Spray na medvědy byl na Aljašce nezbytností

I když zima ukazuje, že se jen tak nevzdá, mnozí už začínají plánovat dovolenou. Skutečně dobrodružnou dovolenou absolvovali Jana a Michal Tylovi. Vyrazili na mořském kajaku po pobřeží Aljašky. Navíc si zvolili lokalitu blízko otevřenému oceánu. Oba přišli do studia Radia Praha a podělili se o své zážitky. Pro Michala Tyla nebyla před cestou Aljaška zcela neznámá.

"Já jsem už na Aljašce strávil nějaký čas. Asi půl roku, kdy jsem tam v rámci studijního programu pracoval na lodi a ještě dělal číšníka. Viděl jsem, že je tam spousta kajakářů, kteří mají šanci vidět, co nikdo jiný nezažije, ledové kry, velryby. Když jsme plánovali cestu, tak to byla jasná volba."

Měli jste sponzory?

"Cesta byla bez sponzorů. Ale není to tak hrozné. Rozhodující je turistické vybavení, které má většinou každý, kdo takto jezdí, a potom pár dalších věcí kvůli medvědům, jako třeba spray na medvědy nebo pytel, do kterého by šlo zavěsit jídlo."

Foto: Arne Nordmann, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.5

Spray na medvědy - to je pro lidi, kteří se s medvědy nesetkali, něco hrozného. Jak vůbec spray na medvědy vypadá a setkali jste se s nimi?

"Setkali jsme se černými i s grizzlym a spray na medvědy je základ. Je to takový větší lak na vlasy. Je to klasický pepřák. Měl by mít dostřik až deset metrů. Ale nemá. Ve finále jsme zjistili, že jsou to asi tři metry, když jsme to na jednoho medvěda museli zkusit. Za den jsme jich potkali třeba šest."

Vidím, že jste měli štěstí, jste celí. Jaká byla trasa? Odkud kam jste jeli?

"Z Anchorage jsem jeli na jih, do Seward, kde jsme v Kenai National Fjords kajakovali a pak do Denali. To, co bylo na té cestě unikátní byly právě kajaky. Ještě jsem si zaplatili tzv. vodní taxík, což je loď, která vás i s kajaky odveze někam do divočiny, tam vás vysadí a za 14 dní nebo kdy chcete, vás zase vyzvedne."

Jaká jste potkali zvířata?

"Spoustu velryb, ty jsme potkali hodně zblízka. Většinou to byli keporkaci. Mají 20 metrů a kolem 40ti tun. Někdy vyskakují z vody. Na kajaku jsme měli velrybu nejblíž na pět metrů. Proplavala mezi kajaky. To je jako když vám vystoupá z vody autobus, vyfoukne a zase se zanoří. Tuleni nás sledovali každý den, taky sviňuchy, které jsou podobné delfínům, byla tam spousta lososů."

Když jste se vrátili do Čech, tak jste zjistili, že vaše cesta byla poměrně unikátní. Znáte někoho, kdo podobnou cestu absolvoval?

"Osobně ne. Víme, že několik lidí absolvovalo tyto cesty ve větších skupinkách, ale víc ve vnitrozemí. Tam jsou zálivy, které jsou poměrně chráněné, dlouhé, kde je méně ledovců. Je to jiný typ krajiny. My jsme naopak vybrali jih, kam moc lidí nejezdí a když nás lidi slyší, tak zjistí, že není tak těžké takový výlet zorganizovat."

Jak dlouho trvalo než jste trasu naplánovali?

"Příprava byla dlouhá. My jsme to měli takové hektické, protože jsme odlétali deset dní po naší svatbě. Začali jsem asi půl roku před svatbou. U nás byl problém v tom, že přestože jsme chtěli jet na mořské kajaky, tak jsme nikdy před tím na kajacích nejezdili. Ale řekli jsme si, že nám to stojí za to a začali jsme trošku trénovat. Zjistili jsme si možnosti záchrany, jeli jsme na speciální sympozium, kde vás naučí, jak se na kajaku zachraňovat. Hodně jsme taky řešili chování zvířat."

Měli jste tam někdy opravdu strach?

"Pro mě osobně bylo nejhorší, když jsme se dostali do větrné smršti a potřebovali jsme proplout mezi skalními útesy. Byla mlha, lilo a byli jsme podchlazení, vlny, nešlo přistát a navíc jsme se dostali do oblasti, kde jezdí spousta velkých lodí. Tak jsme vysílačkou neustále upozorňovali, že tam jsou dva malí kajakáři někde ztraceni."

A co bylo nejhorší pro Janu?

"Já si asi představím medvěda, který nám ukradl jídlo a my jsme ho půl hodiny odháněli. Stáli jsme mezi jídlem a tím medvědem. To byl silný zážitek."

Troufli by jste si znovu na takovou cestu?

"Rozhodně."