Seznam spolupracovníků vojenské kontrarozvědky je téměř kompletní
Více než patnáct tisíc jmen obsahují seznamy spolupracovníků totalitní vojenské kontrarozvědky, které se dosud podařilo dohledat Úřadu pro zpřístupňování dokumentů v Praze. Na tento úřad se také ročně obrátí asi tisíc lidí se žádostí, aby jim byly svazky zpřístupněny.
Se seznamy i s celým chodem Úřadu se tento týden mohla také poprvé seznámit veřejnost během dne otevřeným dveří:
"Já jsem celý život pracoval ve vojenském zdravotnictví. Vím, že osobně mám čisté svědomí, nikdy nikomu jsem nic nepodepsal. Ale přeci jen mám zájem vědět, jestli jsem se taky nedostal do těch tenat kontrarozvědky, což byl za mého mládí dost nebezpečný orgán. Všichni jsme se jich báli,"
vysvětluje sedmašedesátiletý Karel Samek, který úřad během Dne otevřených dveří také navštívil. S pracovníky vojenské kontrarozvědky přicházel jako vojenský lékař prý běžně do styku, byli mezi nimi i jeho pacienti.
"Ale právě to okolí! Nevím třeba, jestli můj nejlepší kamarád na mne také nemohl donášet."
Jste připraven na takové informace?
"No, určitým způsobem se toho bojím, a když jsem tady viděl, jak to probíhá, tak až trošku jsem měl mráz po zádech,"
"Žadatel si podá u nás žádost, my prověříme, jestli ten dokument, který požaduje, existuje, a v případě, že zjistíme, že ano, tak mu ho připravíme pro zpřístupnění. Potom mu ho u nás v úřadě taky zpřístupníme,"
upřesnila postup práce úřadu zástupkyně ředitele Jitka Pourová. Úřad pro zpřístupňování dokumentů od roku 2002 vyhledává v archivech ministerstva obrany údaje o osobách, které byly v letech 1948 - 1990 evidovány jako spolupracovník vojenské kontrarozvědky, i o objektech, které kontrarozvědka sledovala:
"Prozatím se nám podařilo zveřejnit patnáct tisíc sedm set osob evidovaných jako spolupracovníci. Ta rekonstrukce pořád probíhá, protože je poměrně časově i technicky náročná. Předpokládáme ale, že to celkové číslo se zvýší zhruba ještě o tisícovku. Naprostá většina už je zpracovaná a zveřejněná."
Všechny svazky vojenské kontrarozvědky se ale nedochovaly. Podle Jitky Pourové probíhala jejich skartace i před rokem 1989.
"Ty dokumenty nejprve ukládala do archivu na dobu pěti, deseti nebo patnácti let podle toho, jak důležité byly informace, které v tom svazku byly obsaženy. A pokud státní bezpečnost usoudila, že už jí dál k potřebě nejsou, tak ten svazek skartovala v souladu s tehdy platným skartačním řádem. Do povědomí se ale nejvíc dostala tzv. divoká Lorencova skartace. To bylo na přelomu listopadu a prosince 1989, kdy na pokyn generála Lorence, což byl 1. náměstek ministra vnitra, proběhla skartace určitého množství dokumentů. My se s tím v těch protokolech setkáváme, ale nemůžeme vyčíslit, o kolik dokumentů jde. Nicméně některé takto zničeny byly."
Žádost o zpřístupnění svazků vojenské kontrarozvědky může podat osoba starší 18 let. Navíc v případech, že se jedná o svazek vedený o osobě žadatele, musí mít české státní občanství. Vyřízení žádosti trvá 90 dní. Seznamy spolupracovníků vojenské kontrarozvědky jsou zveřejněny tiskem i na internetu, na adrese www.army.cz.
