Těžko napadnutelná koalice

Válka proti mezinárodnímu terorismu může významně ovlivnit i českou politiku. A přestože místopředseda ODS Petr Nečas nedávno tvrdě napadl vládu za to, že se v souvislosti s bojem proti terorismu lacině předvádí, mnozí pozorovatelé začínají větřit možnost vytváření širšího konsensu mezi sociálními a občanskými demokraty. Jak uvádí Zdeněk Vališ, útok na Spojené státy možná vyřešil otázku, na jaké společné ideové platformě by mohla vzniknout pravolevá koalice.

Kritici tzv.opoziční smlouvy mezi občanskými a sociálními demokraty často tvrdí, že přivedla českou politickou scénu k nehybnosti. Stejně tak by se ovšem dalo tvrdit, že to byl právě tzv. zásadový postoj Unie svobody nejít po volbách v roce 1998 do koalice se sociálními demokraty, po kterém začala pružnost české politiky povážlivě skřípat. A právě toto trpké poučení vedlo k tomu, že se dnes všechny parlamentní strany řídí stejným pravidlem: neříkat kategoricky nic o tom, s kým by chtěly či nechtěly jít do povolební koalice. Karty samozřejmě rozdají voliči. Pokud by ale zůstal zhruba zachován současný poměr sil, naznačený průzkumy preferencí, může noční můra kritiků opoziční smlouvy, tedy prodloužení jakési politické schizofrenie, dostat reálnou podobu, a to v přímo v povolební koalici občanských a sociálních demokratů.

V obou stranách, jakkoli ideově a programově vzdálených, se hodně cení fakt, že během současného volebního období bylo možné uzavírat vzájemné dohody o sférách vlivu a důležitých funkcích a tyto dohody pevně dodržovat. To je zkrátka jistota, jakou nevyzpytatelná čtyřkoalice nemůže poskytnout, i když by programově a ideově měla blíž k občanským demokratům. Přesto ještě nedávno visela ve vzduchu otázka, na jakém ideovém základě by vlastně mohlo dojít k přímé koaliční spolupráci konzervativní ODS a levicové sociální demokracie.

Nyní se zdá, že toto dilema vyřešil teroristický útok na Spojené státy. Už týden po tragické události se Miloš Zeman hodil laso. Demokratická levice i demokratická pravice, jak řekl, se musí v této vzácné chvíli spojit proti společnému nepříteli. A Václav Klaus na premiérovu výzvu reagoval okamžitě a neméně vstřícně slovy: Chraňme si tuto vzácnou jednotu a nedopusťme, aby byla s pokračujícím časem od bezprostředního šoku narušena erozí relativizace. Odvozeným následkem nové situace a nálady se tak může stát nalezení společné platformy, kterou by ODS a sociální demokracie mohly bez uzardění předložit veřejnosti. Jdeme spolu, protože nás pojí snaha o naplnění národních zájmů v boji proti nepříteli.

Takové vysvětlení je těžko napadnutelné stejně jednoduchým protiargumentem. Navíc v Česku je to prostě tak, že se sejdou mezi čtyřma očima Václav Klas a Miloš Zeman a jednají o legislativě, civilní obraně, armádě, státním rozpočtu či o pomoci aerolinkám. Nikoho dalšího k tomu nepotřebují. Rychle a efektivně vyřeší vše sami. S demokracií to určitě nemá moc společného. Otázkou je, nakolik lépe by v tuto chvíli zvládli složitou situaci různí provinciální hašteřivci. Zvláště když ta složitá situace bude zřejmě trvat delší dobu.