Skladatel Karel Husa: Američan, který nepřestal být Čechem
Karel Husa – jméno, které je známější ve světě než v jeho rodné zemi. Husa je držitelem Pulitzerovy a Grawemeyerovy ceny a podobně jako další velcí čeští skladatelé propojil českou hudební tradici s tou světovou.
Od jeho narození uběhlo 7.srpna přesně 100 let. Po mládí prožitém za války v okupované Praze odjel studovat kompozici do Paříže k Arthuru Honeggerovi a Nadii Boulangerové. Po únoru 1948 se již do Československa nevrátil a zůstal ve Francii. To komunisté neodpouštěli a jeho skladby proto za trest na dalších čtyřicet let zmizely z českých koncertních pódií. V roce 1954 mu hudební oddělení na Cornellově univerzitě v americkém městě Ithaca nabídlo, aby se zde ujal výuky skladby, hudební teorie a dirigování. V březnu 1954 proto Karel Husa přesídlil do USA. V roce 1959 se stal americkým občanem a jeho působení na univerzitě bylo změněno z časově omezeného na trvalé. V roce 1968 na protest proti okupaci Československa armádou Sovětského svazu a armádami jeho satelitních států složil legendární Hudbu pro Prahu 1968, kterou ve své vlasti provedl až v únoru 1990 po sametové revoluci.
Podle občanství bychom tedy Husu mohli označit za amerického skladatele, ve své duši i ve své tvorbě ale jednoznačně zůstal Čechem. Mnoho svých skladeb Husa přímo věnoval Praze. Jak říká dramaturg Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK Martin Rudovský:
„Podobně jako další velcí čeští skladatelé propojil českou hudební tradici s tou světovou. Rozpracoval sugestivní jazyk svého mentora Arthura Honeggera do velmi osobitého výrazu, v němž se potkává něha s drsností.“
Supraphon ve spolupráci se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK vydal ke stému výročí narození Karla Husy nové album, které obsahuje skladby Hudba pro Prahu 1968, Tři fresky a Symfonii č. 2 „Zrcadlení“.
