Z města do přírody: Na kole přes Kunratický a Modřanský les
Ruch velkoměsta může být unavující. A cyklistika nabízí skvělý únik od reality. Tentokrát se projedeme kunratickým a modřanským lesem, které jsou pro trošku toho odpočinku naprosto ideální. Celou trasu sleduje zurčící potok a úzké lesní cesty. Zavítáme zároveň i do historie a navštívíme hned dva zámky.
Začínáme tentokrát na stanici metra Roztyly. Samotná cesta sem není úplně zázračná, proto jsme se sem dopravili pomocí MHD. Naštěstí odsud to už do Kunratického lesa není daleko. Stačí jen přejet malý kopeček a už jsme v lese. Tento skoro 300 hektarů velký park je pro cyklisty naprostý ráj. Nejenže je tu nespočet cest, ale i prostředí je pěkné, lidí není příliš, a když je potřeba, ani o pohostinství není nouze.
Navíc přes Kunratický les vede i velká asfaltová cesta, která je ovšem pěší a cyklistickou zónou a je skvěle upravená, rovná a ideální pro všechny. Jejím záměrem je především umožnit dostat se do lesa lidem s tělesným postižením a vozíčkářům. A opravdu jich na místě vždy několik potkáte a za to patří hlavnímu městu velký potlesk.
Ačkoliv je cesta trošku do kopce a z kopce, strávíme v lese řádnou chvilku. Nakonec projedeme kolem restaurace u Krále Václava IV. a sjedeme z kopečka hlouběji do údolí, kde teče Kunratický potok. Jestliže v horní části mohlo být místy občas rušno, tady už je skoro prázdno. V okolí potoka je příroda uklidňující, cesty jsou sice nezpevněné, ale stále poměrně široké a sjízdné.
Nakonec se přeci jen z lesa vynoříme a octneme se u Kunratického mlýna u Dolnomlýnského rybníka zvaného Mlejňák. Ten pochází z 18. století a slouží pro chov ryb a jako protipožární ochrana pro okolní obce. Teď nás už ale čeká stoupání. Ze zapadlého kunratického údolí se potřebujeme dostat opět nahoru, směrem k zámku Kunratice.
K tomu dorážíme vzápětí. Původní tvrz pochází z roku 1336, později připadla do vlastnictví Václava IV. V průběhu baroka byla přestavěná na zámek. V 19. století byl ale bohužel hospodářský prostor i zámek samotný silně poškozen rozsáhlým požárem. Boční křídla zámku byla v posledních 15 letech zrekonstruována a nyní slouží jako komerční prodejní prostory. Hlavní budova však stále ukazuje pouze svou oprýskanou omítku. V lednu letošního roku navíc stát, kterému zámek patřil, objekt za 106 milionů korun prodal novému majiteli, takže můžeme jen hádat, jak starobylá kulturní památka skončí.
Pro to nejhezčí mimo komfort cyklostezky
Od Kunratického zámku pokračujeme malý moment po silnici, ale náš další cíl, Modřanská rokle, není daleko. Brzy už se opět řítíme z kopce a dorážíme k Libušskému potoku, který se údolím vlní. A ačkoliv je Modřanská rokle moc pěkným místem, které je snad ještě více uklidňující a přírodní než Kunratice, my se rozhodneme z cesty odbočit.
Pravá krása rokle se totiž skrývá až u malého potůčku, který se do Libušského potoka vlévá. Cesta však není vůbec udržovaná a místy opravdu těžce sjízdná, proto je například se silničním kolem opravdu lepší zůstat na hlavní cyklostezce a následujícímu úseku se vyhnout. My ale s horským kolem a trochou odhodlání vyrážíme opět do kopce, potřebujeme totiž překonat vrcholek rokle a přehoupnout se do její druhé části.
Tady už jako bychom byli v jiném světě. Nejen, že tu málokdy narazíte na jediného živáčka, dokonce rychle zapomenete, že jste pořád ještě v hlavním městě. Malebné údolíčko lemuje krásný potok, zelené stromy a dokonce i malé vodopády. Cesta tu už je navíc o něco lepší a tak se můžeme údolím kochat i za jízdy.
Po téhle menší zajížďce se opět vracíme na hlavní cestu a pokračujeme podél Libušského potoka směrem k Vltavě. Projedeme kolem nádrže Lipiny, která je pro obyvatele Modřan oblíbeným místem k odpočinku a zamíříme k jedné poměrně kuriózní stavbě. Jedná se o rozhlednu Sofie, která je umístěná hned vedle stejnojmenné nákupní pasáže. A mohlo by se zdát, že tahle poměrně nízká zářivě žlutá vyhlídka nebude příliš plnit svůj účel. Jejím úkolem je spíš než výhled do dálky, nechat návštěvníky přečíst si velkoformátové nápisy na dlažbě náměstí, na kterém je umístěna.
Všechny cesty vedou na A2
Když pokračujeme ještě chvíli dál, za malou chvilku už jsme u Vltavy a to přímo na naší známé cyklostezce A2. Tentokrát však využijeme jen její malý kousek. Naším cílem je totiž další zámek. Konkrétně ten komořanský. A2 je v tuhle roční dobu opravdu přecpaná turisty, chodci, cyklisty a proto jedeme obezřetně a nechceme se tu zdržovat příliš dlouho.
K zámku Komořany dorážíme vzápětí. Stejně jako zámek v Kunraticích, i tady dříve stála pouze malá tvrz. Ta patřila Zbraslavskému klášteru, který pro ni ale neměl valné využití a prodal ji do rukou tehdejšího pražského soudce. Majitelé se od té doby značně střídali, až nakonec zámek skončil v rukou Karla Schulze, zakladatele modřanských strojíren. Po jeho smrti se objektu chopila komunistická strana a využívala ho pro své účely. Dnes je opět v soukromém vlastnictví a veřejnosti není zcela přístupný.
Odtud je možné pokračovat například do Břežanského údolí a dále na keltské opidum Závist nebo do leteckého muzea v Točné. Nebo se jednoduše můžeme opět vrátit zpět na cyklostezku A2 a pokračovat podél Vltavy. Pro nás jsou ale Komořany cíl. A jestliže hledáte výlet na kole pro zklidnění a odpočinek, tohle je opravdu ten pravý.
Související
-
Prahou na kole
Pojďte s námi objevit méně známá místa metropole, zažijte město jinak – na kole. Díky němu se podíváte do míst, kam byste si jinak museli udělat samostatný výlet.
-
Vltavské vyhlídky v matičce Praze
V málokterém městě lze nalézt různorodé scenérie na řece jako na Vltavě v Praze. Střídají se tu ostrovy, mosty, skály se siluetami Pražského hradu a kostelních věží.
-
Nádražní restaurace
Restaurace na kolejích, nádražní restaurace nebo jen "nádražky", bývají v nádražních budovách na peronech přímo u kolejí. Tam kde nejsou, máte pocit, že nádraží je osiřelé.
