Starého psa cyklodopravě nenaučíš
Po dvou letech byla ukončena příprava strategického materiálu Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy. Po ukončení mezirezortních posouzení bude v nejbližších měsících předložen ke schválení vládě. K čemu je takový materiál dobrý? Jaký je jeho obsah? Na to odpovídal Radiu Praha Jaroslav Martínek z Centra dopravního výzkumu v Olomouci.
Materiál se snaží přesvědčit politiky, aby cyklodopravu chápali jako integrální součást dopravního systému. Nikoli jako rekreační aktivitu, ale jako plnohodnotný způsob osobní přepravy. A aby zvlášť na komunální úrovni byli zastupitelé ochotni do rozvoje cyklostezek investovat finanční prostředky.
"My se vlastně snažíme prosadit synergický efekt. Aby se v jednom roce všechny kraje a města dohodly, že v roce dejme tomu 2005, 2006 vyčlení ze svých rozpočtů daleko víc na rozvoj cyklistické dopravy. Rádi bychom dali podnět, veřejnosti na vědomí, že chceme v této společnosti něco ve prospěch cyklistiky skutečně změnit."
Zakladatel příspěvkové organizace Centrum dopravního výzkumu ministerstvo dopravy v příštích měsících zprávu předloží vládě České republiky. Určena je ale v důsledku především řadovým občanům, jimž by měla zkvalitnit život, pomoci zlepšit životní prostředí a zdraví.
"V České republice je nejlepším městem z hlediska podpory cyklistické dopravy jsou Pardubice. Mě na tom zaujalo ne jen to, že Pardubice leží na rovině, kde jsou pro cyklistiku ideální podmínky, ale ta politická ochota do rozvoje cyklistických stezek investovat."
Síť zdejších cyklostezek je dlouhá 30 km. Dále se daří stezky budovat v Ústí nad Labem, které staví cyklistické stezky podél Labe o celkových nákladech 80 milionů korun. Mezi neuralgické body naopak podle Martínka patří hlavní město Praha. Jak by měla optimální situace vypadat?
"Principiálně by měla být vytvořena relativně hustá síť cyklotras, které zajistí bezpečný pohyb po městě. Nevyžaduje se ale, aby všude byly budovány stezky, spíš se hledá vhodná kombinace, jak se cyklista dostane např. z obytné do průmyslové zóny. Snažíme se hledat zklidněné komunikace, snažíme se třeba i zklidňovat celé oblasti, no a v určitých místech budujeme cyklistické stezky, abychom vytvořili cyklistovi komfort a v určitých místech ho oddělili od automobilové dopravy, jinde zase od pěší dopravy."
Podle Jaroslava Martínka je ale přístup k cyklistice součástí hlubších otázek přístupu k životu a vztahu ke konzumu a jedním strategickým materiálem se jej změnit nepodaří. Jejich organizace se proto snaží soustavnými akcemi měnit veřejné mínění. Orientují se zvlášť na malé děti.
"V Olomouci se budeme snažit rozjet projekt Bezpečné cesty do škol. Pokud je možné změnit celkové klima v této společnosti, tak je to asi nejspíš možné u dětí. Tady je třeba začít. Starého psa novým kouskům nenaučíte."
