Síť Českých škol bez hranic se rozrůstá, už je jich patnáct
Začátkem tohoto týdne proběhlo v Praze už III. mezinárodní setkání Českých škol bez hranic. První z nich byla založena v Paříži v r. 2003 a každou sobotu se v ní děti učí češtinu, českou historii, zeměpis a vlastivědu. Za osm let ale vznikla už celá síť těchto škol, jsou v Evropě, Spojených státech i v Austrálii. A další přibývají. Dětem ze smíšených manželství nebo z českých rodin, které jsou v zahraničí pracovně, umožňují udržet a zdokonalit si češtinu. Škola bez hranic do budoucna ale nahradí i dosavadní povinné přezkoušení na českých školách, kam se děti musely nejméně jednou za dva roky vracet. O škole řekla více v rozhovoru pro Radio Praha její zakladatelka Lucie Slavíková - Boucher z Paříže:
Kolik nových škol přibylo a kde?
"Teď od září nám přibudou školy ve Frankfurtu, v Neapoli, v Římě, přidal se k nám během roku Baltimore a v minulém týdnu jsem dostala požadavek z Los Angeles."
Kolik je teď Českých škol bez hranic?
"V září nás bude zahajovat patnáct."
Kolik dětí teď zhruba vyučujete?
"Já bych to spíš vyjádřila přes velké pobočky. Jedna z největších je Londýn, kde je 70 žáků. Ve Frankfurtu, který bude zahajovat, jich bude sto. V Paříži jich budeme mít šedesát a v Bruselu přibližně stejně."
Česká škola bez hranic začíná s půldruharočními dětmi. Kam už se dostaly ty první, které začínaly v Paříži?
"Naši nejstarší žáci budou teď v páté třídě."
Jak je to s učiteli v Českých školách bez hranic a s jejich aprobací?
"My se snažíme mít minimálně jednoho aprobovaného učitele na první stupeň a jednoho aprobovaného na druhý stupeň. Samozřejmě všude, kde můžeme mít všechny aprobované učitele, jim dáváme přednost. Nicméně v některých místech to není možné, protože není dostatečná nabídka těchto lidí. A i kdybychom si představili situaci, že by naši učitelé byli skutečně zaplaceni za svou práci, tak ten úvazek není dostatečný na to, aby se za námi někdo přemístil z České republiky a byl schopen žít v zemi, kam bychom ho pozvali."Kdo tedy u vás teď učí?
"Někteří jsou kmenoví učitelé, ti zůstávají. Pak jsou to učitelé, kteří se z nějakého důvodu nacházejí na území toho či onoho státu. Jsou to také studenti, kteří jsou v zahraničí v rámci programu Erasmus. A často se také učitelé rekrutují z řad rodičů, kteří nám začnou pomáhat."
S čím se teď České školy bez hranic nejvíc potýkají? Jsou to peníze, organizace nebo postoj českých úřadů?
"Peníze jsou samozřejmě problém ve všech sférách lidské činnosti, nicméně myslím, že pro nás je největším problémem absence statutu vůči českému státu. Ten by nám zaručil existenci ve chvíli, kdy dochází k výjimečným situacím. Například když Česká škola využívá prostory českého státu a tyto prostory se z nějakého důvodu mění. V tomto okamžiku Česká škola bez hranic bez jakéhokoliv statutu v českém zákoně nemůže žádat náhradní prostory."
To je ale také otázka peněz. Jak vlastně vypadá finanční podpora českých škol ze strany státu?
"Ta se dělí na dvě části. Ministerstvo školství nás podporuje hlavně stran učebních pomůcek a ministerstvo zahraničních věcí nás podporuje spíše jako krajanské spolky. Nová koncepce ministerstva zahraničních věcí očividně dává v dotacích přednost vzdělávání mladé generace."Jak se do činnosti Českých škol bez hranic promítla úsporná opatření, která v poslední době rušila řadu Českých center?
"Určitě to zasáhlo například Českou školu bez hranic v Drážďanech, která ztratila své zázemí. Řím je ve stejné situaci. Tyto prostory jsou pro nás samozřejmě velmi cenné, protože poskytování prostor je nepřímou finanční dotací pro naše školy. Takže některé z nás to určitě postihlo."
Přispívají nějak i rodiče na činnost Českých škol bez hranic?
"Určitě. Ve všech pobočkách se v podstatě platí školné. V Paříži na tento školní rok to bude 300 eur, což je téměř maximální částka."
Jakou část nákladů na provoz školy to řekněme pokryje?
"Bohužel jednoznačně to není schopno pokrýt reálné platy učitelů."