Spekulace kolem agentury
Bez valného zájmu médií, o široké veřejnosti nemluvě, zahájila začátkem září svou činnost státní Česká konsolidační agentura, která přitom obhospodařuje zhruba stejně velké sumy jako největší české banky. Jak uvádí Zdeněk Vališ, už nyní se ale v souvislosti a agenturou objevují temné spekulace.
Konsolidační agentura nevznikla na zelené louce. Je vlastně následníkem Konsolidační banky. Tu si vytvořil před deseti lety stát, aby do ní jako do odpadkového koše uklízel všechny těžko vymahatelné pohledávky jiných bank. Pomáhal jim tak ozdravit jejich bilanci a připravit je na privatizaci. V koši se ale postupně hromadila i další špatná aktiva. Jejich celková hodnota zatím přesahuje 200 miliard korun, a to ještě nebyl ze skříně zcela vytažen kostlivec v podobě neblahého dědictví po bývalé Poštovní a Investiční bance. Ten prý může být oceněn až na 160 miliard korun. Suma sumarum, za peníze odložené do koše by si Česko mohlo pořídit třeba tři nové Temelíny, popřípadě vytvořit ze svého vojenského letectva chloubu Severoatlantické aliance.
Každá vláda by ale plakala štěstím, kdyby se ze stovek miliard podařilo získat pro stát alespoň třetinu. To je ovšem představa z říše snů. Je samozřejmě jasné, že čím více peněz se podaří státu vydolovat z pohledávek s různou mírou nedobytnosti, tím více ušetří všichni čeští daňoví poplatníci z vlastní kapsy. Od začátku září se o obchodování s dluhy - které je mimochodem považováno za velice lukrativní záležitost - bude starat státní nebankovní Konsolidační agentura, která převzala veškerá práva a závazky Konsolidační banky. Ta musela podle zákona jako státní peněžní ústav ukončit činnost. Změna statutu instituce zvané odkládací koš má své nesporné výhody. Stručně řečeno, agentura už nebude ve své činnosti limitována přísnými bankovními pravidly, takže bude moci například přímo vstupovat do vedení zadlužených státních a polostátních podniků a efektivněji napomáhat při jejich restrukturalizaci.
Na druhé straně dostala Česká konsolidační agentura do vínku také jeden danajský dar. Zodpovědnost za její kontrolu se přesouvá z finanční instituce, tedy z České národní banky na instituci politickou. Dozorčí rada nové agentury bude složena výhradně z politiků, konkrétně z poslanců. Na tom by nebylo nic moc divného. Kdo jiný, než zvolení zástupci lidu by měl rozhodovat o tom, jak nakládat s nesplacenými miliardami z bank a podniků, které stát na sebe převzal. Pravda, prý je to v rozporu se zákonem o cenných papírech, který takové aktivity poslancům zakazuje, ale na takový detail nemusí brát zákonodárci ohled.
Údiv už ale může vyvolávat složení poslanecké dozorčí rady, kterou na tajné schůzí zvolila sněmovna o prázdninách. V sedmičlenné radě jsou zastoupeni čtyři poslanci ODS a tři sociální demokraté, podivnou shodou okolností pouze reprezentanti dvou stran tzv. opoziční smlouvy. Když ještě vezmeme v potaz obrovské pravomoci dozorčí rady, díky nimž se poslanci stávají téměř neomezenými pány nad stovkami miliard, nelze se divit tomu, že se rojí všelijaké spekulace. Někdo třeba významně připomene, že řada pohledávek uklizených v minulosti do Konsolidační banky má pěkně temné pozadí, často s politickým nádechem. Jiný zase upozorní na to, že dozorčí rada přece bude schvalovat zástupce agentury v orgánech různých firem. Zkrátka, jak konstatuje komentátorka Mladé fronty Dnes, pro neviditelné propojování podnikatelské a politické sféry si těžko představit lepší prostředí.
