Je jasné, že bez tohoto
„nežádoucího" slovesa to v češtině nejde. Ať už v jeho vlastním významu
„existovat, trvat", jako zástupné sloveso pro pojmenování nejrůznějších stavů, ve významu
„vlastnit, mít" anebo jako spona ve slovesně-jmenném přísudku.
Publicisté si jsou možná dobře vědomi toho, že sloveso být může působit nudně a obyčejně, a tak se ho snaží ozvláštnit. Například po sponě ve slovesně-jmenném přísudku čím dál častěji prosazují podstatné jméno v sedmém pádě. Po nesprávném, ale už docela vžitém obratu je pravdou se tak dostávají na světlo světa i další rádoby vznešeně znějící vyjádření jako je otázkou, je faktem, je škodou, je nesmyslem, je smůlou. Sedmý pád na sebe strhává pozornost, a možná na pisatele prozradí i něco víc.
Nářky na nedostatečné rozlišení jemného významového rozdílu při užití prvního nebo sedmého pádu ve jméně slovesně-jmenného přísudku se objevily už ve 30. letech 20. století. Přitom si to podle Pavla Eisnera zařídila čeština dobře:
„Všechno, co je svou veškerou bytostí a trvale a bez ustání a z moci své imanence a svého předurčení, chce první pád." První pád po sponovém slovese být tedy vyjadřuje trvalost, stálost, neměnnost a obecnější platnost (např. jeho
dědeček byl Němec), zatímco sedmý pád naznačuje spíše aktuálnost, dočasnost, přechodnost (např.
dědeček byl novinářem). Pády ve jmenné části přísudku tedy nejsou libovolně zaměnitelné, první pád v přísudkovém jméně s sebou navíc nese příznak hodnocení. Je totiž rozdíl, řeknu-li
je muzikant (tj. celým svým srdcem) či je básník (tj. opravdový) nebo
je muzikantem (např. příležitostným, jedno z mnoha povolání). Právě v těchto případech, kde se dá syntaktická jemnost mezi prvním a sedmým pádem snadno přehlédnout, vítězí v současnosti sedmý pád. Stejně jako ve zmíněných výrocích
je pravdou,
je faktem,
je otázkou apod. dává tvrzení příznak dočasnosti, momentálnosti. Oblíbené módní spojení, které autorovi zdánlivě dodává na vážnosti a zajímavosti, zároveň ukazuje na jeho odtažitý postoj k řečenému. Jako by se svým tvrzením až tolik nesouhlasil, jako by pouze tlumočil názory někoho jiného a sám se od nich distancoval. Naznačuje nám, že za chvíli může být všechno úplně jinak.
Příspěvek jsme poprvé vysílali 10. srpna 2008, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.
"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
