Spor o nutnou obranu
Nedávný případ, kdy neznámí útočníci zaútočili na šéfa Telecomu, případ důchodce, který kuriozním způsobem hlídal svůj matek a zranil zloděje a mnoho dalších kauz čas od času vyvolá zájem veřejnosti o problematiku, která se může týkat každého: co je nutná obrana? Kam až sahá a jak na ni pohlížejí české zákony? Více v rubrice Jaromír Marek.
Generálního ředitele Českého Telecomu Gabriela Berdára napadli železnou tyčí dva neznámí útočníci před jeho domem. Na cestě do nemocnice potkal automobil, ve kterém údajně poznal oba útočníky a začal na ně střílet z pistole.
Důchodci Oldřichu Doskočilovi patnáctkrát vykradli chatu na okraji Plzně. Rozhodl se bránit. Vyrobil samostříl, který měl vystřelil při pokusu o vloupání. Šíp zranil zloděje.
Na diskotéku v Mostě zaútočila basebalovými pálkami skupina mužů, ochranka použila zbraně a dva útočníka zastřelila.
Ani v jednom z těchto případů z poslední doby ještě nebyl vynesen konečný rozsudek. Případy ale hýbou veřejností.
Jak vlastně vidí české právo nutnou obranu?
"Chci zdůraznit, že nutná obrana přichází do úvahy, když se člověk brání útoku, který už začal nebo bezprostředně hrozí. Tady se vychází z toho, jak to pociťuje oběť, ten napadený. Jednání následné už ale nemůže být nutnou obranou. Pokud by se nechystal útok další, asi bychom o nutné obraně už mluvit nemohli. Je vždy důležité, aby se co nejdetailněji zjistil skutkový děj, stopy na místě atd. Tak, aby se mohlo posoudit, která verze je pravdivá. Jak oběť, tak útočník vnímají děj odlišně. To vše se musí objektivizovat vyšetřením na místě."
Otázka: Institut nutné obrany je velmi zatížen předsudky veřejnosti...je pravda, že oběť musí prokázat oprávněnost svého počínání vůči útočníkovi?
"Do médií se vždy dostanou jen mezní případy. Oba aktéři střetu vnímají hranici nutné obrany jinak. Oba jsou přesvědčeni, že pravda je na jejich straně. Tím více trpí, že jsou vyslýcháni, že jsou dělány znalecké posudky atd. Těch sporných případů je minimum."
Dalším mediálně propíranou kauzou byl případ majitele klenotnictví v Kroměříži, který zastřelil zloděje na útěku s lupem.
Známá je i kauza nočního hlídače z Čížkovic, který zastřelil jednoho ze dvou zlodějů, kteří jej napadli pěstmi.
Jsou tyto případy pro české soudce precendentní? To je otázka pro předsedu Obvodního soudu pro Prahu 1 Libora Vávru
"Nejen, že v českém a evropském právu precedenty neplatí, ale lze je jen obtížně použít. Nicméně vím, že pokud takový případ někdo z nás dostane, snaží se najít zejména obecné úvahy nad skutkovým dějem. Zjisti, jak se jiné soudy vyrovnaly s těmito problémy. Vždyť vidíte, že tento problém je velký. Je to téma politické a filozofické: jak dalece se bránit? Otázka držení střelné zbraně, v USA tak běžné, u nás odmítané. Tak podobné kultury mají na věc zcela odlišný názor. Ty filozofické střety o tom, jak má nutní obrana vypadat budou vždycky."
Téma nutné obrany proti sobě staví právníky, soudce i veřejnost. Pro někoho je už současná legislativa příliš liberální, pro jiné nikoli. Skupina zákonodárců nyní připravuje novelu zákona, která by měla ještě více posílit práva napadeného. Návrh počítá s tím, že ten, kdo odvrací útok, aniž byly zcela splněny podmínky nutné obrany, nebude trestán, jednal-li v silném rozrušení, strachu nebo zmatku způsobeným útokem.
Už dnes mají napadení podstatně větší možnost bránit se útoku a nevystavit se přitom trestnímu stíhání než před rokem 1989 Už dávno neplatí, že se oběť může bránit jen zbraní přiměřenou zbrani útočníka, tedy nožem proti noži, pistolí proti pistoli. Ovšem nadále se velmi podrobně zkoumá, nakolik obrana odpovídala způsobu útoku - především v případech, kdy napadený útočníka vážně zraní či zabije.
