Od hostií k (lázeňským) oplatkám
Rozbalení a křupnutí lázeňské oplatky. Zvuk typický pro mnoho kolonád českých lázní. Tradiční pochoutka nemá své fanoučky jen doma, oblíbená je i u cizinců.
"Máme 17 příchutí oplatek a troje trojhránky - čokoláda, kakao, nugát. Pak je tady novinka, oplatky se stoprocentní vřídelní vodou a ty máme mandlové, lískooříškové, skořicové a vanilkové. Korpus je trošku slanější, ale náplň je stejná. Tyto oplatky se ochutnat, je tam trošku rozdíl."
Zákazníci z ciziny často nevědí, o co jde, a oplatky nejdříve ochutnají, než jich nakoupí více. Oplatky chutnají i arabským a ruským hostům. "Ti týden chodí, ochutnávají a pak jsou a hodně jich nakoupí. Takové laskominky mají rádi, jsou hodně na všemožné dobrůtky," doplňuje svou kolegyni paní Jana.
Jednostranné oplatky, dvoustranné oplatky a pak čokoláda
Lázeňské oplatky mají svůj prapůvod v hostiích, až v devatenáctém století se přešlo na průmyslovou výrobu, říká historik Martin Franc:
"Počátky tovární výroby spadají do padesátých let devatenáctého století. A tehdy už se to začalo nabízet právě jako produkt pro lázeňské hosty, něco, co se hodí jako takový vhodný moučník pro rekonvalescenty, protože byly vnímány, že jsou lehké, ale zároveň trošku oživovaly chuť. První se samozřejmě plnily pouze cukrem. Abych byl úplně přesný, ty první byly pouze jednostranné. Postupně pak se vyvinuly dvoustranné oplatky, kde uprostřed už nebyl jenom cukr. Postupně se začaly vymýšlet různé náplně oplatek. Oříšky, mandle a podobně. Mnohem pozdější je plnění čokoládou, případně celé čokoládové oplatky. To je záležitost, která se ve větší míře vyvinula až ve dvacátém století."Mariánskolázeňské a Karlovarské oplatky získaly i chráněné označení Evropské unie a zařadily se tak po bok Pardubického perníku nebo Hořických trubiček.