Toulky po regionech

Zamíříme na ostravské Hradčany, jak se taky říká unikátnímu komplexu Vítkovických železáren. V Ostravě se chvíli zdržíme. Při rekonstrukci Masarykova náměstí se objevil středověký poutní odznak z daleké jižní Itálie a pohřebiště. I v Třebíči kutají archeologové. Z místa budoucího parkoviště se stalo významné naleziště gotického domu. Možná i jeho obyvatelé měli neuskutečněné sny. Těmi se v současnosti zdají být lanovka spojující českou stranu Šumavy s rakouským lyžařským areálem či přístav v Bohumíně, kde ale chybí voda. Možná by tuhle situaci ztvárnili kreslíři vtipů, kteří se sešli v Písku na bienále kresleného humoru. Že stará řemesla ještě nezanikají, se přesvědčíme v Prazdroji, kde je nová bednářská dílna. V sudech zraje i něco jiného než pivo - pěstitelské pálenice jsou v tuto dobu přímo v obležení majitelů zahrad.

Ostravské Hradčany - tak se také nazývá unikátní komplex Vítkovických železáren. Leží přímo v centru města a když projíždíte kolem, vidíte opravdu veliký ocelový kolos. Kdo se chtěl do památky dostat, musel čekat na Den otevřených dveří a nebo sáhnout hluboko do kapsy a zaplatit si individuální prohlídku. Situace se ale mění, památku bude možné vidět pravidelně. Více se dozvíte od Silvie Mikulcové.

Na úvod se sluší vysvětlit, proč vlastně stojí za to Ostravu a její dolní oblast Vítkovice navštívit.

"Tento areál byl v roce 2002 prohlášen za Národní kulturní památku. Nikde jinde ve střední Evropě vedle sebe na jednom místě nenajdeme důl, hned vedle vysoké pece a koksovnu. Toto je ojedinělé v rámci Evropy a z toho důvodu se tento areál nachází i na indikativním seznamu na zápis do UNESCO,"

říká Ludmila Sedlářová ze sdružení Za starou Ostravu. Až do konce října teď bude každý pátek, sobotu a neděli provádět po dolní oblasti Vítkovice průvodce. Trasa prohlídky vede přes ty nejzajímavější objekty, popisuje Vladimír Šmehlík z Ostravského informačního servisu.

"Návštěvníci navštíví velín vysoké pece, samotnou vysokou pec, uvidí a pochopí systém koksárenských baterií, navštíví energetickou ústřednu číslo šest."

Proč je nutná zimní přestávka vysvětluje ředitel pro strategii holdingu Vítkovice Jiří Michálek.

"Když jdete pěšky na vysokou pec, jdete po ocelovém schodišti, kde je námraza a můžete si zlomit nohu. Většinou nemají návštěvníci těžkou nebo kovanou obuv, kterou mají provozní pracovníci, proto si myslíme, že bude lepší, když z důvodu bezpečnosti tuhle prohlídku přerušíme. Navíc v zimním období nejsou tak pěkné výhledy, jako v létě."

Mezi prvními návštěvníky ostravské dolní oblasti Vítkovice byla paní Michaela. Vzala sebou své dva syny.

"Já jsem je vzala proto, že mě překvapilo, že neví vůbec nic o vysoké peci. Pocházíme z Ostravy a oni ze školy vědí, že se železo vyrábí z železné rudy, ale jak, kde a proč, to vlastně vůbec nevěděli."

Aby se o Vítkovicích vědělo, o to se snaží i ministerstvo kultury. Jak uvedl ministr Václav Jehlička, připravuje zajímavý projekt.

"Spolupracujeme s Vysokou školou báňskou, s Ostravskou univerzitou, s krajem. Vzniklo by zde multifunkční centrum zaměřené na vzdělávání. Bylo by sídlem univerzit, byl by zde prostor pro kulturní akce, pro bydlení, výzkumná a vědecká centra. A nebylo by to v klasickém památkovém prostředí, ale v prostředí industriální architektury."

---

Naleziště kosterních pozůstatků v Puchmajerově ulici, foto: ČTK

V Ostravě ještě chvíli zůstaneme. Při rekonstrukci Masarykova náměstí tu objevili unikátní dřevěný vodovod a především středověký poutní odznak z daleké jižní Itálie, který tam před staletími ztratil jeho majitel. Teď tu dokončují průzkum pohřebiště. Na kosterní pozůstatky v Puchmajerově ulici narazili dělníci, kteří tam kopali vodovod. Na místo přijela kriminálka a až poté, co se na kosti podíval odborník, bylo jasné, že nejde o případ pro muže zákona, ale pro archeology. Jak dodává Michal Zezula z ostravského Národního památkového ústavu, nález je nepřekvapil.

Dřevěný vodovod, foto: ČTK

"Pohřebiště se zde rozkládalo v dnes již nedochované kaple sv. Lukáše. Písemné prameny prozrazují, že zde mohly být první pohřby v souvislosti s epidemiemi již v 16. století a potom po celou dobu až do zrušení hřbitova, tedy do 19. století, sloužil tento prostor jako druhé pohřebiště ve městě."

Na průzkumu pracují i studenti, a jak podotkl Martin Fiala, není to lehká práce.

"Zpočátku je ta práce taková, že se musí krumpáčem a těžkou technikou odkopat původní vrstvy a následně se začnou ukazovat jednotlivé kosti. Jak jsou staré, tak to strašně trouchniví a drolí se to. Proto se to musí opatrně špachtličkou čistit. Člověk někdy i nechtěně zaryje do té kosti."

---

Kutat pod zemí začali archeologové také v centru Třebíče. Pod povrchem se tu ukrýval významný archeologický nález. Na místě budoucího parkoviště se pod nánosy bahna objevil více než 700 let starý gotický dům. Na všechno se přišlo až v okamžiku, kdy dělníci kopali dešťovou kanalizaci. Sbíječky teď nahradilo kopání motyček archeologů a z místa budoucího parkoviště se stalo významné naleziště.

"Objevují se zde vrstvy a zbytky zděné architektury z období rozvoje gotického města Třebíče,"

říká archeolog Milan Vokáč. Tento nález je naprosto převratný, protože pomáhá dokreslit podobu Třebíče na přelomu 13. a 14. století. Ani ne tak podobu samotného města, ale spíše jeho nejbližšího okolí, protože nález je na místě za původními středověkými hradbami.

"To dokládá, že i na předměstí Třebíče stála jednotlivá zámožná stavení, což se nepředpokládalo. Ten dům skončil požárem, mohutným požárem."

Mohlo to být v důsledku nějakého válečného konfliktu, kterých bylo v okolí Třebíče ve 14. století několik a první, co padlo za oběť, byly právě domy na předměstí. Archeolog Milan Vokáč popisuje, jak zřejmě dům vypadal.

"Do prvního patra byla stavba kamenná, ovšem první patro už byla dřevěná konstrukce vymazaná hlínou. Ve chvíli kdy hořelo, tak se ta konstrukce, to první patro rozpadlo. V tomto případě to vypadá, že padlo dovnitř. Bylo to zplanýrováno a vnitřní prostor domu lidé dosypali do roviny, aby mohli stavět nový dům."

Dávní obyvatelé tak archeologům dům zakonzervovali a nechali zlomky keramiky - hrnce, džbány, poklice. Průzkum stále probíhá, takže se možná najdou další zajímavé předměty, které pomohou určit původ domu i jeho obyvatel.

"To může být pozůstatek manského dvoru, který byl umístěn na předměstí, který patřil služebníkovi jeho milosti opata kláštera benediktýnů v Třebíči, ale jsou to samozřejmě jen dohady."

---

Lanovka spojující českou stranu Šumavy s rakouským příhraničním lyžařským areálem zřejmě zatím nebude. Ministerstvo životního prostředí kvůli ochraně přírody zamítlo projekt stavby lanovky pro lyžaře na vrch Hraničník na Šumavě na pravém břehu Lipna. Lanovku společně připravilo přes hraniční sdružení starostů z Česka, Rakouska a Německa. Na místo se vydal Ivan Mls.

Zamítnutí projektu se nelíbí především radnici v Nové Peci na Prachaticku, kde měla lanovka začínat. Senátor Tomáš Jirsa, který projekt podporuje, míní, že obavy ochranářů o poškození celé přírody v Národním parku Šumava jsou liché.

"Ten projekt je unikátní v tom, že nebuduje žádné lyžařské cesty, žádné středisko, on jenom převáží lidi z české strany na špičku lyžařského střediska v Rakousku a tam už jsou všechny sjezdovky, umělé zasněžování, prostě všechno to, proti čemu by mohli eventuálně zelení brojit. My ten projekt připravujeme 10 let, přišli jsme s lanovkou právě proto, abychom se vyhnuli prvním zónám národního parku."

Ani Jihočeský kraj se svých záměrů podporujících zimní turistický ruch na Šumavě nevzdává, konstatuje jihočeský hejtman Jan Zahradník.

"My postupujeme tak, jak jsme postupovali. To znamená, že záměr nějakého rekreačního využití oblasti Smrčiny budeme v našich územních plánech držet. Já prosazuji minimální podobu, to znamená lanovku na hraniční nebo odjezdovou lyžařskou cestu a parkoviště v Nové Peci."

Na sjezdovky na Hochficht, což je rakouská strana Smrčiny, míří každou zimu tisíce lyžařů z Česka přes obec Nová Pec. Ta leží vzdušnou čarou zhruba jen 7 kilometrů od vrcholu Smrčiny, říká starostka Nové Pece Zuzana Janátová.

"Zatím budeme smutně přihlížet, že stovky aut a desítky autobusů projíždí naší obcí na sjezdovku Hochficht. Projíždějící turisté se zde neubytují. Obec z takového turismu nemá nic."

Senátor Tomáš Jirsa zůstává optimistou.

"Lanovky nijak výrazně do přírody nezasahují. Fungují jenom v zimě, kdy je tam metr sněhu a zcela jistě by ten projekt přinesl oblasti v okolí Nové Pece rozkvět."

Tak chápe přínos lanovky na Hraničních i starostka Nové Pece Zuzana Janátová. Ta přitom dává její existenci či neexistenci do souvislosti se zachováním zdejší školy.

"Jsme na hranici udržitelnosti školy a doufali jsme, že stavba lanovky přiláká nové lidi, kteří budou stavět a zakládat rodiny. Mateřská škola a základní škola je pro udržitelný život v Nové Peci velice důležitá."

Obec plánovala na zázemí pro přepravované turisty přebudovat bývalý areál pohraničníků. Naděje ale umírá poslední, míní starostka.

"Předpokládáme, že snad není všem dnům konec a že se bude pořád ještě jednat."

V příznivý zvrat věcí věří i jihočeský hejtman Jan Zahradník a senátor Tomáš Jirsa.

---

Na Šumavě nebudou mít lanovku, ve Vrbicích zase hned tak nebude přístav. Územní plán sice počítá s přístavem, ale má to drobnou vadu. Není tu dost vody. Vrbice jsou městskou částí Bohumína a dříve skutečně taková vize existovala. Ale z dokumentů nezmizela dodnes, přiznává místostarostka Věra Palkovská.

"Souvisí to i s průplavem Labe, Odra, Dunaj. A skutečně existuje představa, že by se někdy v budoucnu mohly tyto řeky propojit, bylo by potom nutné Odru splavnit. A v případě, že by byla Odra splavněná až do Ostravy, tak s Vrbickým jezerem se počítá jako s potenciálním přístavem. My v územním plánu opravdu máme takovou rezervovanou plochu jako nestabilizované území, které teoreticky by se v budoucnu mohlo stát přístavem."

Představte si to, námořníci, přístavní hospůdky. A co tomu říkají lidé. Místní zahrádkáři by byli jednoznačně pro.

"O tom přístavu už se mluví 50 roků. - Já přístav beru. Nic bych neměl proti tomu, aby se udělal. V každém případě by to byla zase pracovní místa, protože tady je dost mladých nezaměstnaných. - Dneska se práce špatně hledá, tak by to snad pomohlo. - Určitě by to pomohlo celému regionu Ostravska, protože ta vodní doprava je určitě levnější, než doprava kamionová nebo vlakem."

Přístav ve Vrbici, kotvící jachty na hladině, to je zajímavá představa. Jen voda v řece Ohři chybí, říká místostarostka Věra Palkovská.

"Nejdřív by se musel splavnit úsek na polském území v délce několika desítek kilometrů a Poláci na tom nemají zájem. A u nás potom by se ten úsek musel splavnit přes chráněnou přírodní památku meandry Odry. A to zase nedovolíme ani my, ani ochránci přírody. Takže tam je spousta problémů, které zatím nikdo neumí vyřešit."

Přístav ve Vrbici tak zřejmě zůstane jenom snem.

---

Možná by o přístavu nakreslili nějaký vtípek i humoristé. Už po sedmé hostil jihočeský Písek bienále kresleného humoru. Letos své obrázky zaslalo 151 humoristů z 38 zemí světa a porotci to neměli vůbec jednoduché. Posuzovali 488 kreseb. Ovšem v Písku na to mají originální metodu. O té vám řekne Pavla Kuchtová.

Na svá dětská léta, kdy chodili s kyblíčkem a lopatičkou na písek stavět bábovky, si museli v Písku rozpomenout členové odborné komise. Ve finále mezinárodní kreslířské soutěže totiž takto vyzbrojeni obcházeli obrázky čtyřiceti finalistů. Pod každý lopatkou nasypali do připravené krabice tolik písku, na kolik je vtip pobavil. Absolutním a suverénním vítězem s více než 8 a půl kilogramy písku, se stal Miroslav Barták. Jde o obrázek tančících židlí na lesním palouku za svitu měsíce. A jak na takový motiv Miroslav Barták přišel?

"Četl jsem v jedné postmoderní americké knížce, že dělat umění je vlastně strašně jednoduchý. To člověk dělá to, co by chtěl vidět. Mě napadl pohled do lesa večerního, tak jsem si ho udělal."

'Nábytek dělá domov', tak totiž znělo motto letošní soutěže Mezinárodního bienále kresleného humoru v Písku a protože sponzorem byla nábytkářská firma, vyhlásila také ona svou cenu. Vítězi věnovala celou ložnici. A tak musel mladý humorista Jiří Koštýř převzít ocenění stylově. V pruhované noční košili a s nočním čepcem na hlavě. Do vyhrané postele hned zalehl, ale v ložnici ho kreslené vtipy nenapadají.

"Mohl bych to zkusit. Ale já nevím, kde mě vtipy napadají nebo kde mě napadá ta kresba. V ložnici ani ne. Samozřejmě mě vždycky inspiruje to téma. Teď bylo téma nábytek, tak jsem přemýšlel, aby tam byla alespoň jedna skříň a napadl mě celý domek."

Kreslíř Václav Linek si z letošního bienále kresleného humoru v Písku také odnesl jednu z cen. Pytlík s pískem a tisíc korun k tomu. Ale protože se před dvěma lety stal absolutním vítězem kreslířské soutěže, má letos v Prácheňském muzeu v Písku autorskou výstavu.

---

Je řada míst v republice, kde se ctí stará řemesla. Třeba v takovém skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Jedním z posledních míst v Evropě, kde se zachovává bednářské řemeslo je Plzeň. Plzeňský Prazdroj má nový provoz na výrobu dřevěných sudů. Pivovar je prý jediný ve střední Evropě, kde se zachovalo bednářské řemeslo a nové bednáře tu stále vychovávají. Dílna vznikla v objektu bývalé říční vodárny. Bednářský mistr Ladislav Bešťák vysvětlil, jak se takový sud vyrábí.

Foto: ČTK

"No tak v první řadě musíme mít kvalitní dubové dřevo. To znamená, že nesmíme mít žádný součky, protože při ohýbání by nám ty dužiny praskly. Když se postaví taková čtyřicítka sud, tak měří 2,20, který se vyspáruje, postaví se to do obručí, dovnitř se udělá oheň, dole se dají řetězy a ten sud se vyhřívá, polívá se a paří se. Ty řetězy dole stahujeme, až dostaneme tvar toho sudu."

Sud se pak oková, dají se nové obruče. Nové dřevěné pivní sudy i opravy starých sudů má na starosti devět bednářů. Pokračuje manažerka úseku turismu a historického dědictví Prazdroje Jindřiška Eliášková.

"O to je moje radost větší, že na jedné straně máme krásnou bednářskou dílnu a v ní staré i mladé bednáře, či-li řemeslo pokračuje a také jsme opravili památku. Je to součást velice cenné architektury, která má v Plzeňském Prazdroji 4 nebo 5 zástupců. Je to tzv. Spalkův projekt ze začátku minulého století."

Dá se říci, že bednářské řemeslo je zachráněno, ale novou bednárnou a vyučením nových bednářů to nekončí.

"Jenom třeba zajistit kvalitní dřevo, aby měli na výrobu kvalitních ležáckých sudů. Je to mimořádně kvalitní dubové řezivo, které se dneska velice těžko shání. A kromě toho musí minimálně 5 let schnout v přírodních podmínkách. Nejde to schnutí nijak urychlit. Takže my abychom měli na výrobu zhruba těch dvou ležáckých sudů ročně dřevo, tak se teď intenzivně snažíme nakoupit kvalitní řezivo, takže i tyhle starosti jsou s tím spojeny dál."

Není úplně vyloučeno, že se bude zvyšovat výroba nepasterizovaného piva uchovávaného v dřevěných sudech. Nová bednárna bude otevřena letos na podzim při slavnostech piva.

Foto: ČTK

V sudech může být kromě piva i tekuté ovoce. Právě v těchto dnech jsou pálenice v Česku přímo v obležení. Zájem o výrobu pálenky z vlastního ovoce je totiž rok od roku vyšší. Podle některých je dokonce přepálení ovoce nejlepší způsob jak ho uchovat v poživatelném stavu několik let. Zvyšující se zájem o výrobu pálenky potvrzuje i ovocnář Richard Schwarz z Břas na Rokycansku.

"Je to daný tím, že ten destilát, kdo má rád čistou pálenku, tak vyjde v pěstitelské pálenici rapidně laciněji, než v obchodě."

Jak říká majitel pálenice ve Starém Klíčově na Domažlicku Vladimír Cízler, o tom, že se pálí úplně všechno, se lze přesvědčit na začátku léta.

"Když má někdo hodně rybízu, vypálí se i rybíz."

Nezáleží tedy na druhu páleného ovoce, ale na jeho kvalitě. Ta se velmi výrazně projeví v konečném produktu.

"Hlavně to musí být ovoce zralé a zdravé. Je takové přirovnání: jestli to ovoce, co sem lidi přivezou, se jim hodí na koláč. Když to nebude zralé, tak ten koláč taky nebude dobrý. Když to bude shnilé, tak by taky nebyl dobrý. To, co se dá normálně konzumovat, by se mělo dát i vypálit."

A jaké ovoce se přeměňuje letos do tekutého stavu nejvíce?

"Tak obecně to budou asi jablka, ale to je tím, že jabloní je ve výsadbách nejvíc. Ale kde bych řekl, že je nějaký nárůst, tak to letos asi budou hrušky, protože hrušky se letos opravdu urodily."