Téma měsíce: Česko má největší hustotu hvězdáren na světě

Koncem letošního roku tomu bude 400 let, co Galileo Galilei jako první astronom na světě použil dalekohled ke sledování vesmíru. Toto roztomile kulaté výročí vedlo k vyhlášení Mezinárodního roku astronomie. Právě první pohled člověka dalekohledem do vesmíru vedl nejenom k bouřlivému rozvoji astronomie, ale lidstvo si také poprvé začalo uvědomovat, jaké je vlastně postavení Země ve vesmíru.

Prvotní iniciativa k vyhlášení roku 2009 za Mezinárodní rok astronomie přišla pochopitelně z Itálie, která je na svého slavného matematika, fyzika a astronoma Galileiho oprávněně hrdá. Iniciativa byla před třemi roky přijata Mezinárodní astronomickou unií na kongresu v Praze. A nakonec rok 2009 potvrdily UNESCO a OSN. Tehdy, před 400 lety, zkrátka začala revoluce, říká předseda českého organizačního výboru Mezinárodního roku astronomie známý astrofyzik Jiří Grygar. Galileimu se krátce po prvním pohledu dalekohledem do hlubin vesmíru v roce 1609 podařilo učinit několik zcela zásadních objevů, které pak na další staletí poznamenaly nejen fyziku a astronomii, ale také filosofii. Jiří Grygar připomíná, že na té revoluci mají podíl i země Koruny české.

„Ano, to je pravda. Když Galileo napsal svůj první spis o těch velkých objevech, které učinil, a nazval ho Hvězdný posel, tak ho jízdním poslem poslal do Prahy a tady si ho přečetl jiný významný astronom, který patří k největším osobnostem astronomických dějin, Johannes Kepler. On byl spíše teoretik, zatímco Galileo byl spíše experimentátor. Reagoval na to po svém. Napsal okamžitě odezvu Rozpravu s hvězdným poslem a zase to tím jízdním poslem poslal zpátky Galileimu do Itálie. Kepler ihned pochopil, že se tady stalo něco významného, což mu jako teoretikovi dalo příležitost a inspiraci k dalším pracím. A to také potom v Praze udělal, protože v témže roce 1609 publikoval v Praze význačný spis Astronomia nova, kde formuloval Keplerovy zákony. Ty se dnes učí i na střední škole.“

Mezinárodní rok astronomie má přiblížit přínos této vědy k rozvoji společnosti a kultury. Především má ale přispět k větší informovanosti široké veřejnosti o poznatcích z výzkumu vesmíru.

„To je právě jeden z důvodů, proč vlastně byl Mezinárodní rok astronomie vyhlášen. Když se podíváte do kterékoliv země, tak naprostá většina veřejnosti spíše dává přednost takovým věcem, jako jsou horoskopy a ještě horší věci. To je tedy obecný problém. Na jedné straně tady máme tu evropskou nebo světovou elitu, která dělá velice důležité výzkumy, cenné pro celé lidstvo. A na druhé straně většina lidstva zůstává nějak pozadu, a to i ve vyspělých zemích. To se týká i Spojených států, které dávají velké peníze na to, aby se astronomie rozvinula. Jak ta pozemní, tak ta nejdražší kosmická. A přesto ve Spojených státech najdete také naprosté šílenosti. Dokonce si člověk říká, zda se této civilizaci nemůže stát, že odklon od vědy, který pozorujeme u široké veřejnosti, nepřeváží natolik, že ani politici nebudou vědu podporovat, protože si to veřejnost vlastně příliš nepřeje.“

Foto: ČTK

Částečně jsou ale na vině samotní vědci, protože většinou nedokáží složitě získané hluboké poznatky takříkajíc populárně vysvětlit široké veřejnosti. Vždyť kdo z běžných občanů si ještě pamatuje, co je třeba obsahem Keplerových zákonů o pohybu planet kolem Slunce, ačkoliv se o tom všichni učili na střední škole?

„Věda se velmi vzdálila takovému běžnému způsobu uvažování. Je náročná, vyžaduje technický trénink, aby se člověk v té vědě vůbec vyznal. Nakonec i vědci sami se musí hodně specializovat, takže část vědců ani nemá příliš široký záběr a mimo svůj obor jsou vlastně stejnými laiky, jako ta široká veřejnost. To je tedy problém. Ale jsme si toho vědomi. Astronomie naštěstí je tou disciplínou, kde je pořád velká šance, aby astronomie oslovila širší veřejnost.“

Jiří Grygar, foto: autor

Výčet aktivit a plánovaných akcí českých vědců k Mezinárodnímu roku astronomie je obrovský. Podle Jiřího Grygara mají čeští astronomové oproti svým kolegům v zahraničí jednu velkou výhodu.

„U nás v republice je velké množství kamenných, lidových hvězdáren nebo hvězdáren, které sice nejsou tak vybavené, ale přece jen slouží pro veřejné pozorování. Myslím, že je to nejen evropský, ale i světový unikát. Nevím o žádné jiné zemi na světě, kde by hustota hvězdáren na, řekněme nějakou čtvereční jednotku, byla tak vysoká, jako právě tady. Na těch hvězdárnách pracují jednak profesionální, placení pracovníci, ale také hodně zapálených astronomů amatérů, kteří to dělají jako svého koníčka. A v tomto směru máme také docela výjimečné postavení. Vyzkoušeli jsme si to při jiných akcích, které proběhly. Když v roce 2004 byl přechod Venuše přes sluneční kotouč, který byl v Evropě dobře viditelný, na celé řadě českých středních škol se organizovala pozorování. Dokonce ta nejlepší pozorování, která byla vyhodnocena v rámci Evropy, tam se naši pozorovatelé – studenti umístili mimořádně dobře. V první desítce jsme jako jediná země měli dokonce dvě družstva.“

A jak chtějí ještě čeští astronomové působit na veřejnost?

„Především chceme pochopitelně proniknout do všech médií, která jsou k dispozici. Včetně Českého rozhlasu. Český rozhlas myslí je v tomto směru naprosto báječná instituce, protože máme mimořádně dobré zkušenosti s mnoha stanicemi Českého rozhlasu. Prakticky na všech se vždycky astronomii dopřává sluchu. Musím říci, že je to unikátní elektronické médium, které nás velice povzbuzuje. To tedy bude pokračovat a jistě bude celá řada takových ucelenějších pořadů, které budou zvýrazňovat právě ten podíl Českého rozhlasu na Mezinárodním roku astronomie. Těžší je to proniknout s tím do televizí. To už je velmi náročné. Tam se nám to příliš nedaří. Máme ale celkem dobrou zkušenost s tištěnými médii, to znamená s novinami, s časopisy. Dnes si každý celostátní deník považuje za svou povinnost, aby měl svou vědeckou rubriku. A tam ta astronomie je vždycky velmi silně zdůrazněna.“

Mezinárodní rok astronomie je zároveň šancí ukázat, že česká astronomie stále patří ke světové špičce.