Studium během pandemie aneb místo přednášek tango u Tower Bridge
Teresa Janiková vystudovala hispanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Dobu pandemie prožila na studiích v Anglii.
Snem Teresy vždy bylo studovat v Anglii, což se jí nakonec podařilo a byla přijatá na Queen Mary University of London. Studium Business managementu, které ještě doplňuje portugalistikou, ale přerušila pandemie.
Proč jste se rozhodla pro studium v Anglii?
„Už asi od šestnácti let, kdy jsem byla v Anglii poprvé, to byl takový můj velký sen. Neustále jsem se o studium snažila, ale z různých důvodů mi nikdy nevyšlo. Až v roce 2019 se mi to konečně povedlo. Důvodem byla hlavně kvalita vzdělání a vůbec mezinárodní prostředí Londýna, kam jsem chtěla.“
V čem se tamní univerzitní systém liší od toho českého?
„Nejvíc zajímavý mi přišel přístup učitelů ke studentům. Všichni jsme fungovali na stejné úrovni, nikdo se nad nikoho nepovyšoval. Dospělí jednali s dospělými. V České republice, nebo tedy v Praze, jsem měla pocit, že někteří profesoři se pořád povyšují nad studenty, což u nás nějakým způsobem funguje a asi i ještě fungovat bude. Další věc, která mi přišla zajímavá, byl praktičtější přístup k výuce. Více se spojovala s reálným životem a s tím, co nás po studiu čeká.“
Stýská se vám po něčem, na co jste byla v Londýně zvyklá, nebo je naopak něco, co vám vůbec nechybí?
„Nejvíc se mi asi stýská po neustálém mluvení v angličtině a právě po tom mezinárodním prostředí. Jelikož jsem byla přímo v Londýně, každý den jsem se setkávala s lidmi ze všech možných zemí a kultur, což mi přišlo naprosto výjimečné a zajímavé a bavilo mě to. Strašně moc mi to dalo. Stala jsem se obecně hodně tolerantním člověkem. To mi chybí.“
Takže jste se pohybovala spíše v mezinárodní komunitě, než že byste měla jen české kamarády?
„Určitě. Já jsem ani jednoho českého kamaráda v Londýně neměla. Všichni mí kamarádi pocházeli z nejrůznějších zemí, například z Indonésie, Mexika nebo Indie. Abych byla upřímná, tak na univerzitě jsem z České republiky vůbec nikoho nepotkala.“
Jak se kvůli pandemii studium změnilo?
„Studium se podle mě změnilo k horšímu jako asi ve spoustě dalších zemí, protože se přesunulo do on-line prostoru. Připadalo mi horší než prezenční výuka. Bylo složitější, ale samozřejmě se v té situaci nedalo nic jiného dělat.“
Jak výuka vypadala?
„Měli jsme přednášky a semináře, které většinou učitelé nahrávali dopředu, respektive to byla taková kombinace. Něco bylo nahráno předem a mohli jsme si to zpětně pustit, některé přednášky se konaly v reálném čase, sešli jsme se například na Teams nebo jiném portálu.“
Jak na vás působil prázdný Londýn?
„To byla neskutečně zajímavá zkušenost. Kdy si totiž můžete představit prázdné ulice v Londýně? Bylo to opravdu zvláštní. Častokrát jsem se po prázdném Londýně procházela, fotila a byla jsem tam úplně sama, nikde nikdo. Bylo to opravdu zajímavé, protože k tomu městu lidé prostě patří a bez nich vypadalo jako město duchů. Občas to až nahánělo hrůzu. Doufám, že se to už opakovat nebude.“
Jak byste hodnotila postup britské vlády vůči pandemii?
„Ve Velké Británii se ze začátku nic moc nedělo, žádné restrikce. Vláda nechala všechno být, nic nezavírala. Vydala různá doporučení, což potom podle médií samozřejmě vedlo k obrovskému zhoršení. Až po nějaké době se vláda rozhodla, že zavede přísný lockdown a zavřely se všechny restaurace, bary, kavárny a víceméně i kampus. Jak jsem říkala, všechno se převedlo do on-line formy. Lidé se nesměli scházet, respektive to tedy vždy fungovalo na bázi doporučení, ta ale všichni většinou dodržovali.
Já jsem se se svými kamarády venku občas scházela. Jelikož se věnuji tanci a tyto aktivity byly všechny zakázané, veškeré kurzy se zavřely a tréninky skončily, tak jsme se s kamarádem domluvili a řekněme třikrát, čtyřikrát do týdne jsme se potkávali venku před Tower Bridge, kde jsme trénovali argentinské tango, což bylo opravdu zajímavé a moc se nám to líbilo. Víceméně jsme tak pokračovali po celou dobu lockdownu a šlo to.“
Jaké jsou Tvé plány do budoucna? Budeš ve studiu v Anglii pokračovat?
„Do Anglie se teď pravděpodobně vracet nebudu, protože jsem dostala stipendium, díky kterému mám možnost studovat ve Spojených státech na Cornell University v New Yorku, kam se chystám odjet v půlce srpna. Myslím, že je to výborná příležitost a docela se těším. Až v Americe studium dokončím, tak se do Anglie nejspíš vrátím a uvidíme, jak to bude dál, jestli zůstanu i nadále v Anglii, nebo zkusím štěstí někde jinde. Plány mám, ale všechno je teď otevřené.“
