Šmicer vyměnil reprezentační dres za oblek manažera
Definitivní vale vrcholovému fotbalu dal poslední ze slavné stříbrné generace Vladimír Šmicer. Jeho rozlučkovému zápasu přihlíželo v pražském Edenu více než 15 tisíc diváků. Rozloučit se s ním přišli i dva držitelé Zlatého míče - Josef Masopust a Pavel Nedvěd. Šestatřicetiletého Vladimíra Šmicera jsem pozval k následujícímu rozhovoru.
Máte za sebou rozlučkový zápas za aktivní kariérou. A propos je vaše rozhodnutí nezměnitelné, definitivní?
"Určitě je konečné. Jsem strašně rád, že k tomu zápasu došlo a povedl se. Akce a některé góly byly výstavní, kluci ukázali, že fotbal opravdu hrát uměli."
Byla přítomná celá česká elitní fotbalová generace, nedorazili pouze vaši někdejší spoluhráči z Liverpoolu Robie Fowler a Steve McManaman Proč Angličané nepřijeli?
"Robie podepisoval novou smlouvu v Austrálii a tak to padlo, protože Steve nechtěl jet sám."Diváky bavily takové hvězdy, jako Pavel Nedvěd, Karel Poborský, Patrik Berger ad. Koho z nich jste po fotbalové stránce nejvíce obdivoval?
"Je těžké vyzdvihnout jediné jméno, nejraději bych si vzal od každého něco. Ale určitě nejvíc dokázal Pavel Nedvěd, který získal Zlatý míč."
Vám se celou kariéru říkalo štístko. Jakým způsobem ta přezdívka vznikla a odpovídá realitě?
"Vznikla z toho důvodu, že v každém mužstvu, kde jsem působil se nám podařilo něco vyhrát - ligu, domácí i evropský pohár. Určitě je to tak, že pokud chcete něco vyhrát, tak musíte mít štěstí."
Která z těch trofejí nebo medailí je pro vás nejcennější?
"Jednoznačně je to vítězství v Lize mistrů. Jinak jsem si cenil každé trofeje na konci sezóny, protože celý rok kvůli tomu trénujete, takže když na konci roku zvednete pohár, tak si toho moc vážíte."
A vaše největší zklamání?
"Určitě nepostup na MS v roce 2002 do Japonska. To bylo velké zklamání, protože jsme měli dobré mužstvo, ale nezvládli jsme baráž s Belgií, kdy spousta hráčů byla z formy."
Když jste narazil na reprezentaci, jak vidíte její budoucnost? A srovnáte také vaši pozici hráče se současnou funkcí manažera?
"Určitě to bylo jednodušší, když jsem byl hráč, protože jsem to mohl na hřišti přímo ovlivnit. Teď mám hned po Michalu Bílkovi hlavní odpovědnost za výběr týmu, ale na hřišti to za nás musí odehrát ti fotbalisté, takže určitě to bylo příjemnější v pozici hráče. Šance u nás hodně závisí na zdravotní stránce. Pokud to z tohoto hlediska bude v pořádku, tak věřím, že máme silné mužstvo a výsledky budou."Váš tchán Ladislav Vízek byl také slavným fotbalistou. Co byste si od něj vzal a co mu naopak fotbalově dal?
"Určitě bych si od něj vzal tu techniku. Opravdu toho uměl hodně a měl smůlu, že tenkrát se ještě nemohlo přestupovat do zahraničí. Tam by dosáhl daleko víc než v Čechách. Co bych mu já mohl dát? To je těžké, možná trochu rychlosti, ale tu on měl s balonem také. Možná herní disciplínu. Když se mu někdy nechtělo, tak zápas odchodil - to mně se nestávalo. Ale byl vynikající fotbalista."
Má teď tendenci vám v reprezentačních otázkách nějak radit?
"Spíše se o fotbale bavíme, ale aby mi doporučoval nějaké hráče do reprezentace, tak to ne. Spíše hodnotíme, jak kdo hraje. On má své sloupky do novin, kde říká své názory."
Prošel jste mnoha kluby po celé Evropě. Kde se vám nejvíce líbilo po fotbalové stránce a kde byste mohl např. žít?
"Nejlepší liga, kterou jsem hrál, byla anglická. To bylo skvělých šest let v Liverpoolu, i když to byla těžká soutěž, ale na druhou stranu jsem mohl hrát proti nejlepším fotbalistům na světě. To byl pro mě fotbalový vrchol. Na život to bylo jednoznačně nejlepší v Bordeaux. Ve Francii to bylo krásné, půl hodinku k moři, příjemné podnebí, krásné bydlení, lidi na mě byli příjemní, vynikající jídlo i červené víno. Tam bych mohl žít. V Bordeaux to byla opravdu nádhera."