Skálopevná měna
O víkendu tomu bylo právě deset let od chvíle, kdy měnová odluka zpečetila definitivní rozpad společného státu Čechů a Slováků. Přestala existovat československá koruna a zrodily se dvě nové měny. Jak uvádí Zdeněk Vališ, uplynulých deset let zvládla česká koruna na výtečnou.
Společná měna přežila rozdělení Československa jen o pár týdnů. Její konec přišel rychleji než politici původně očekávali. Ukázalo se totiž, že narychlo vybudovaná česko-slovenská měnová unie přináší více škody než užitku. Hlavní problém byl v tom, že československé koruně nikdo nevěřil. Zbavovali se jí zahraniční investoři, firmy i domácnosti. Centrálním bankám v obou nových zemích se začaly kvůli tomu povážlivě tenčit devizové rezervy.
Nedůvěru v dlouhodobou existenci společné měny vyjadřovali především Slováci. Očekávali, že nakonec stejně dojde k odluce a že slovenská koruna ztratí část své hodnoty. Proto začali houfně přelévat své úspory do Česka. Také tyto pohyby společné měny za existence dvou centrální bank a rozdílných hospodářských politik se bezesporu podepsaly na rozhodnutí ukončit platnost měnové unie. Každopádně bankovní odborníci v Česku si na rozdíl od politiků nikdy nedělali o společné měně žádné iluze a prozíravě se začali připravovat na měnovou odluku už od léta 1992, tedy okamžitě, jakmile bylo jasné, že Československo skončí.
Všechno probíhalo samozřejmě v přísném utajení. Například kolky, které se potom v únoru 1993 lepily na bankovky, se tiskly v Kolumbii. Technicky byli bankéři na odluku výborně připraveni, a tak jakmile došlo k politickému rozhodnutí, proběhla složitá operace naprosto bezvadně. Celý finanční svět tehdy českým bankéřům zatleskal a na guvernéra ústřední banky Josefa Tošovského se sypalo jedno mezinárodní ocenění za druhým. České zkušenosti následně využilo pět zemí bývalého Sovětského svazu, kde se zaváděla národní měna po odluce od rublu.
I tento dosud nejvážnější útok na korunu se podařilo ustát. Inflace i kurs se brzy vrátily do původních hodnot, nedošlo k devastaci úspor. Nejpodstatnější je, že české koruně veřejnost věří a přijímá ji bez výhrad. Tvoří podstatu úspor. Lidé neutíkají k jiným měnám, k dolaru či euru. Po většinu uplynulého desetiletí měla koruna tendenci posilovat vůči klíčovým měnám z hlediska našich obchodních vazeb. V letech 1994 až 2002 reálně zhodnotila o více než 30 procent. Je to jednoznačně nejsilnější měna regionu.
Pro srovnání, kupní síla polského zlotého vzrostla za stejné období o 25 procent, maďarského forintu o 18 procent a slovenské koruny o 5 procent. V každém případě mají Češi důvod ke spokojenosti. Koruna obstála dobře, doma i venku. A právem si v zahraničí vysloužila označení "rocky", skálopevná. Přesto si většina odborníků myslí, že by nás neměla ovládnout nostalgie a že bychom se neměli bránit přijetí eura v nejbližším rozumném termínu.
