Tři speciality Karlových Varů

Dnes budeme pokračovat v naší procházce po Karlových Varech. Ty mají totiž tři speciality. Jedna se dá pít, druhá jíst a třetí vystavit třeba na poličku. Jak už možná tušíte, jedná se o becherovku, lázeňské oplatky a kamenné karlovarské růže. Více se o jejich historii dozvíte od Zdeňky Kuchyňové.

První z karlovarských specialit hořkosladký bylinný likér Becherovka se zrodila před téměř dvěma sty lety ve staré lékárně. Psal se rok 1805 a tehdy se přijel do Karlových Varů léčit hrabě Plettenberg-Mietingen, jeden z elegánů horních deseti tisíc. Shodou okolností se ubytoval v domě rodině lékárníka Bechera. Hraběte tehdy doprovázel jeho osobní lékař Angličan doktor Frobrig.

"Josef Becher se s doktorem Frobrigem velmi brzy spřátelil, protože oba sdíleli stejnou vášeň k míchání bylin a koření s alkoholem. A právě Angličan Frobrig vytvořil recepturu na výrobu jakýchsi žaludečních kapek, ale nestačil ji tady v Karlových Varech dokončit. Odjížděl zpět do Anglie a tak ji předal jako dárek právě Josefu Becherovi a ten v roce 1807 začal s prodejem žaludečních kapek ve své lékárně."

Jak uvedla Tereza Slavíková z muzea Becherovky, originální likér podporoval trávení. Ne náhodou se Becherovce dodnes říká třináctý karlovarský pramen. Josef Becher svěřil tajemství výroby jen jediné osobě - svému synovi a dědici Johannovi. Ten se později projevil jako vynikající správce repeptury a neméně zdatný obchodník. Nahradil zastaralé stroje a dal postavit novou továrnu. Věhlas likéru se začal šířit do ciziny. Johannův syn Gustav Becher dal podnět k výrobě malých porcelánových kalíšků, které prodával jako doplněk k likéru a ty se prodávají dodnes. Rodina úspěšně přežila všechny útoky padělatelů a konkurentů.

"Poslední majitelkou byla paní Heda Becher - Bayer. Byla pravnučka Josefa Bechera, zakladatele této výroby. Ta vedla firmu do konce 2. světové války. Po roce 1945 přišlo znárodňování, týkalo se i Becherovky a ta se na dalších 50 let stala státním podnikem. Rodina Becherů žije v Německu v Kolíně. Paní Heda loňského roku oslavila devadesáté narozeniny. Byla tu na návštěvě v roce 1999, když jsme muzeum otevírali."

Pro Becherovku jsou charakteristické láhve placatice. Ty navrhl už v roce 1841 švagr Johanna Bechera. Změnila se jen barva. Původní láhve byly čiré, dnes se používají zelené, protože chrání Becherovku před světlem. A její recept zůstává stále tajemstvím.

"Na světě existují 4 osoby, které znají recepturu. U nás v Karlových Varech přímo teď ve firmě pracují dvě osoby - výrobní ředitel a technolog. Počítáme k tomu samozřejmě paní Hedu v Německu a bývalého výrobního ředitele."

Můžete jmenovat alespoň dvě bylinky, které jsou v Becherovce?

"Tajemstvím je, kolik přesně Becherovka obsahuje bylinek. Říká se, že bylinek obsahuje zpravidla 20. Snad není žádným tajemstvím, že Becherovka by snad měla obsahovat skořici, meduňku, hřebíček."

Další karlovarskou specialitou jsou kulaté lázeňské oplatky. Jak uvedl Stanislav Borachovič z karlovarského muzea, jsou starší než 200 let.

"Oplatky začaly péct karlovarské hospodyně jako pochoutku lázeňským hostům k čaji, ke kávě, ale takovou lehkou pochoutku, která nezatíží žaludek. První zprávy o pečení oplatek pocházejí už z doby kolem roku 1790, takže oplatky už jsou přes 200 let staré."

Třetí karlovarskou specialitou jsou kamenné růže. Vznikají v podzemí blízko kolonády. Když se vydáte do podzemí, obklopí vás pára, cítíte stále větší teplo, okolo vás vytékají léčivé prameny. Pomalu se blížíte ke dveřím, za kterými se skrývá malá místnost. V ní vznikají kamenné růže, amforky a vázičky, které se nevyrábí nikde jinde na světě. Jak uvedl Radek Volf, budoucí suvenýry se zde po dobu pěti až šesti dnů sprchují vřídelní vodou.

"Za tuto krátkou dobu se zcela pokamení. Je to způsobeno tím, že minerály obsažené v termální vodě se usazují poměrně značnou rychlostí a to až půl milimetru za jeden jediný den. K výrobě tradičních karlovarských suvenýrů proto stačí takto krátká doba. Já vám to otevřu. Tady sálá opravdu teplo. Je to způsobeno tím, že všechny budoucí suvenýry jsou sprchovány přímo tím pramenem vřídla, které má 73 stupňů Celsia. Aby se dělníci, kteří to obsluhují, k tomu dostali, tak musí vždycky vypnout pramen vřídla, místnost odvětrat a teprve potom mohou vkládat nové výrobky a ty již hotové zase odebírat. Ale přesto se tam teploty při těch výměnách pohybuje něco mezi 40 a 50 stupni."

V podzemí vyvěrá i řada termálních pramenů. V řece Teplá byla v roce 1899 vytvořena deska, která měla zabránit divokým průvalům horkého vřídla, ke kterým tu docházelo. Začátkem 19. století byla exploze jednoho z pramenů tak velká, že pobořila tehdejší budovu lázní a museli ji celou strhnout. Karlovarské podzemí dříve patřilo také ke starým obecním lázním. Právě pod zemí se nacházely kumulační nádrže, do kterých byla svedena vřídelní voda. Zpočátku - kolem roku 1650 - hosté v termální vodě absolvovali pouze koupele. A to dosti drastickým způsobem. V horké vodě byli pět až deset hodin denně, dokud kůže nepopraskala. Tehdy se totiž věřilo, že trhlinami v pokožce uniká nemoc z těla ven. Mnozí takovou léčbu možná ani nepřežili.

"Potom se zjistilo, že voda se dá pít a začalo se s pitnými kůrami. A ty zase na začátku byly takové poměrně tvrdé. Jezdilo se sem na šest týdnů na léčení a prováděla se tu tzv. pyramidální pitná kůra. To znamená, že se zvyšovaly dávky vody, kterou museli za ten den pacienti vypít. V polovině kůry museli vypít kolem 9 litrů minerální vody za den."

Jak podotkl Radek Volf, to možná vysvětluje i příčinu, proč je v Karlových Varech velké množství veřejných záchodků.