Tři tváře Krušných hor
Krušné hory byly před dvěma desítkami let opravdu krušné. Dneska jsou znovu zalesněné a smíšené lesy na podzim hrají všemi barvami. Co zaujme každého turistu, je množství jeřabin, které jsou na náhorní plošině. Krušné hory se táhnou v délce 130 kilometrů a jsou hranicí mezi Českem a Německem. Zatímco v Česku jsou strmé, na německé straně pomalu klesají do nížiny. Krušné hory si zamiloval i Petr Mikšíček, který o nich nafotil knihu a je spoluzakladatelem Nadačního fondu Obnovené Krušnohoří. Jak sám říká, Krušné hory mají tři tváře - karlovarskou, ústeckou a saskou.
"Na každé straně vypadají trošku jinak a každá se zalíbí někomu jinému. Komu se líbí klasické vysoké smrkové lesy plné hub, cest a mechu a zároveň má rád kulturní tradice a popovídání s lidmi, kteří se tam narodili, ať jede do karlovarského Krušnohoří. Kdo má rád úžasné výhledy a pestrobarevnou přírodu, fotografování a toulání se krajinou s hornickými památkami, tak pojede na ústeckou stranu Krušných hor. Kdo má rád opečovávanou krajinu se spoustou místních obyvatel, kteří se o dědictví starají po staletí, ať jedou na německou stranu. Tam uvidíte, jak Krušnohoří vypadalo u nás před tím, než došlo k vysídlení Němců. Je tam tradice, zachovalé domy, architektura, kultura."
Krušné hory byly místem, kde žilo až 99 procent obyvatel německé národnosti. Staly se součástí německé říše a po skončení druhé světové války tady došlo k plošnému vysídlení občanů německé národnosti. Zůstali zde jen antifašisté a odborníci, specialisté pro hornictví, lesnictví a různou drobnou výrobu.
A to na seznamu turistických destinací, chráněné přírody a území s bohatou kulturní tradicí. Co se týče přírody, turisty v horách překvapí nejen jeřabiny, ale i malé rybníčky a jezírka. Jedno z jezer bylo vytvořené uměle, kdysi tu místo něj stála vesnice Přísečnice, uvedl Petr Mikšíček:
V Krušných horách jsou památky na důlní díla. Viděli jsme třeba Mědník. Dá se jít do štol?
"Určitě dá. Zpřístupněných jich je hodně. Namátkou Starý Martin v Krupce, Mikulášská štola v Hoře sv. Kateřiny. Na Mědníku jsou momentálně přístupné dvě štoly. Mědník sám o sobě je unikátní místo. Celý ten špičatý kopec je poddolovaný a měl by se stát hlavní oblastí chystaného vyhlášeného UNESCO parku, který by měl zahrnovat tzv. hornickou krajinu českého a saského Krušnohoří."
Každé hory mají svého ducha. Krkonoše mají Krakonoše. Co mají Krušné hory?
Do Krušných hor se vrátila nejen Marcibela, ale vrací se sem i podnikatelé, kteří chystají rezervační systém, který by propojil všechny poskytovatele ubytování v Krušných horách. Zároveň tu budují muzea, jako třeba Antonín Herzán z Lesné, který je rovněž představitelem fondu Obnova Krušnohoří. Kromě muzea tu mají i další lákadla.
"Máme tam vybudované arboretum, geologický park, model rašeliniště a děti tu stráví pestrý den. Začali jsme dělat i příměstské tábory, takže nám sem jezdí děti z Kladna, od Plzně, z Loun. Děti jezdí buď o prázdninách nebo v době školy v rámci výuky na celý den a ani minutu se nenudí."
"Projekt má pod sebou šest středisek. Výchozí je Lesná. Každé středisko má své lokální okruhy, ale zároveň jsou propojené, tím nám vzniká souvislá běžecká stopa na temeni Krušných hor v délce asi 150 kilometrů a celkově asi 250 kilometrů udržované běžecké stopy. Ve dvou místech, v areálu Klíny a v areálu Dlouhá Louka je propojení i na německou stranu."
A protože k horám patří i šerpové, pořádá se tu netradiční závod Sherpa Cup. Jedná se o krušnohorský adrenalinový výstup se zátěží na zádech po historické solné stezce z Halle do Prahy, dodal Antonín Herzán:
"Sherpa Cup je podle novodobého názvu, nicméně vychází z pramenů solné stezky a vede z Pyšné sem na Lesnou. Místo soli nosí závodníci písek a v té nejvyšší kategorii je to 40 kilogramů. To nosí chlapi na trase v délce 2325 metrů, převýšení je 240 metrů. Je to příjemný závod, máme nějakých 150 závodníků. Každý dostává pamětní medaili. Teď dostávají i pamětní měšce a v tom měšci je deset děr, takže až se někdo zúčastní deseti ročníků, tak bude mít měšec plný a dostane sto kilo soli."
