Trh s biopotravinami je v plenkách

Ekozemědělství je dnes v Česku stabilizovaný zemědělský systém. Počet farem se zvyšuje a roste i odbyt. Přesto je, ve srovnání s ostatními zeměmi EU stále poměrně nízký a řada lidí se s ekopotravinami ještě nesetkala. Proč? Jaký je stav českého ekozemědělství? To je téma pravidelné rubriky Jaromíra Marka.

První tři ekofarmy vznikly už v roce 1990, tehdy šlo o spíše o jakési bílé vrány. S dotační politikou se ale počet farem začal zvyšovat. Dnes jich existuje 836. Ale jen pro srovnání, v sousedním Rakousku je jich více něž 19 000. České ekofarmy mají ale výrazně větší rozlohu a celková plocha zemědělských ploch v režimu eko tak představuje přes 6 procent veškeré zemědělské půdy. Je to málo nebo hodně? To je otázka pro Zdeňka Perlingera, předsedu Svazu ekologických zemědělců.

"Sedláky nejde do ničeho nutit. Pokud se do ekozemědělství přihlásilo nyní 6% sedláků, buď z přesvědčení nebo kvůli dotacím, je to přesně takové číslo, jaké ČR potřebuje. Nejmenované sousední státy na to šly jinak a předepisují kolik procent by mělo být v ekorežimu. Potom se setkáte se ekosedláky, kteří tomu nevěří a to je začátek průšvihu."

Přestože rozloha obhospodařovaných ploch roste, v drtivá většině se ale jedná o pastviny, ty y představují téměř 90% z celkové plochy v ekorežimu. Proč tomu tak je? Pokračuje náměstek ministra zemědělství Karel Mach.

"Je to snazší. Agrotechnika na orné půdě v rámci ekorežimu je velmi náročná. Konvenční zemědělství řeší řadu věcí chemicky, ekozemědělci musí na většinu problémů mechanicky, ručně. Např. pěstovat zeleninu, víno, ovoce je velmi náročné. Druhý důvod je, že historicky začínalo ekozemědělství na horských pastvinách, kde bylo možné snáze dát dohromady potřebnou rozlohu."

Český trh s ekopotravinami roste, ale pomalu. Loni dosáhl celkový obrat 270 milionů korun, což je 0,12 procent celkové spotřeby potravin. Každý Čech v průměru utratil za biopotraviny 27 korun, což není mnoho. Proč? Jaké jsou bariéry rozvoje trhu s biopotravinami? Pokračuje Zdeněk Perlinger.

"Bariéry jsou jednoznačně cena a neinformovanost spotřebitelů. Cenu my neovlivníme a proto jsme se nyní rozhodli ekologické potraviny více propagovat."

"Bude-li někdo vyrábět více zeleniny či cibule, neprodá ji. V Česku vládnou v obchodě hypermarkety a cena. Je málo spotřebitelů, kteří jsou ochotni si za biovýrobek připlatit. Je to otázka času." Dodává náměstek ministra zemědělství Karel Mach. Na trhu je přesto nedostatek některých komodit, např. vajec, ovoce a zeleniny, mléčných výrobků i některých druhů masa. Přitom paradoxně velká část dobytka chovaného na ekopastvinách končí na běžných jatkách. Práce a v neposlední řadě i státní dotace mizí bez užitku. Není to škoda? Pokračuje Tom Václavík, koordinátor prodeje a marketingu biopotravin.

"Je to škoda a je to dáno tím, že v ČR je jen pár certifikovaných jatek, které mohou porážet dobytek a udržet biojakost. Dobytek končí na konvenčních jatkách a podle zákona už to není biohovězí. Je to dáno přísnými hygienickými pravidly, která nedovolí porážet a bourat maso na farmách. Brání i malým konvenčním jatkám pustit se do toho. Musíte přerušit porážku, jatka kompletně vyčistit a teprve potom se musíte pustit do pár kusů, které vám ekofarmář přiveze."

"Ekozemědělství není jen produkce certifikovaného masa, ale je to i ochrana životního prostředí. Jestliže farma před přechodem do ekorežimu používala např. 40 kilogramů dusíku na hnojení trávy a polovina z toho po dešti sjela do podzemní vody a dnes to nepoužívá, je to velké plus."

Namítá Zdeněk Perlinger. Přesto je ekozemědělství na vzestupu, na trh vstupují noví čeští podnikatelé, jsou uváděny nové bio výrobky, další supermarkety zařazují do svého portfolia biopotraviny. Dnes je na trhu přibližně 1 600 produktů, z toho je však 1 100 z dovozu. Dotace ze státního rozpočtu na ekozemědělství dosahují ročně částky 300 mil korun a jejich objem roste. Ostatně do roku 2010 by v ekorežimu mělo být až 10% zemědělské půdy.

"Všechno má svůj vývoj. Když dosáhneme 10% podílu, bude to dobré. Potom se můžeme zaměřit na kvalitu, změnu poměru orná půda vs. pastvina atd. Těžko můžeme někoho nutit, jak hospodařit. Dotace na ornou půdu a pastviny se liší, zemědělec si musí vybrat."

Dodává náměstek ministra zemědělství Karel Mach.