Stále kontroverzní zákon

Vláda, jak už jsme včera informovali, přišla opět s návrhem zákona o registrovaném partnerství dvou osob stejného pohlaví. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, není vůbec jisté, že zákon ve sněmovně tentokrát projde. Hodně poslanců stejně jako velká část veřejnosti dosud ve vztahu k opačné sexuální orientaci tápe.

Počet příznivců a odpůrců registrovaného partnerství gayů se zdá být ve sněmovně zhruba vyrovnaný. Názory jdou přitom napříč celým politickým spektrem a v podstatě snad v tomto případě neexistuje jediný poslanec, který by se řídil nějakou stranickou direktivou. Jedinou výjimkou jsou lidovci, kteří se svorně řadí k odpůrcům zákona. Jejich odmítání nové normy samozřejmě vychází především z náboženských zásad křesťanství, které homosexualitu tvrdě zapovídá. Například poslanec Tollner při projednávání podobného vládního návrhu před dvěma roky označil homosexuální praktiky rovnou za prasečiny. Ostatní lidovci se sice od jeho výroku distancovali, ale nadále zastávají názory, které třeba lékařská věda už dávno zavrhla.

Například, že homosexualita je nemoc, kterou je nutné léčit, nebo dokonce, že jde o nakažlivou nemoc ohrožující až 40 procent české populace. Dá se nicméně očekávat, že v souvislosti s projednáváním nového zákona se ve sněmovně bude skloňovat ve všech pádech slovo rodina, a ta také zřejmě bude hlavním argumentem odpůrců zákona z jiných politických stran. Návrh totiž předpokládá, že smlouva o partnerském soužití by měla mít téměř stejné právní důsledky jako manželství, kromě možnosti adoptovat či osvojit dítě. Šlo by tedy vlastně o řešení majetkových vztahů a některých zákonných práv, například v otázce dědictví nebo v přiznání důchodů po partnerovi jako vdovci či vdově.

Předkladatelé zákona vycházejí z toho, že homosexualita je nedobrovolný osud. Podle nich je nutné vzít v úvahu, že možnost dlouhodobého homosexuálního vztahu je pro jeho účastníky lepší než nutkavá promiskuita, a proto je v zájmu všech, tedy rovněž heterosexuálů, tento vztah řádně upravit i po právní stránce. Odpůrci naopak připomínají, že pokus o řešení problému probíhá v době, kdy se stále více problematizuje sama podstata rodiny. Její smluvní povaha není brána vážně a osud dětí, na této smlouvě závislých, také ne. Stírá se rozdíl mezi rodinou jako závazkem na jedné straně a nezávazným, třeba i dlouhodobým, soužitím takzvaně nakrátko a nazdařbůh. Čím více se tedy registrované homosexuální partnerství připodobní rodině, tím více se stvrdí rozvolnění její beztak již zamlžené podstaty. Z tábora zastánců registrovaného partnerství zase zaznívá, že rodinu neohrožují homosexuálové, ale změna života. Oživit ji prý může nějaký veleprorok nebo civilizační obrat, ale určitě ne několik desítek konzervativně smýšlejících zákonodárců. Během rozpravy ve sněmovně se jistě kromě filosofických a morálních aspektů bude přetřásat i řada jiných souvislostí.

Už před dvěma roky se někteří zákonodárci například děsili rychlosti, s jakou by šlo registrované partnerství uzavřít a zase zrušit. Prý je to snadno zneužitelný nástroj k daňovým a majetkovým podvodům. Byla rovněž vyslovena obava, že s pomocí zákona by ke státnímu občanství České republiky mohlo účelově přijít množství cizinců, jimž by úřady občanství jinak nedaly. Naplno to vyjádřil v kuloárech známý poslanec ODS Jiří Payne, když řekl, že za chvíli bychom tady měli hromadu Číňanů a Vietnamců, kteří by se zaregistrovávali a odregistrovávali, takže nakonec by došlo ke kompletnímu rozpadu státu. Na druhé straně je zřejmé, že poslanci se dostanou pod velký tlak médií, která v drtivé většině registrovanému partnerství fandí. Pro nikoho jistě není příjemné nosit cejch netolerantního člověka, politováníhodného tmáře, který prosazuje diskriminaci a apartheid.