Toulky po regionech
Přípravy na Vánoce jsou v plném proudu. Podíváme se, jak funguje Ježíškova pošta, kdo vyhrál mistrovství Česka o nejlepší bramborový salát nebo kde mají největší adventní věnec. Dozvíte se, že bývalá Jezuitská kolej v Kutné Hoře se změní v moderní umělecké centrum a zamíříme do Vyššího Brodu, kde archeologický průzkum vyvrátil legendy o Rožmbercích. S archeology vyrazíme pátrat i do Hrádku nad Nisou. Do kostela, který se v Mostě před lety přestěhoval, se vrací vitrážová okna, má to ale háček. Na Šumavě budeme pátrat s pomocí navigace a pak se vydáme na řeku Labe, jejíž vody začne v příští turistické sezóně brázdit nová loď.
"Rekord vánočního oražení dopisů je v roce 2006 - 550 kilogramů, následující rok 2007 bylo 480 kilo a v roce 2008 bylo 490 kilo."
Tolik kilogramů by Marek Smitka ani nestihl orazítkovat. A tak každý rok přichází i dva brigádníci. Česká pošta připravila pro Ježíška letos nové příležitostné poštovní razítko, jehož autorem je akademický malíř Jiří Rychtalík.
"Letošním motivem je zasněžené betlémské městečko s hvězdou."
Protože má Ježíšek hodně práce, musí ti kdo mu píšou, opatřit vánoční přání známkou a zpáteční adresou, vložit do obálky a poslat na adresu božídarské pošty.
K předvánočnímu období patří i adventní věnec. V neděli se na něm zapálí poslední čtvrtá svíčka. Adventní věnce už nejsou jen zelené věnečky z chvojí. Mohou být z větviček, bílé, fialové, fantazii se meze nekladou. A to si řekli i v Miroslavi na Znojemsku, kde mají největší adventní věnec v Česku. Co se týče surovin - stačí vlečka slámy, dvě vlečky větviček a čtvrt kilometru světelného kabelu. To vše se vplete na obrovskou kovovou konstrukci. A jak je vlastně adventní věnec veliký, o tom více místostarosta Roman Volf, který má na největší adventní věnec v Česku potvrzení od agentury Dobrý den! evidující české rekordy.
"Rozměry se uvádějí na certifikátu. Poloměr 6,8 metrů. Je tu samozřejmě tolerance asi 10 centimetrů podle šířky nazdobení a délky větviček a výška je 3,8 metrů."
Ježíškovi jsme napsali, adventní věnec vyrobili a brzy budeme moci zasednout za štědrovečerní stůl. Ve většině českých rodin se na něm objeví bramborový salát. Co rodina, to jiný recept. A každá si myslí, že ten její je nejlepší. V přípravě téhle pochutiny se dokonce soutěží. Letos se mistrovství konalo v Mratíně u Prahy. Tahle středočeská obec ho hostí už třetím rokem. Na start se postavilo 15 soutěžních týmů a daly se do přípravy.
"Soutěžit se bude v míchání a krájení ingrediencí pro bramborový salát,"
upřesnil jeden z organizátorů mistrovství Zdeněk Novák. Do Mratína si museli soutěžící přivézt všechny potřebné suroviny už tepelně zpracované. To ostatní ale účastníci klání předvedli před zraky diváků. A porotci neměli zrovna lehký úkol. Hodnotili chuť, vzhled, vůni, originalitu i celkový dojem. A kdo získal titul mistra České republiky v přípravě bramborového salátu? Nejlepší recept letos vymysleli studenti potravinářské školy z pražské Písnice. Jeho chuť překvapivě postavili na ředkvičkách a česnekových klíčcích. Salát servírují na plátky červené řepy a zdobí ho právě nakadeřenými klíčky česneku.
Bývalá jezuitská kolej v Kutné Hoře se promění v moderní umělecké centrum. Příští rok na jaře najde v rozsáhlém areálu zázemí galerie Středočeského kraje. Ta disponuje především rozsáhlou sbírkou českého umění 20. století a 21. století. Malou ochutnávku připravovaného výstavního programu už teď nabízí pojízdná galerie, která postupně navštěvuje středočeská města. Po jejich stopách se vydal středočeský zpravodaj Michal Trnka.
Galerie na kolečkách se nedá přehlédnout. Jedná se totiž o londýnský dvoupatrový autobus známý také jako double decker. Ten postupně navštěvuje větší středočeská města a v jejich centrech připomíná, že už příští rok v květnu otevře v Kutné Hoře své brány obří moderní umělecké centrum.
"Kromě posezení je v autobusu i knihovnička, kde je celá řada zajímavých publikací. A ve druhém patře je plazmová obrazovka se soutěží, které se mohou zúčastnit připojení na internet."
Popsal dvoupatrový propagační autobus jeden z organizátorů akce Ondřej Horák. Dopravní prostředek vyjíždí na svou cestu vždy ráno. Dopolední program věnují pracovníci galerie studentům škol, u kterých chtějí vzbudit větší zájem o umění. Mladí lidé mohou například soutěžit ve vyhledávání informací o výtvarném umění, architektuře i filmu. Třeba takto vypadá rychlokvíz.
"Tady vidíte taková ikonografická díla světového umění. Napíšete mi cokoliv o tom, budete vědět - jméno, název, směr. Cokoliv, ale lepší než nic."
Kutnohorská jezuitská kolej byla dlouhá desetiletí nepřístupná a sloužila třeba jako sklad armády. Barokní stavbu se ale podařilo z větší části zrekonstruovat a Galerie Středočeského kraje se do ní už postupně stěhuje. Více jak 3 tisíce metrů čtverečních výstavní plochy začne příští rok v květnu sloužit jako zázemí pro rozsáhlou sbírku českého umění 20. a 21. století. Kolekci zastupují díla takových autorů jako jsou Antonín Slavíček, Josef Čapek, Václav Špála a další umělci. Slovo má ředitel galerie Jan Třeštík.
"Snažíme se pokrýt i určité proudy nebo umělce, kteří přesahují hranice České republiky. Například jedna z výstav, kterou zahajujeme, je výstava sbírky Erste, velmi významné sbírky rakouské."
Rozsáhlý objekt ale bude sloužit i různým seminářům nebo konferencím. Součástí má být i lektorské centrum, které se chce zaměřit především na studenty a návštěvníky, kterým zatím výtvarné umění moc neříká.
Archeologický průzkum vyvrátil legendy o hrobce Rožmberků. Ta se nachází v klášterním kostele ve Vyšším Brodě. Podle legendy měli být Rožmberkové, kteří patří k nejvýznamnějším českým rodům, pochováni v sedě u stolu. Také měla být v hrobce ukrytá válečná kořist nacistů. Nic z toho není pravda. Sonda s kamerou pronikla do pohřební komory o rozměrech 5,3 krát 2,4 metry. Vedle hromady zetlelých prken z rakví se zbytky rozpadlých textilií a kosterních pozůstatků ležely přímo pod průzkumným vrtem vedle sebe dva cínové sarkofágy, uvedla vedoucí výzkumu Zuzana Thomová.
"Ten severnější byl přitisknut těsně ke zdi, leželi na něm další dva pohřby v dřevěných rakvích. V té dřevěné rakvi byly zbytky velice honosného renesančního oděvu, který už odborníci datovali kolem roku 1600. Vedle byla další cínová rakev, která byla velice zdobená. Nad krucifixem byl v kartuši latinský nápis, který upomíná, že v sarkofágu je pohřben poslední Rožmberk Petr Vok. A z boku byly potom ještě obrácené rožmberské erby."
Obrácený erb vypovídá o vymření rodu. Samotný průzkum rožmberské hrobky se prováděl nedestruktivní metodou, při které se pouze třícentimetrovým otvorem vsune do dutiny sonda s minikamerou. Význam tohoto průzkumu spočívá především v tom, že vůbec poprvé bylo podrobně zdokumentováno místo posledního odpočinku mnoha generací členů jednoho z nejpřednějších českých panských rodů. Archeologickému výzkumu ovšem předcházel už v minulém roce geofyzikální průzkum, který identifikoval několik podzemních prostor, včetně prostoru pravděpodobné rožmberské hrobky. Tento průzkum vedl geofyzik Jiří Šindelář.
"Byly detekovány geofyzikálními metodami i jiné dutiny, kromě té, která byla nakonec určena rožmberskou hrobkou. Ty ostatní byly prozkoumány taky, protože především šlo o to, abychom dokázali odpovědět v jakém stavu technickém to podzemí je. V žádném případě se tedy nejedná o rožmberské hrobky, jsou to především hrobky představitelů toho kláštera."
Vyhodnocení průzkumu, který začal na jaře 2008, je zatím na samém počátku. Podle písemných dokumentů by mělo být v hrobce pohřbeno 39 členů rodu, 22 mužů a 17 žen. Téměř s určitostí lze podle archeologů říct, že v hrobce nikdo nebyl od pohřbu Petra Voka v únoru 1612, tedy téměř 400 let. Ve druhém cínovém sarkofágu by mohla být pohřbena Vokova manželka Kateřina. Vědci jsou zatím rozhodnuti sarkofágy nenarušit. "Metoda, jak nahlédnout nedestruktivně do jejich nitra, kde Vok údajně leží s mečem a šperky, zatím neexistuje,"řekl geofyzik Jiří Šindelář.
U archeologie ještě chvíli zůstaneme, neboť archeologové doslova okupují náměstí před radnicí v příhraničním Hrádku nad Nisou. A jak uslyšíte od zpravodajky Ivany Bernáthové, odkrývají tu otisky středověké historie.
Unikátní otisky historie objevili už metr pod zemí. A protože budou kopat až do hloubky tří metrů, dají se očekávat další archeologické objevy. Teď zrovna odkrývají části středověkých domů, tzv. polozemnic, vysvětluje archeolog Petr Brestovanský.
"Polozemnice jsou v zemi a část dřevěné konstrukce potom je nad zemí i se stříškou a většinou v jednom rohu je kamenná pec. Jejich tradice se udržela od 6. či 7. století minimálně až do století 13."
Světlo světa také spatřily mince z 30ti leté války a honosné středověké sklo a keramika. Zajímalo mě, z čeho šlechtici v době Karla IV. jedli a pili.
"Většinou už v této době jsou to tvary s jedním uchem nebo se dvěma protilehlými oušky. Někdy tam bývá takový zajímavý dekor, což je šroubovice. To znamená, že tupým šídlem ryli po povrchu nádoby a udělali několik smyček dokola."
Petr Brestovanský je rád, že město Hrádek nad Nisou dalo archeologům na vykopávky téměř jeden milion korun. Očekává další zajímavé nálezy.
"My tady máme zajímavé zprávy z 20. let ve starých vlastivědách, že se tady údajně nalézají římské nádoby, dokonce římské mince. Bylo by dobré to minimálně potvrdit. Dneska už se pohybujeme v hloubkách, že můžeme být na úrovni nejenom pravěku, ale ještě na úrovni paleolitu. Skutečně se můžeme dostat do doby, co tu byli mamuti."
Hradecká zastupitelka Hedvika Zimmermannová patří taky k lidem, kteří sdílejí nadšení archeologů, má ale obavy, že pokud nebudou brát objevy konec, dojdou městečku brzy peníze. Pokud se objeví například dlouho hledaný hrob Havla z Lemberka, manžela svaté Zdislavy, což není vůbec vyloučené, mohla by na to Evropská unie slyšet.
Letos na podzim to bylo 34 let, co se kostel Nanebevzetí Panny Marie v severočeském Mostě ze svého původního místa přesunul o necelý kilometr dál. Důvodem byla těžba hnědého uhlí. Kostel se ovšem nepřesunul celý, protože z něj byla vyjmuta barevná vitrážová okna a až donedávna málokdo tušil, kde jsou, zjistila kolegyně Veronika Kindlová.
Téměř 35 let chyběla v mosteckém děkanském kostele původní neogotická vitrážová okna. Postupně se vracejí od loňského podzimu, poté, co je Ústecký kraj vypátral u soukromého vlastníka. Nechal je za 17 milionů korun odborně opravit a daroval je majiteli kostela, Národnímu památkovému ústavu, aby je osadil zpátky. Až dosud to vypadá jako téměř čítankový příběh o bezvadné spolupráci krajské samosprávy a památkářů, ale.....
"Ta situace je trochu jako v Kocourkově. Kraj v minulém období zaplatil ze svého rozpočtu restaurování oken. Vitráže v horní frontě už byly osazeny, ale v dolní části kostela je nemůžeme osadit, protože údajně propouští světlo a Národnímu památkovému ústavu by se znehodnotily exponáty,"
říká Jana Ryšánková, radní ústeckého kraje pro kulturu. Její slova potvrzuje Petr Hrubý z ústeckého památkového ústavu. Vitráže propouštějí ÚV záření, které by mohlo škodit sbírce pozdně gotického umění v přízemí kostela.
"Řešením je umístění předsazené skleněné tabule, ale to by se musela celá expozice předělat včetně osvětlení, architektonického řešení, donace předmětů, změny elektronického zabezpečení."
A na to všechno památkový ústav nemá. Úpravy by totiž přišly na 4 až 5 milionů korun. O problému mluví už darovací smlouva mezi památkovým ústavem a minulým vedením kraje. Píše se tu, že dolní řada oken bude osazena, až se ohrožení sbírek ÚV zářením vyřeší a že náklady s tím spojené by měl hradit Ústecký kraj. O tom ale současné vedení kraje nechce slyšet. Když už prý kraj zaplatil 17 milionů, zbytek by měl uhradit památkový ústav. A co tedy s opravenými okny bude?
"Restaurované vitráže se stanou součástí stálé expozice,"
uzavírá Petr Hrubý z Národního památkového ústavu.
Zní to trochu jako začátek pohádky. Kdesi na území šumavského parku, na zajímavých místech, jsou ukryté schránky tzv. keše. Úkolem hledače vyzbrojeného navigačním přístrojem a znalostí jejich souřadnic, je schránky najít. Hra známá jako Geocaching je rozšířená po celém světě a Šumavský národní park chce jejím prostřednictvím rozšířit nabídku poznávání tohoto koutu přírody.
"Pátrač má souřadnice k finálnímu bodu a v něm nalezne instrukce k tomu, aby objevoval body další,"
kde čekají otázky se šumavskou tématikou, prozrazuje spoluautor pilotního projektu Radan Běhoun.
"V případě, že neodpoví správně na otázku, tak místo keše, kterou si přál najít, najde jinou, která mu oznámí smutnou zprávu, že se bude muset vrátit a hledat lépe."
Putování s navigací po Šumavě tak může být zábavou na víc než jeden víkend. A vedle provětrání na zdravém vzduchu si odnesete i znalosti o kůrovci. Právě tomuto broukovi jsou totiž věnovány otázky testů v jednotlivých schránkách.
Labská paroplavební společnost rozšířila počet svých lodí. K oblíbené Portě Bohemice 1 přibyla Porta Bohemica 2. Více než dvacet metrů dlouhá loď ještě nedávno brázdila rakouské jezero Altaussee. Teď posílí veřejnou lodní dopravu mezi Ústím, Litoměřicemi a Mělníkem. Přebírání lodě sledoval Miroslav Zimmer.
22 metrů dlouhá, 4,5 metru široká a téměř 30 tun vážící loď k nám dorazila po rakouských a českých silnicích. Vzhledem k rozměrům to nebylo nikterak jednoduché. Příprava, vytažení z jezera Altaussee a nakládka plavidla trvala dva dny. Lodi uřízli kormidelnu, horní palubu i zábradlí, jinak by trailer neprojel alpskými mosty. Další den trvala cesta k novému majiteli, k Labské paroplavební společnosti, která s podporou několika polabských měst a obcí od loňska úspěšně provozuje veřejnou lodní dopravu.
"Minulou sezónu byl obrovský zájem o lodní dopravu, kterou zajišťovala loď Porta Bohemika I., takže provozovatel přivezl novou loď,"
říká litoměřický místostarosta Jaroslav Tvrdík. Nové plavidlo ale zůstane ještě několik měsíců na souši. V lovosickém přístavu, kde ho vyložil speciální jeřáb, totiž projde úpravami.
"Co se týče motorové části, co se týče kormidel a jiných zařízení uvnitř, tak to je naprosto v pořádku,"
říká za Labskou paroplavební Karel Svoboda, jinak kapitán Porty Bohemiky I. a přibližuje další záměry.
"Zvenku se loď musí natřít, možná trochu vylepšit interiér. Chceme tu představit náš projekt, svým způsobem trošku unikátní. Z této lodi bude vinařská loď, to znamená, že bude v designu vína. Chceme navázat na stezku z Mělníka až do Ústí nad Labem, kde budeme s touto lodí navštěvovat jednotlivá vinařství a lidé tak budou moci poznat i vínečka, která tady v tomto našem kraji máme."
Loď pro 145 osob má velmi nízký ponor, jen 65 centimetrů. Dostane se tedy i do míst, kam se jiné lodě při nízkém stavu Labe nedostanou, říká Karel Svoboda, který už má pro nové plavidlo název.
"Tak jako všechny lodi v rámci naší společnosti se budou jmenovat Porta Bohemika, pouze budou odlišeny čísly. Toto bude Porta Bohemika II."
Premiéru bude mít Porta Bohemika II. při litoměřické celostátní konferenci o cestovním ruchu v březnu příštího roku.
