Šmicerova grandiózní rozlučka

Vladimír Šmicer napsal definitivní tečku za svou bohatou fotbalovou kariérou. A byla to tečka nadmíru vydařená. Štístko, jak se Šmicerovi přezdívá, vyprovázelo na cestu do fotbalového důchodu více než 15 tisíc skvěle fandících diváků a hráči se jim za to odvděčili parádním fotbalem.

Zázraky se občas dějí nejenom v pohádkách. Jednoho z nich byl svědkem fotbalový ráj nebo-li stadion v Edenu, když v rozlučkovém derby dvou nesmiřitelných pražských rivalů Sparty a Slavie diváci bouřlivě aplaudovali i hráčům soupeřova týmu. Ostatně k tomu měli mnoho dobrých důvodů, protože soupisky byly nabité hvězdami a předvedená hra pohladila duši - rozbolavělou nedávnými výkony domácích klubů i české reprezentace. Hlavní protagonista, šestatřicetiletý Vladimír Šmicer, se před zápasem rozplýval blahem a to přesto, že doma zapomněl kopačky, které si tak musel nechat přivézt.

Vladimír Šmicer (vlevo) a Josef Masopust, foto: ČTK

"Pocity jsou fantastické, jsem strašně rád, že kluci přijeli a hlavně jsem rád, že je zde plno lidí. To je pro mě velká odměna a já jsem vděčný, že jsem dostal šanci si zahrát takový zápas. Když jsem končil, tak to pro mě bylo smutné, asi i pro klub, ale dnešek to všechno spraví a já budu mít skvělý konec, když to tak kolem sebe vidím."

Ostatně atmosféra panující na stadionu hovoří za vše. Na hřiště se postupně podívalo 15 medailistů z evropských šampionátů v roce 1996 a 2004. Čestný výkop provedl stříbrný z MS v Chile a také držitel zlatého míče Josef Masopust. Ten si poté na trávníku potřásl pravicí s druhým a zatím posledním českým laureátem prestižní ankety měsíčníku France football Pavlem Nedvědem. Grande Paolo dokonce Šmicerově exhibici obětoval dlouho plánovanou benefiční akci pro monackého prince Alberta Grimaldiho. Nedvěd vzpomínal na společná léta strávená v reprezentaci.

Pavel Nedvěd (vlevo) a Vladimír Šmicer, foto: ČTK

"Je to můj spoluhráč se kterým jsme v národním týmu prožili všechno dobré i špatné. Je super, že pro něj můžeme odehrát zápas. Táhli jsme to spolu od roku 1994 až do MS 2006, po kterém jsem skončil a Láďa vlastně také. Bylo to hezké i náročné. Ten pocit, že tady mohu být s ním i klukama mi za to stojí."

Prohlásil dojatý Nedvěd přesto, že na jeho derniéru přišlo na Stadio De le Alpi v Turíně čtyřikrát tolik fanoušků. A poté se také zamyslel nad tím, jak se s Vláďou Šmicerem povahově liší.

"Láďa bere život i fotbal s úsměvem - když to dopadne, tak dopadne. Já jsem byl jiný charakter, spíše uzavřený a všechno bral až moc vážně."

Vladimír Šmicer, foto: ČTK

Popřát Šmicerovi přišel i někdejší reprezentant a současný předseda ČMFS Ivan Hašek.

"Byl to zážitek nejen pro diváky, ale pro nás všechny, co jsme tu byli. Láďa si to určitě zaslouží, protože takových vzorů pro mládež u nás po trávnicích moc neběhá a jestli ještě někdo dokáže to, co on, tak před ním smeknu."

Když naposledy odcházel vítěz Ligy mistrů i stříbrný a bronzový medailista z fotbalového Eura Vladimír Šmicer z trávníku a spoluhráči i protihráči mu vytvořili slavobránu, neubránil se slzám. Emoce neskrýval ani při závěrečném hodnocení.

"Musím říct, že jsem vůbec nedoufal, že by něco takového se mohlo podařit u nás uspořádat. Ty lidi byli fantastický, obrovský zážitek."

Fotbalové loučení Vladimíra Šmicera bylo zkrátka dokonalé.