Terezínská iniciativa spojuje lidi, kteří zažili holocaust

Ve čtvrtek proběhl v pražském Národním domě sněm členů Terezínské iniciativy - bývalých židovských vězňů tábora Terezín ale i některých dalších koncentračních táborů. Přibližně 200 účastníků přišlo především proto, aby se setkalo se svými přáteli. Více už Eva Petržílková:

Terezínská iniciativa spojuje lidi, kteří zažili holocaust

Terezínský hřbitov

Pobyt v Terezíně nebo jiném koncentračním táboře během druhé světové války spojuje osudy mnoha lidí. Ti, co přežili, většinou neradi na léta prožitá v lágru vzpomínají. Přesto existuje Terezínská iniciativa, která sdružuje bývalé vězně koncentračních táborů. Byla založena v roce 1990 jako mezinárodní sdružení bývalých vězňů koncentračních táborů. Má asi 700 členů v České republice a přibližně 300 v zahraničí. Mezi ně patří i paní Margita Holá...

"Já sem se v roce 1941 vdala do Golčova Jeníkova a tudíž jsem šla s kolínským transportem do Terezína - a sice 6.června 42. V Terezíně jsem byla do roku 44 na jaře a jeli jsme do Osvěčína /Osvětimi/, kde jsem byla asi 3 měsíce, kde jsme stáli před Mengelem nahý, kterej udělal tak nebo tak... A jela jsem na práci do Kristianstadt am Bober - tam byly chemický továrny. Asi 3.února 45 jsme šli pochod smrti. Měli jsme jet do Flossenbürgu - to byl koncentrák v Bavorsku. Ale ten byl přeplněný, tak jsme jeli do Bergen-Belsenu, to bylo u Hamburku. 15.dubna 45 nás osvobodila anglická armáda. Já sem bohužel dostala skvrnitý tyfus, takže jsem se vrátila 13.července do Prahy. Jinak se nikdo nevrátil z mých blízkých - rodiče, bratr, teta, já je nemám spočítaný, ale nikdo se nevrátil...."

Terezín

Také předsedkyně Terezínské iniciativy Dagmar Lieblová prošla během tří let čtyřmi koncentračními tábory - včetně Terezína a Osvětimi. Vzhledem k tomu, že pracuje v iniciativě, do Terezína jezdí poměrně často. Pomáhá organizovat různé semináře, besedy exkurze pro školy v Památníku Terezín, který iniciativa finančně podporuje. Jak mi Dagmar Lieblová vysvětlila letošní pražské setkání bývalých vězňů bylo trochu odlišné:

"My v těch minulých letech jsme vždycky sbírali ohlasy a členové Terezínské iniciativy vždycky si, nechci říct zrovna stěžovali, ale přece jenom navrhovali, že by ten sněm měl být trochu jiný. Aby to nebyla jen schůze, ale aby měli také čas si popovídat, protože přijedou lidi z různých míst, kteří se neviděli dlouho. Takže jsme se letos poprvé pokusili ty zprávy, které normálně jsme vždycky předčítali, tak jsme uveřejnili v našem zpravodaji - my máme takový časopis, který vychází několikrát za rok - a tady jsme mohli říct jenom to nejdůležitější a věnovat víc času tomu, aby si popovídali. Také jsme prvně po letech někoho pozvali, aby tady bylo také trochu kultury a zábavy."

K osudům bývalých vězňů koncentračních táborů se ještě vrátíme v příští historické rubrice.