Stummfest: Němé filmy oživila hudební improvizace

V pátek a v sobotu večer mohli návštěvníci Prahy vidět na plátně stará filmová díla z 10. a 20. let minulého století. V rámci zcela ojedinělého festivalu, který má název Stummfest, oživly v zahradě Klubu v Jelení němé příběhy. Nostalgickou vzpomínku na časy našich praprababiček uspořádali tři dobrovolníci, z nichž jedna, muzikoložka Eva Velická, přijala od Viléma Faltýnka pozvání do studia.

Eva Velická

Co vás to napadlo, udělat v Čechách festival němých filmů? Koho to může dneska zajímat?

"Náš tým se sešel v únoru letošního roku a rozhodli jsme se, že vymyslíme nějaký česko-německý projekt. Hledali jsme něco výjimečného, co by mohlo přitáhnout lidi, a jeden člen našeho týmu přišel s myšlenkou festivalu němého filmu, který se údajně už někde v Německu konal. My jsme si řekli, že zvláštnost toho našeho festivalu by byla v tom, že bychom představili české a německé filmy spojené tématikou a motivy Prahy."

'Golem'

Co konkrétně tedy váš festival nabídl, jaké snímky?

"bylo to celkem 5 filmů, 3 české a 2 německé. Ty německé, to byly klasické filmy německého expresionismu Golem a Der Student von Prag, který se překládá také jako Pražský flamendr, a z těch českých to byly skutečně takové zajímavosti, které zájemce o film běžně nemůže vidět: Noční děs z roku 1914 a Pražští adamité z roku 1918 a potom poměrně známější film Batalion."

Znamená to tedy, že jste se zaměřili na turisty?

"To bych neřekla. Festival byl určitě zaměřený na lidi, kteří se zajímají o česko-německou tématiku obecně, zároveň na lidi, kteří se zajímají o film, a samozřejmě festival byl zajímavý i tím, že jsme k filmům měli živou hudbu, takže obecně na lidi, kteří mají rádi hudbu."

'Noční děs'

Jakým způsobem ta živá hudba vstupovala k tomu filmu?

"My jsme oslovili několik výborných mladých profesionálních hudebníků v Česku a v Německu, s tím že jak to pojmou a co přesně budou hrát, to jsme nechali na nich. Základem byla u všech improvizace. Zajímavá byla také kombinace jednotlivých nástrojů, které k filmům zazněly. Představujeme si, že u starých filmů v kinech hrával většinou klavír, nebo klavír s houslemi, ale na našem festivalu byly kombinace méně obvyklé, mohli jsme slyšet klavír s trubkou, housle s violoncelem nebo saxofon a bicí. Toto bylo skutečně výjimečné."