Teplické skály mají největší jeskyně v Evropě
Teplické skály mají největší jeskyně v Evropě. Složitý pískovcový labyrint objevili speleologové před dvěma lety a dostal jméno po bohu moří Poseidonovi. Teď dokončili jeho mapování a jak řekl Petr Kuna ze Správy Chráněné krajinné oblasti Broumovsko, délka jeskynního labyrintu dosahuje 27 kilometrů.
Když se řekne největší jeskyně v Evropě, většina turistů si asi představí rozlehlé dómy s krápníky, ale tady to asi není pravda. Jak jeskyně vypadají?
"Skutečně se nejedná o klasický kras s jeskyněmi s krápníky, s dómy propojenými chodbami. Jedná se o systém puklinových a závalových jeskyní, které jsou poměrně malé. Spíš bych to připodobnil k takovým úzkým soutěskám, kde se sotva speleolog proplazí, proleze a projde. Často mívají podobu skalních rozsedlin. Při spodním okraji může šířka dosahovat jednoho, maximálně dvou metrů. Postupně se jeskyně zužuje směrem nahoru třeba na šířku půl metru, až je to tam nahoře zavalené nějakými balvany, stromy a podobně."
Zřejmě to pro turisty nebude.
"Je to skutečně tak. Je to spíše vědecká raritka. Novou turistickou atrakcí to rozhodně nemůže být. Aby se to zpřístupnilo, tak by se v terénu musely vysekat velké chodby a jeskynní systém by se komplet zničil. Ten terén je ale všude podobný. Takových drobných pseudokrasových jeskyní se na území Národní přírodní rezervace Adršpašsko-teplické skály, která zaujímá plochu 17 kilometrů čtverečních, najde spousta. Poseidon je zajímavý a skutečně unikátní v tom, že se odborníkům podařilo najít propojení a vcelku to nasčítalo těch 27 kilometrů, což je číslo, které zarazilo i nás."
Objevili speleologové něco, co v jeskyni nečekali? Třeba rostliny, zvířata?
"Většina biologické výplně byla již dříve nalezena v jeskyních, o kterých jsme věděli. Je to výplň jednak tvořená tzv. kořenovými stalagmity, což jsou útvary, které se vyskytují poměrně vzácně. Jsou to útvary, které se vytvářejí v místě skapu dešťové vody na kořen. Z něj začínají najednou proti tomu skapu vyrůstat takové drobné kořínky. Do nich zapadají zrníčka písku, jsou prorostlá houbovými vlákny, až se vytváří taková zajímavá kořenová forma. Je to spíše vědecká senzace. Pak tu jsou různí bezobratlí živočichové. Lahůdkou je výskyt druhů, které jsou typické pro severské oblasti, pro arktickou tundru. Jde o druhy, které se zde zachovaly od doby ledové. Našly si místo, kde mohou přežít a nevytlačí je konkurence. Jedná se o drobné pavoučky nebo roztoče, kteří mají většinou jen latinské názvy. Návštěvníky neoslní, ale z vědeckého hlediska je to velmi zajímavé."
