Druhý cizí jazyk ve výuce? Kdyby nebyl povinný, zvolila by ho jen menšina žáků, zjistila inspekce
Výuka druhého cizího jazyka na základních školách je v Česku povinná přesně deset let. Nejčastěji jde o němčinu, následují ruština, španělština a francouzština. Podle nového šetření České školní inspekce motivace dětí učit se další cizí jazyk ale klesá a většina žáků i učitelů není pro zachování jeho povinné výuky. Ministerstvo školství už dříve uvedlo, že právě tato analýza pomůže k rozhodnutí o povinnosti nebo volitelnosti tohoto předmětu.
Pro Českou školní inspekci je jazykové vzdělávání dlouhodobě jednou z jejích priorit. Připomíná, že z hlediska vzdělávání podstatným způsobem zvyšuje mobilitu žáků v průběhu vzdělávání a absolventům rozšiřuje možnosti uplatnění na trhu práce.
„Aktivní znalost cizích jazyků usnadňuje přístup k informacím a odlišným kulturám, umožňuje účinnější mezinárodní komunikaci i intenzivnější osobní kontakty a orientaci jedince v řadě oblastí a témat. Představuje nástroj pro prevenci etnocentrismu a xenofobie. Současně jde o vhodný nástroj pro snižování potenciálně negativních vlivů rodinného zázemí a socioekonomického statusu, což ve svém důsledku podporuje snižování nerovností ve vzdělávání,“ uvádí inspekce na svém webu.
V minulém školním roce inspekce uskutečnila hodnocení vzdělávání žáků základních škol v dalším cizím jazyce. Inspekční týmy navštívily přes tři tisíce vyučovacích hodin ve více než tisícovce škol. Mezi hlavní výsledky šetření patří zjištění, že motivace dětí učit se další cizí jazyk je nižší než u prvního cizího jazyka.
Podle průzkumu žáci základních škol a nižších ročníků víceletých gymnázií v naprosté většině vnímají užitečnost dalšího cizího jazyka, přesto jen menšina školáků by si tento předmět zvolila, kdyby nemusela. Výjimku představuje angličtina. Podle odhadů učitelů základních škol by si další cizí jazyk zvolila necelá polovina žáků.
Dominuje němčina
První cizí jazyk se začíná učit na prvním stupni základních škol, další cizí jazyk se začínají učit děti ve věku od 12 let. V českých školách se učí celkem dvanáct cizích jazyků mimo primární angličtiny. Jako druhý cizí jazyk je dominantní němčina a pak ruština, následují španělština, francouzština a angličtina.
Podle ústředního školního inspektora Tomáše Zatloukala se další cizí jazyk často učí stejně jako ten první, jeho cíle jsou ale jiné.
„U toho dalšího jde o to, aby žáci získali v té základní úrovni A1 základní komunikační dovednosti, byli schopni konverzace v tématech, které jsou pro ně známé, které se často opakují, aby byli schopni porozumět srozumitelnému mluvenému slovu v tématech, kterým rozumějí,“ uvedl Zatloukal. Méně by se podle něj výuka měla zaměřovat na gramatiku a slovní zásobu.
S nízkou motivací žáků souvisí podle inspekce jejich možnost využít ho a setkat se s ním mimo školu. Přibližně 50 až 60 procent žáků nepoužily další cizí jazyk v reálném prostředí.
„Šanci účastnit se školou organizované návštěvy země, kde se mluví studovaným dalším cizím jazykem, mají podstatně nižší žáci základních škol než žáci víceletých gymnázií. Trochu překvapivě se to týká i německy mluvících zemí, jež jsou nám geograficky blízké. To může přispívat k nižší motivaci žáků ke studiu dalšího cizího jazyka, pokud jím není angličtina,“ uvádí na webu inspekce.
Podle Zatloukala žáci nemají ani možnost komunikovat v tomto jazyce s rodilým mluvčím. V naprosté většině hodin dalšího cizího jazyka podle něj totiž rodilý mluvčí zapojení nejsou.
Povinný či nepovinný předmět?
V rámci připravované revize rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání se diskutuje i o tom, že by další cizí jazyk nebyl předmětem povinně volitelným, ale pouze povinně školou nabízeným, jako tomu bylo do roku 2013.
Podle průzkumu inspekce by tři pětiny dotazovaných učitelů cizích jazyků na základních školách souhlasily s návrhem, aby další cizí jazyk nebyl povinným předmětem. Naopak na víceletých gymnáziích podporují učitelé spíše zachování stávajícího stavu, kdy je pro děti druhý cizí jazyk povinný.
Také ne ve všech evropských zemích je výuka dvou cizích jazyků na základním stupni školství plošně povinná. Většinou se musí žáci začít učit druhý cizí jazyk před skončením povinné školní docházky. Například ještě před 11. či 12. rokem věku dětí to tak mají na Islandu, v Lucembursku, Dánsku, Itálii, Řecku, Švýcarsku a také v některých postkomunistických zemích - Polsku, Litvě, Lotyšsku nebo Rumunsku.
Stejná situace jako v Česku je například ve Finsku, Francii nebo Rakousku. Naopak ve Švédsku, Německu, Španělsku, Maďarsku nebo Chorvatsku je výuka druhého cizího jazyka v rámci všeobecného vzdělávání nepovinná, žák má ale právo si ji zvolit (Maďarsko se z povinné výuky vrátilo k nepovinné). Opačným směrem šly země jako Itálie, Dánsko nebo Malta, které výuku druhého cizího jazyka změnily v nedávné době z nepovinné na povinnou.
„Obecně platí, že čím dříve se s povinnou výukou druhého cizího jazyka v evropských zemích začíná, tím větší procento žáků jej logicky studuje. Nejméně žáků studuje dva a více cizích jazyků v zemích, kde výuka druhého cizího jazyka není povinná. Výjimku z tohoto pravidla tvoří země přirozeně bilingvní - například Lucembursko - a skandinávské země,“ popisuje Lucie Slejšková, analytička EDUinu.
