Amatérský velocipedista chtěl, aby po něm něco zůstalo. Manželku napadla socha. Odhalili ji na pražském Smíchově
Na pražském Smíchově vás může překvapit velocipedista na vysokém kole. Nová socha je věnovaná Janu a Josefu Kohoutovým, prvním výrobcům vysokých kol v Čechách i v monarchii.
Veliké přední kolo, malé zadní kolečko, cyklisté se na svět dívali z výšky. Byl to první dopravní prostředek, který se nazýval bicykl. Sochu odhalili zástupci Českého klubu velocipedistů, jehož předsedou je Jan Králík. Prozradil, jak se rodina Kohoutů k výrobě vysokých kol dostala.
"Jan Kohout byl majitel továrny na mlýnské stroje. Měl pět synů a čtyři dcery. V roce 1878 se k němu nastěhoval britský farář, který tam pozval i svého synovce. Ten přijel o rok později a přivezl z Anglie vysoké kolo z Anglie. Kluci Kohoutovi z toho byli samozřejmě úplně paf, a tátu přemluvili, aby taková kola postavil. A tím to všechno zimě 1880 začalo."
Jak kolo přijala veřejnost?
"Všichni ti mladí hoši byli unešení, začali na tom jezdit a strhávat další sobě podobné nadšence. První krůčky vysokého kola v Čechách, hlavně v Praze byly velmi úspěšné, a veřejnost je vítala nadšeně. Josef a František Kohoutovi na nich vyrazili v roce 1880 do Vídně a zpět. Noviny avizovaly, kam přijedou, a všude je vítali. Byla veliká sláva. Když se za pár dnů vrátili, tak je z Vyšehradu nesla veřejnost na zádech jako hrdiny. To byl začátek, který se během krátké doby trochu zvrtnul, protože cyklisté se stali vítaným pojízdným terčem pro kluky, kteří na ně házeli kameny. Vozkové se zase zlobili, že jim cyklisté plaší koně."
Kdy se na vysokých kolech přestalo jezdit?
"To přesně nevíme. V roce 1885 se v Anglii objevila první nízká kola, a začala postupně ta vysoká vytlačovat. U nás je Kohout přestal vyrábět zřejmě v roce 1892, ale máme doklad, že ještě v roce 1896 se jeden závod na vysokých kolech konal. Řekl bych, že v polovině 90. let 19. století vysoká škola definitivně odešla do historie."
Dneska je můžeme vidět v muzeích. Vy sám jste členem Českého klubu velocipedistů.
"Ten klub velocipedistů byl založen v roce 1880 těmi bratry Kohoutovými. Fungoval až do roku 1957. Pochopitelně už ne na vysokých kolech, ale my jsme v roce 1993 ten klub obnovili, a obnovili jsme ho právě pro vyznavače vysokých kol. Takže dneska ta vysoká kola nejsou pouze v muzeích, ale také na silnicích, protože je to nová móda. A na těch vysokých kolech dneska jezdí v Čechách určitě stovky, a ve světě tisíce mladých i starších mužů. Ta móda se zkrátka vrátila."
Jak se na to kolo vylézá?
"My říkáme, když se ptají děvčata, že je to hrozně komplikované. Ale mezi námi, tak komplikované to zas není. Nad tím malým kolečkem je stupátko. Na to dáte levou nohu, pravou se odrazíte a vyšvihnete do sedla. Tradá, a už to jede. Je třeba si na to zvyknout. Je to úplně jiný posez a úplně jiný zvyk, než na normálním kole, které známe."
Takže se dá říct, že vysoká kola nevymřela. Kdo se zasloužil o to, že je v Praze připomíná socha? A kdo je jejím autorem?
"Ta socha stojí na Smíchově. Shodou okolností asi 150 m od místa, kde Jan Kohout ta kola vyráběl v Pivovarské ulici. A dokonce asi 50 metrů od místa, kde si potom postavili dům. Dneska je tam park a vedle takový prostor, kde byla tzv. kolovna, úschovna těch vysokých kol Českého klubu velocipedistů. Mě se to místo strašně líbilo. Léta jsem kolem něj chodil. Pak nastala úžasná shoda okolností a náhod.
Jistý amatérský nadšený cyklista, když odcházel z tohoto světa, tak požádal manželku, aby se postarala o to, aby po něm něco zůstalo. Ona dostala nápad na nějakou sochu v Praze. Obrátila se na svého známého, pana Karla Holuba. To je vynikající sochař, podílel se také na sarkofágu pro dánskou královnu. Protože se známe, tak jsem se zmínil, že už dávno vím, kde by taková socha měla být, a komu by měla být věnovaná. Takže se to takto všechno sešlo. Naštěstí ten parčík, kde je umístěná, patří soukromé firmě. Ten developer s tím nadšeně souhlasil, takže potom nastala strastiplná cesta shánění razítek a povolení. Povedlo se. Minulý týden jsme sochu slavně odhalili," dodal Jan Králík, předseda Českého klubu velocipedistů, který byl prvním sportovním klubem v Čechách.
Každý ujetý kilometr byl dokonce pečlivě evidován ve výletní knize. Už druhý rok po založení klubu připadalo na každého muže v průměru více jak 1000 km! Sám předseda Josef Kohout najel na svém pětadvacetikilogramovém železném oři více než 4500 km!
Více fotografií k příspěvku si můžete prohlédnout na https://www.sterba-bike.cz.
Související
-
Prahou na kole
Pojďte s námi objevit méně známá místa metropole, zažijte město jinak – na kole. Díky němu se podíváte do míst, kam byste si jinak museli udělat samostatný výlet.
-
CZECH MADE – příběhy českých objevů a značek
Desítky průlomových objevů a patentů z minulosti i současnosti dokazují, že českým vynálezcům se podařilo několikrát změnit svět.
