Sloveso "být"

r_2100x1400_radio_praha.png
0:00
/
0:00

Sloveso být má u mnohých špatnou pověst už od základní školy. Učitelky češtiny, které úzkostlivě opečovávaly jazykový cit svých žáků, je vedly k tomu, aby se slovesu indoevropského původu ve školních slohových pracích na hony vyhýbali.

Je jasné, že bez tohoto „nežádoucího" slovesa to v češtině nejde. Ať už v jeho vlastním významu „existovat, trvat", jako zástupné sloveso pro pojmenování nejrůznějších stavů, ve významu „vlastnit, mít" anebo jako spona ve slovesně-jmenném přísudku.

Publicisté si jsou možná dobře vědomi toho, že sloveso být může působit nudně a obyčejně, a tak se ho snaží ozvláštnit. Například po sponě ve slovesně-jmenném přísudku čím dál častěji prosazují podstatné jméno v sedmém pádě. Po nesprávném, ale už docela vžitém obratu je pravdou se tak dostávají na světlo světa i další rádoby vznešeně znějící vyjádření jako je otázkou, je faktem, je škodou, je nesmyslem, je smůlou. Sedmý pád na sebe strhává pozornost, a možná na pisatele prozradí i něco víc.

Nářky na nedostatečné rozlišení jemného významového rozdílu při užití prvního nebo sedmého pádu ve jméně slovesně-jmenného přísudku se objevily už ve 30. letech 20. století. Přitom si to podle Pavla Eisnera zařídila čeština dobře: „Všechno, co je svou veškerou bytostí a trvale a bez ustání a z moci své imanence a svého předurčení, chce první pád." První pád po sponovém slovese být tedy vyjadřuje trvalost, stálost, neměnnost a obecnější platnost (např. jeho dědeček byl Němec), zatímco sedmý pád naznačuje spíše aktuálnost, dočasnost, přechodnost (např. dědeček byl novinářem). Pády ve jmenné části přísudku tedy nejsou libovolně zaměnitelné, první pád v přísudkovém jméně s sebou navíc nese příznak hodnocení. Je totiž rozdíl, řeknu-li je muzikant (tj. celým svým srdcem) či je básník (tj. opravdový) nebo je muzikantem (např. příležitostným, jedno z mnoha povolání). Právě v těchto případech, kde se dá syntaktická jemnost mezi prvním a sedmým pádem snadno přehlédnout, vítězí v současnosti sedmý pád. Stejně jako ve zmíněných výrocích je pravdou, je faktem, je otázkou apod. dává tvrzení příznak dočasnosti, momentálnosti. Oblíbené módní spojení, které autorovi zdánlivě dodává na vážnosti a zajímavosti, zároveň ukazuje na jeho odtažitý postoj k řečenému. Jako by se svým tvrzením až tolik nesouhlasil, jako by pouze tlumočil názory někoho jiného a sám se od nich distancoval. Naznačuje nám, že za chvíli může být všechno úplně jinak.


"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.