Slavní hosté a architektura Karlových Varů
Dnes se vydáme do západočeských lázní Karlových Varů, města romantické architektury, léčivých pramenů a lázeňských kolonád. Od Zdeňky Kuchyňové se mimo jiné dozvíte proč na Jelení skále stojí místo sochy jelena kamzík a jaké historky se vyprávějí o pobytu ruského cara Petra Velikého.
Už naši dávní předkové věděli o tom, že v údolí na soutoku dvou říček - Teplé a Ohře existují léčivé prameny. Chybí však důkaz o tom, že by je nějakým způsobem využívali. Stalo se tak zřejmě až po založení města po roce 1349. Karlovy Vary založil český král Karel IV a jak uvedl Stanislav Borachovič z karlovarského muzea, podle pověsti objevil král horké prameny při lovu na jelena.
"Podle pověsti Karel IV. na vlastním těle vyzkoušel blahodárnost těchto pramenů tím, že si na radu svého osobního lékaře vykoupal zraněnou nohu. Noha se mu prý velmi rychle zahojila. Na základě léčebného úspěchu Karel IV. poručil, aby u tohoto vřídla bylo založeno lázeňské městečko. Aby toto městečko poctil a pozdvihl, nazval je svým vlastním jménem, takže odtud pochází název Karlovy Vary."Voda ve Vřídle je teplá přes 70 stupňů, vyvěrá společně s plynným oxidem uhličitým a skutečně vypadá jako by vařila. Mohutný pramen by mohl tryskat až do výšky 15 metrů, ale kvůli možnému poškození vřídelní kopule je jeho výška upravena na necelých 10 metrů. Uvádí se, že je v Karlových Varech až 150 termálních pramenů, ale jen 15 jich je využíváno k léčivým účelům. S velkým úspěchem se zde léčí trávicí trakt, cukrovka a pohybové ústrojí.
Dnešní Karlovy Vary jsou od svého založení už čtvrté v pořadí. První město bylo gotické a renesanční, ale počátkem 17. století zcela vyhořelo. Stejný osud postihl i druhé město. Ani třetí nevydrželo do současnosti. Nepodlehlo však požáru ani povodni. Nízké domky se šindelovými střechami přestali prostě vyhovovat lázeňské klientele a postupně bylo v éře 1870 až 1900 zbouráno.
"Zdejší architektura je skutečně skvostem. Je takovou vzpomínkou na éru Rakouska - Uherska. Je to romantická architektura, ideální pro snílky a milovníky starých časů. Ta dnešní podoba Karlových Varů je stará asi 100 až 120 roků. Většina domů z této éry je postavena v duchu historismu a něco málo secese."
Jedním z nejznámějších karlovarských hotelů je Grandhotel Pupp. Jeho počátky sahají v podstatě až do roku 1701. Na jeho místě stával dříve tzv. Saský sál. Později byl přistavěn Český a obě restaurace se staly centrem života šlechty. A právě na jejich místě později vyrostl složitý areál hotelu.
"Zakladatelem té dynastie byl obyčejný cukrář. Jmenoval je Johann Georg Pupp. Přiženil se do Karlových Varů v roce 1760 do velmi bohaté rodiny. Věno nevěsty bylo tak příjemné, že z něj bylo možné přebudovávat Český sál a postupně i Saský sál na velkolepý hotel, který až po roce 1872 dostal název Grandhotel Pupp."Dodnes žije ve světě zhruba 40 příslušníků rodu Puppů. Po roce 1990 byli všichni do hotelu pozváni, ale nikdo z nich neprojevil zájem v této oblasti podnikat. Proto není žádný z rodiny v dnešní akciové společnosti zapojen.
Karlovy Vary navštívila za jejich dlouhou historii řada významných lidí. Jak říká Stanislav Borachovič, je mnohem snažší vyjmenovat ty, kteří v Karlových Varech nebyli. Lázně preferovali básníci, spisovatelé a hudebníci. Pokud bychom sestavili jakousi hitparádu slavných hostů tak číslem jedna nesporně je básník Johann Wolfgang Goethe, který byl v Karlových Varech celkem 13 krát na léčení. Dalším známým hostem byl ruský car Petr Veliký. Ten tu byl pouze dvakrát, ale prováděl tak úžasné kousky, že je do kroniky města zapsán zlatým písmem. Příznačné je, že se dochovaly právě jeho historky, ale nikoliv nemoc, se kterou se zde léčil.
"Pomáhal zedníkům při stavbě domu U páva. On si skutečně navlékl koženou zástěru a celý den tvrdě pracoval se zedníky. Míchal maltu, nahazoval omítky, kladl cihly. Dodnes je na domě Petr pamětní deska, která připomíná zedničení slavného panovníka. Nebo další historka. Vsadil se například, že na neosedlaném koni vyjede na nejvyšší skálu nad Karlovými Vary na tzv. Jelení skok. Když dorazil ke skále, vytasil dýku a vyryl do kříže, který tam stál odedávna, iniciály svého jména. Od té doby, od roku 1711, se ta výšina jmenuje Petrova výšina."Za Jelením skokem se táhly až k městečku Loket lesy a vždy tu bylo hodně zvěře. Právě jeleni jsou zobrazováni na dobových rytinách, jak vystupují z lesa na skálu a zvědavě koukají dolů na lázeňský ruch. Podle pověsti z těchto skal skočil do údolí jelen, kterého pronásledoval Karel IV.. V roce 1850 se karlovarští radní rozhodli, že uctí památku tohoto slavného místa sochou.
"Nejdřív se myslelo, že se tam osadí velká bronzová socha jelena. Pak se to propočítalo a bylo zjištěno, že by to stálo moc peněz, tak posléze se ta velká socha redukovala na menší sochu a pak řekli: dáme tam pamětní desku. Dozvěděl se o tom jeden zdejší baron, boháč a šprýmař baron August von Lützow a on rád dělal naschvály městské radě. Aniž se někoho ptal, objednal v Berlíně u slavného sochaře Augusta Kisse sošku kamzíka. Tu nechal přivézt do Karlových Varů roku 1851 a tajně ji v noci nechal připevnit na špičatou skálu, asi 10 metrů vysokou. Druhý den si toho někdo všimnul a všichni se divili proč tam stojí nějaká koza v lese na skále nebo kamzík. A baron Lützow se k této partyzánské akci přiznal. Byl povolán, jak dneska říkáme, na kobereček, aby mu bylo vynadáno. On se obhajoval zhruba v tomto smyslu: vážení pánové, já jsem byl celý život lovcem a myslivcem a znám mentalitu vysoké zvěře. A já tvrdím, z této strmé skály do propasti rozhodně žádný jelen neskočil. Pokud tady v minulosti něco skákalo, tak to musel být kamzík."K soše proudily davy lidí a radní se tehdy zachovali velmi pragmaticky. Dali tam stůl, židli a výběrčího peněz od zvědavců. A tak si Karlovy Vary zvykly na to, že mají na Jelením skoku kamzíka. Směřují tam turisté z různých zemí i dnes. Od roku 1995 se výrazně zvýšila ruská klientela a začali ve větší míře přijíždět turisté ze Španělska, Itálie, ale i Japonska. Na všechny čekají i tři karlovarské speciality - lázeňské oplatky, hořkosladký žaludeční likér Becherovka a kamenné karlovarské růže, jediné svého druhu v Evropě, ale o tom si budeme povídat příště.