Sport
Po utkání v Kišiněvě, kde porazili výběr Moldavska, čekal české reprezentanty další post-sovětský soupeř, Bělorusko. Do sestavy se vrátil Nedvěd s Barošem a na pravé straně obrany nahradil od začátku utkání Jiránek Grygeru. Úvod se našim reprezentantům na teplických Stínadlech povedl: již v 6.minutě skončila akce Nedvěd - Baroš - Poborský gólem. O sedmnáct minut později rozjásal téměř třináct tisíc diváků Milan Baroš - 2:0. První poločas dohráli Češi za jasné herní převahy, ve druhém se však snad až příliš stáhli do obrany a Bělorusové mohli ukázat, jak ofenzivním týmem jsou. Reprezentanti získali v podzimní části kvalifikace šest takzvaně povinných bodů a před zřejmě rozhodujícím utkáním, které se odehraje koncem března příštího roku v Nizozemsku, jsou o skóre druzí právě za Oranjes.
"Pro nás je nejdůležitější, že máme šest bodů. V Moldavsku to bylo spíše vydolované vítězství, ale kluci to tam zvládli skvěle. Tady byl lepší terén, v prvním poločase jsme hráli skvěle, ale v tom druhém nám už trochu docházely síly a to se odrazilo na hře."
Svůj pohled přidává i obránce Martin Jiránek, který nastoupil na rozdíl od Moldavska v základní sestavě.
"V Moldavsku byl zápas těžký kvůli terénu a doma byl těžký proto, že soupeř byl kvalitnější. Určitě by se ale neměl podceňovat ani jeden zápas, protože oba soupeři byli kvalitní."
Zejména na počátku druhého poločasu Češi polevili, čím si to vysvětluje střelec branky Baroš?
"My už jsme 2:0 vedli a neměli kam spěchat. Chtěli jsme udržet výsledek a případně dát gól z breaku. Přestože jsme branku nepřidali, je podle mého názoru výsledek 2:0 proti Bělorusku dobrý, a zejména mě těší celkových šest bodů."
"Někdo si může říci: Bělorusko, slabý soupeř. Ale já bych to tak neviděl, protože jejich hráči jsou výborní, hrají v zahraničních ligách: v Itálii, v Portugalsku. Takže lehký soupeř to rozhodně nebyl. Dopředu hrál velmi dobře, ale hůře už dozadu."
To, že byli hosté z Bílé Rusi výborně technicky vybaveným soupeřem potvrzuje i Milan Baroš:
"Oni to s míčem umí, viděli jsme jejich zápas s Rakouskem, v něm byli jasně lepší, a přesto ho prohráli. My jsme byli připraveni na to, že nepůjde o lehký zápas a věděli jsme, že jakékoliv vítězství pro nás bude důležité."
Ani záložníka Sparty Karla Poborského útočná hra soupeře nepřekvapila:
"Já si myslím, že nás nepřekvapili, věděli jsme sice, že ti jejich tři útočníci jsou velice kvalitní, ale vytvořili si šanci až v 90.minutě z rohového kopu nebo z faulu, jinak do té doby neměli šanci."
Trenér českého výběru uznal, že ve druhém poločase chyběly hráčům unaveným z Moldavska na celoplošné pojetí fotbalu síly, jinak ale proběhl zápas v poklidu?
"Asi ano. Vyznívala tak většina našich posledních utkání, až na ten zápas v Moldavsku. My tak většinou hrajeme a když nám vyjdou ty góly v úvodu, tak je to dobré. Samozřejmě, fotbal má více podob, kdybychom branky nedali a došly nám síly, tak jsem si jist, že by nás Bělorusové potrápili."
Jak jsme již uvedli, na jaře nás čekají spolufavorité skupiny Nizozemci. Jak hodnotí dosud odehrané zápasy Milan Baroš, Karel Poborský a Štěpán Vachoušek a co si slibují od jarních kvalifikačních zápasů?
"Pro nás je výhodné, že jsme tyto dva zápasy s papírově slabšími soupeři dokázali vyhrát... Chtěli jsme šest bodů, a ty máme. Více jsme ani získat nemohli... Musíme takhle pokračovat dál, sbírat body a vyhrávat. Teď se to povedlo a doufám, že se to povede i příště."
"Já jsem docela zajásala a odešla zpátky do šatny. Těch 5 km jsem tedy vůbec neviděla. Jen jsem poslouchala, jak to venku hučí, jak davy jásají. Ale nevěděla jsem, komu všichni tleskají. Nakonec, když všechno utichlo, tak jsem vylezla z šatny a na chodbě potkala jednoho trenéra, kterého jsem se zeptala, kdo vyhrál 5 km. On mi odpověděl, že Emil a začal mě plácat po zádech."
Ale Dana musela s radostí počkat, začínal jí totiž onen odložený závod. Pro štěstí si vypůjčila od svého "Ťopka" zajímavý talisman. Ale nechme hovořit Danu Zátopkovou:
"Tak jsem z toho měla radost, pak nás zavolali na start, v tom ale začali hrát naší hymnu, tak jsme zase stály v takovém tom podchodu a čekaly až se přeberou medaile. Když jsme vcházely na hřiště, tak Emil zrovna odcházel z vyhlašování vítězů. Když jsme se potkali, tak jsem ho požádala, aby mi tu svou medaili půjčil pro štěstí. On mi ji půjčil, já ji dala do taška a šla jsem závodit. A hned prvním hodem jsem vytvořila olympijský rekord, což bylo přes padesát metrů. Tímhle hodem jsem i vyhrála celkově. Ta medaile mi asi přinesla štěstí. Když jsem večer přijela zpátky do olympijské vesnice, tak Emil čekal u autobusu a říkal: "Je to možné, ty jsi také vyhrála?" Když jsem odpověděla, že ano, tak mi řekl: "Teď už máš svoji zlatou, tu moji mi vrať! Dvě nepotřebuješ."
Vítězný - v pořadí první - pokus Dany Zátopkové ve shonu nestačily zaznamenat televizní ani filmové kamery. Tento hod pak musela později olympijská vítězka pro filmové účely dokonce zahrát:
"Licenci na natáčení si tehdy zajistili Finové a úzkostlivě dbali na to, aby jim nikdo nic nenatáčel bokem. My jsme tam také měli svého kameramana, který ovšem neměl povolen vstup na hřiště a všechno filmoval z tribuny. Takže ty naše záznamy byly nedokonalé, některé nebyly vůbec. Třeba můj hod tam nebyl, proto se to později dotáčelo. Někteří lidé poznali, že je to dotočené. Později jsme od Finů získali originální záběry."
