyto migrační procesy sleduje dvoudenní konference, která začátkem tohoto týdne probíhá v pražském sídle Senátu. Zorganizovala ji Stálá komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí pod vedením svého předsedy senátora Tomáše Grulicha. Obsahovou náplň konference, na které se kromě zástupců ministerstev a odborníků účastní i krajané z celého světa, připravoval i etnolog Stanislav Brouček z Akademie věd. Problematice českých komunit v zahraničí se věnuje už řadu let. Zeptali jsme se na důvod, který vedl k přípravě této konference:

Stanislav Brouček

"Zdá se mi, že jednotlivé resorty si rozdělily pole, které dohromady nazýváme migracemi, pro své resortní potřeby. A do té komunikace nikdo nevidí. To byl první důvod, proč senátní komise začala uvažovat o tom, že by bylo dobré se o tom nějak poradit. Z toho, co jsme tady zaslechli, se potvrzuje, že je to resortní zájem klíčových ministerstev. Ukázalo se ale také, že tato ministerstva v jistém smyslu spolupracují. Ale přeci jen je otázka, zda v moderní době by tato problematika pohybu lidí směrem ven a směrem sem neměla být z hlediska potřeb tohoto státu více koordinovaná."

Migrace je stará jako lidstvo samo. Je něčím odlišná v posledních řekněme dvaceti letech, o kterých se tu hodně mluví?

"Samozřejmě je jiná doba. Dneska je většina migračních pohybů pod kontrolou státu. Stát za posledních sto let udělal v tzv. řízených migracích velké zkušenosti. Ukázalo se, že se to vyplatí po všech stránkách. Jak těm, kteří migrují, tak těm, kteří tu migraci přijímají. V čem by byl pokrok? Pokrok by byl v tom, že do těchto záležitosti se už nevstupuje ad hoc. Že existují nějaké vize. A tady mi osobně chybí to, že diskuse mezi ministerstvy, která by měla být na denním pořádku, by měla být jednak o těch praktických záležitostech, ale také o těch vizích. Já jenom očekávám, kdy k tomu někdo přistoupí. Zatím to vypadá tak, že jsou jednotlivá ministerstva přesvědčená o tom, že svou kapacitou, svými cíli, svými metodami obsáhnou to, co dostala jako zadání. Ale myslím, že jsou ještě jiné, nadstavbové záležitosti, které by se daly diskutovat. Je tu otázka: je to pro tuto republiku vážný problém? Imigracie tu samozřejmě je, ukazuje se, že v dnešní době je třeba tomu věnovat velkou pozornost. A na druhou stranu se říká, že Česká republika zas není tak přehlcená imigrací a že to zvládne. Ukazuje se ale, že jednotlivé komunity se u nás trošku jakoby zapouzdřují. A jednou to může být dost velký problém."

Vy jste své vystoupení nazval zajímavě: je to téma zahlcené dobrými nápady a přehřáté druhotnýmí zájmy. Jak tomu máme rozumět?

"Těch dobrých nápadů, jak to organizovat, je strašné množství. Existuje nepřeberné množství konferencí, dobrých statí a tak dále, už ale opakují vyzkoumané. Ty druhotné zájmy je třeba vidět jednak v ekonomické rovině, kdy se na migraci živí stále víc a víc lidí. A pak jsou to zájmy profesní. Je to pravděpodobně dobře, ale když jsem spočítal, kolik u nás existuje dobrovolných institucí, imigračních center a výzkumných organizací, tak je to velké množství. A zdá se mi, že ten druhotný zájem pozorovatelů a hodnotitelů je v tom, mít z toho také dobrý džob nebo zaměstnání. Stejně si stále kladu otázku, zda toto všechno nelze z hlediska státní pokladny uspořádat trošku účelněji."