Masaryk neváhal poskytnout štědrou pomoc ruským uprchlíkům

Tomáš Garrigue Masaryk

Před sto lety se naplno rozběhla tak zvaná Masarykova ruská pomocná akce. Šlo o velkorysý projekt pomoci lidem, kteří uprchli z Ruska před bolševiky a občanskou válkou. Prezident Tomáš Garrigue Masaryk byl odvážný muž a ve svých činech se nebál jít proti veřejnému mínění. Jeho rozhodnutí pozvat do republiky desítky tisíc uprchlíků by nepochybně v dnešní době vyzvalo obrovské protesty, za 1. republiky ale vše proběhlo celkem v klidu. Do země se díky prezidentovi přestěhovaly tisíce příslušníků ruské intelektuální elity.

Bezprecedentní byla zejména podpora školství v ruštině, československá vláda totiž chtěla, aby mladí Rusové, jejichž studium přerušily postupně světová válka, revoluce a pak občanská válka, dokončili v českých zemích své vzdělání.

Tomáš Garrigue Masaryk | Foto: Bundesarchiv,  Bild 102-13623,  CC-BY-SA 3.0

Moudrá a velkorysá řešení mohou navrhnout a prosadit jen velké osobnosti. Právě takovými byli jak T.G.Masaryk, tak první československý premiér Karel Kramář. Oba se velmi zajímali o Rusko. Masaryk napsal o této zemi vědecké pojednání, dopisoval si s řadou významných osobností včetně L.N. Tolstého. Kramář měl k svému rusofilství i emociální důvod. Jeho manželka, kterou hluboce miloval, byla Ruska.

Poměrně velké výdaje na Ruskou pomocnou akci už tehdy vyzvaly u části veřejnosti nesouhlas, nicméně k rusofobii nebyl v té době důvod. Právě naopak. Československá zahraniční politika spatřovala potenciální hrozby pro mladý stát především v Německu a v Maďarsku. Bolševické Rusko sympatie nevzbuzovalo, nicméně Masaryk s Benešem věřili v brzký pád komunismu. Masaryk předpokládal, že brzy dojde k budování nového ruského státu, při kterém sehraje významnou roli elita vychovaná v Československu. Tyto lidi bude k Praze poutat pevné přátelství, což Československu do budoucna zajistí bezpečnost v podobě ruské podpory proti potenciální německé rozpínavosti.

Roman Jakobson | Foto: Philweb Bibliographical Archive,  Wikimedia Commons,  CC BY 3.0

Ruská pomocná akce přivedla do Československa lidi, kteří nepochybně patřili k intelektuální elitě ruské společnosti. Tak třeba Roman Jakobson je jednou z největších hvězd světové lingvistiky a literární vědy. Přestože byl jedním ze zakladatelů Pražského lingvistického kroužku, jeho život v Československu, je paradoxně více spojen s jiným českým městem – Brnem. „Brněnskou univerzitu stále považuji za svou. Doba, kdy jsem tady pracoval a působil, patřila k nejkrásnějším obdobím mého vědeckého života.," řekl ve svém projevu při předávání čestného doktorátu v Brně v roce 1968. Přestože se během válečného pobytu v USA výrazně politicky angažoval ve prospěch Benešovy exilové vlády, v poválečném Československu byl považován za nežádoucí osobu.

Tanečnice Jelizaveta Nikolská se stala nejprve primabalerínou, později šéfkou baletu pražského Národního divadla. Na konci 2. světové války, před příchodem Rudé armády, uprchla do Venezuely.

Tím se dostáváme k smutnému konci Ruské pomocné akce. Vládní projekt jako takový skončil již na začátku 30.let, státní rozpočet neměl v dobách hospodářské krize dost peněz na podporu imigrantů z Ruska. Během 30.let se počet Rusů a dalších národů bývalého ruského impéria na našem území postupně snižoval. Tristní tečka za státní pomocí Rusům přišla po 2. světové válce, kdy sovětské NKVD odvleklo do gulagů stovky Rusů z Československa. Zdaleka ne všichni totiž zemi včas opustili jako Jakobson nebo Nikolská. Většina zatčených lidí již v té době byla československými občany, přesto pražská vláda tyto lidi ponechala zcela bez pomoci.

Uprchlíkům z Ruska pomáhaly v meziválečném období  i jiné evropské státy, například Francie a tehdejší Jugoslávie. Nicméně štědrá podpora mládeže a školství dělá z Masarykovy ruské pomocné akce výjimečný projekt v globálním měřítku v podstatě dodnes, kdy migrace nabrala nebývalých rozměrů.

Autor: Libor Kukal
klíčové slovo:
spustit audio