Špehování pod lupou

Nevládní organizace Iuridicum Remedium v prosinci udělila ministerstvu zdravotnictví cenu "Dlouhodobý slídil" za prosazovaní a provozování řady databází citlivých údajů bez řádného informování pacientů, dostatečného zdůvodnění a v některých případech dokonce bez opory v zákoně. I proto ministr pro lidská práva Michael Kocáb minulé pondělí navrhl vládě, byť neúspěšně, novelu zákona, která by umožnila trestat firmy za nedovolené sledování zaměstnanců.

Není výjimkou, že firmy sledují své zaměstnance se zdůvodněním, že chtějí odhalit ve svých řadách ty, kterým práce příliš nevoní nebo využívají pracovní prostředky poskytnuté zaměstnavatelem ke svým soukromým účelům. Slouží k tomu různé sledovací systémy, včetně kamerových, prosklené dveře, kontrola pošty, e-mailů či telefonátů. Už zmíněné sdružení Iuridicum Remedium mimo jiné tyto praktiky sleduje a upozorňuje na ně. Kateřina Hlatká z tohoto sdružení pro Český rozhlas uvedla příklad takového "špehování":

Foto: freedigitalphotos.net

"Na naše sdružení se nedávno obrátil jeden takový pán, kterému se přihodilo, že ho zaměstnavatel natočil na kameru, když zapínal televizi umístěnou v jídelně, což v té firmě bylo zakázané. On se chtěl podívat jen na nějaký úryvek zpráv, oni ho natočili na kameru a na základě toho ho chtěli následně propustit, respektive to šlo postupně. Nejprve mu strhli prémie, přeřadili ho na nižší pracovní pozici, a tak dále. Ten pán se ozval, že se mu to jednání nelíbí, a na základě toho s ním už pak chtěli úplně rozvázat pracovní poměr."

Podle zákoníku práce nesmí zaměstnavatel narušovat soukromí zaměstnanců na pracovišti tím, že by je sledoval kamerami, odposlouchával jejich telefonické hovory či kontroloval jejich elektronickou poštu nebo dopisy. Kde je však hranice mezi kontrolou efektivity práce a "špiclováním"?

"Ta hranice je podle mne jednoznačně v tom, že pokud chce zaměstnavatel skutečně kontrolovat efektivitu práce, tak by se zaměstnanci měl hrát otevřenou hru. To znamená, že by zaměstnanci měli být detailně informováni o tom, jakým způsobem je jejich práce kontrolována, například kde jsou umístěny kamery, pokud tam jsou, že existuje nějaké nahrávání hovorů, sledování pozice služebního auta, což se také děje. V tom případě je to skutečně opodstatněné a akceptovatelné, ale pokud o tom zaměstnanci neví, tak je to podle nás špatně."

Dosavadní praxe se nelíbí ministrovi pro lidská práva a menšiny Michaelu Kocábovi:

"Ono se ukazuje z poznatků a činnosti nevládních organizací i advokátů, že trend k intenzivnějším průnikům do soukromí zaměstnanců je stále větší a větší, že se zvyšuje. Jedná se o sledování ať už skryté, nebo třeba i předem avizované, ale nesplňující podmínky zákona, tedy ve větší intenzitě zásahů do soukromí, a také sledování se souhlasem zaměstnance, který je v podstatě ale do určité míry vynucen, když je navázán například na setrvání v zaměstnání, osobní ohodnocení a tak dále. Je to taková orwelovština, která se plíží do naších životů, a je potřeba tomu nějakým způsobem předcházet."

Michael Kocáb

Ministr Kocáb proto nechal vypracovat návrh novely zákona na obranu práva zaměstnanců na soukromí na pracovišti. Poukazoval zejména na to, že mnohdy i oprávněné sledování zaměstnanců nikdo nekontroluje a neexistuje za to žádný postih. Ministr Kocáb proto po vládě požadoval, aby uložila ministerstvu práce a sociálních věcí kontrolovat zásahy zaměstnavatelů do soukromí pracovníků. Na základě kontrol by podle jeho návrhu ministerstvo mělo připravit novelu zákona o inspekci práce, která by neoprávněné zásahy do soukromí umožnila postihovat. Výše případných sankcí by měla vycházet z výsledků nařízených kontrol.

"My si sami netroufneme ty sankce navrhnout, my úkolujeme ministerstvo práce a sociálních věcí, aby vytvořilo skutkovou podstatu přestupků a správních deliktů, které by právě umožnily postihovat neoprávněné zásahy do soukromí. My jenom říkáme, že pokud zákoník práce v paragrafu 316 tyto zákazy obsahuje, tak pak to musí být nějakým způsobem i vymahatelné,"řekl ministr Kocáb ještě před jednáním vlády.

S případným naplněním zmíněného paragrafu zákoníku práce souhlasí i Kateřina Hlatká ze sdružení Iuridicum Remedium:

"My s tím samozřejmě souhlasíme, protože tím, že firmy nebo i jiné instituce 'šmírují' své zaměstnance, narušují jejich soukromí, což je neakceptovatelné. To znamená, že trest je tady určitě namístě a určitě si dovedeme představit potrestání ve formě pokuty například."

Podle vládního zmocněnce pro lidská práva Jana Litomiského by měla navrhovaná novela zákona umožnit inspekci ministerstva práce a sociálních věci obcházet pracoviště a kontrolovat, zda zaměstnavatelé už citované ustanovení zákoníku práce neporušují:

"My navrhujeme, aby ministerstvo práce a sociálních věcí uložilo inspektorátům práce, aby se v plánech kontrol zaměřili v letošním a v následujících letech právě na kontrolu toho, zda zaměstnavatelé neúměrně nezneužívají kontrol zaměstnanců na pracovišti a nenarušují jejich soukromí."

Bedřich Danda

A co si kontrolách oprávněnosti sledování zaměstnanců myslí podnikatelé? Poslechněme si názor předsedy Sdružení podnikatelů České republiky Bedřicha Dandy:

"Slušný člověk přece nemá problém s tím, jestli ho někdo sleduje nebo nesleduje. Určitě by nám to vadilo, protože zase další kontrola. Každá kontrola stojí peníze. Ten člověk na tom úřadě bere nějakých 15, 20, 30 tisíc, nevím, ale principielně to stojí peníze. A další kontrola? Na co, kde je chyba? Já vždy řeším problém, až nastane, a jestliže je někde problém, ať se řeší, ale že by se někde plošně chodilo kontrolovat... Neuznáváme to."

Ministr Kocáb se svým návrhem ve vládě neuspěl. K předloze měl výhrady ministr práce a sociálních věcí Petr Šimerka. Podle něj jsou totiž pracoviště, kde je kontrola zaměstnanců nutná už kvůli bezpečnosti jich samotných. Jako příklady jmenoval letiště, banky a jiné peněžní ústavy či benzinové pumpy.Vláda se bude návrhem znovu zabývat, až si ministři rozpor vyjasní.