Zemědělci, kteří si nestěžují na špatné vstupní podmínky
Proti podmínkám, které pro vstup do unie vyjednala česká vláda, snad nejvíce protestovali zemědělci. Kritizovali zejména výši unijních dotací, jakou mají pobírat, a která je znevýhodňuje oproti farmářům z dosavadních členských zemí. Agrární sektor je ale různorodý. A jsou v něm obory, popřípadě skupiny, které pohlížejí na blízkou budoucnost dokonce s lehkým optimismem. Více už Zdeněk Vališ v dnešní ekonomické rubrice.
"Já si myslím, že kdyby dostalo české zemědělství přímé platby v plné výši, jako ho dostává a ještě několik let bude dostávat agrární sektor ve starých zemích Evropské unii, že by to ani nebylo dobře, protože by se vlastně zakonzervovala současné struktura zemědělství. Možná to bude znít nepopulárně, ale určité strukturální změny naše zemědělství potřebuje, zejména pokud jde o jeho ekologizaci."
Podle Urbana ekologizace zemědělství samozřejmě neznamená, že by se všichni čeští farmáři měli zaměřit na přísně kontrolovanou ekologickou produkci, která je oprávněna nést značku Bio. I v budoucnu bude v Evropě přirozeně dominovat tzv. konvenční zemědělství. Jenže právě v něm lze v příštích letech očekávat silný tlak na změny. Agrární sektor dnes pohlcuje více než polovinu unijního rozpočtu a tento stav je už neúnosný. Budou sílit snahy o ekologičtější přístup k zemědělské produkci. Jinými slovy, kvantitu musí nahrazovat kvalita. Proto si Jiří Urban myslí, že je lepší, když si čeští zemědělci nebudou zvykat na něco, co se stejně bude muset v příštích letech v unii odbourávat.
"Západoevropské zemědělství používá daleko více pesticidů a umělých hnojiv, než současné české konvenční zemědělství. Dalo by se tedy říci, že u nás problém s ekologizací není tak velký. Jenže české zemědělství je teď málo intenzivní z toho důvodu, že nemá peníze na intenzifikační faktory. Jakmile by ty peníze byly k dispozici, tak určitě by se poškozování životního prostředí zvětšilo."
České ekozemědělství prošlo v uplynulých sedmi letech bouřlivým rozvojem. Dnes už obhospodařuje šest procent celkové výměry zemědělského půdního fondu a převyšuje tak průměr Evropské unie, který je přibližně čtyři procenta. Z nových členů unie jsou Češi v ekozemědělství suverénní nejvýše. Od vstupu do unie pak rolníci očekávají, že jejich postavení se ještě zlepší. Pevni v kramflecích se ovšem necítí jen oni. Ze vstupu do unie nemají obavy například ani čeští ovocnáři. Jak říká předseda Ovocnářské unie České republiky Jaroslav Muška, ovocnářství se v podstatě otevřelo unii už v roce 1992.
Čeští pěstitelé přežili i doby, kdy český trh byl dovezený jablky přímo zaplaven. Na svém přežití ale museli ovocnáři řádně zapracovat.
"Změnil se sortiment. Ten je teď přibližně stejný jako v zemích Evropské unie. Vystavěly se a rekonstruovaly nové sklady, které umožňují udržet kvalitu ovoce až do jarních měsíců. Sady se výrazně obnovily, přestárlé zmizely. Přizpůsobili jsme se balení tak, jak to požadují trhy. Obava panuje trochu ze světové globalizace, kdy se může stát, že supermarket, ovládaný z jiné země, si vozí do Česka jen zboží z mateřské země. Vše je ale o cenách, čili já věřím, že to naše ovoce bude pořád konkurenceschopné."
Ovocnáři se v uplynulých letech kvůli plné liberalizaci dovozu do Česka v konkurenčním boji patřičně otužili. Nyní se těší na to, že po vstupu země do Evropské unie padnou všechny dovozní bariéry také na druhé straně a očekávají proto vyšší zisky.
