Tři události

Skupina nespokojenců se současnou politickou scénou, soustředěná kolem bývalého místopředsedy Unie svobody Jiřího Lobkowicze, prý vážně uvažuje o založení nové strany. Zprávu o tom zveřejnila minulý týden některá média. Mají protagonisté šanci uspět? Takovou otázku klade ve své poznámce Zdeněk Vališ.

Šanci založit demokratickou politickou stranu a vyhrát s ní volby mají v demokratické společnosti teoreticky všichni svéprávní občané. Ze spekulací o možném složení skupiny nespokojenců se dá usoudit, že by v ní mohly být osobnosti, které mají schopnost novou stranu zorganizovat i lidé, kteří mají přístup k penězům. Některá jména naproti tomu mohou vyvolávat u realisticky uvažujících pozorovatelů jisté rozpaky. Iniciativy, jako je Impuls 99 či Děkujeme, odejděte, s nimiž jsou tato jména spojena, u veřejnosti propadly.

Jak uvedl poněkud sarkasticky známý sociálnědemokratický politik Luboš Zaorálek, tyto iniciativy dokázaly přesvědčit pouze o tom, že ani v nejmenším nevědí, co si veřejnost přeje. S tímto názorem se víceméně ztotožňují mnozí pozorovatelé. Například bývalá studentská aktivistka Monika Pajerová, o které se v souvislosti se s možným zrodem nové strany také hovoří, řekla minulý týden časopisu Euro, že celý svět se České republice kvůli Klausovi a Zemanovi směje a že jediná šance je dokončit revoluci z roku 1989.

Méně pateticky hovoří muž, kolem kterého se vše točí, tedy bývalý místopředseda Unie svobody, dnes především podnikatel Jiří Lobkowicz. Jaká strana v Česku podle něj chybí? Podle Lobkowicze dal Václav Klaus do centra politického usilování trh, a tím narostla korupce. Miloš Zeman prý dal naopak do centra stát, a tím narostla byrokracie. Je proto na čase ukončit éru korupce a byrokracie a postavit do centra člověka, což by mělo být právě úkolem nové strany. Hodně lidí samozřejmě hned napadne otázka, zda v české společnosti existuje poptávka po takové straně. Oslovení politologové, sociologové i politici se vyjadřují vesměs skepticky. Většinou uvádějí, že přestože ve veřejnosti převažuje negativní hodnocení současných politických stran, což dokládají například nízkou volební účastí, není prý samozřejmé, že by veřejnost přivítala novou stranu se sympatiemi.

Naděje na změnu stylu, na novou politiku totiž do značné míry vyčerpala už existující Unie svobody. Pokud by tedy nový subjekt vznikl, odčerpal by zřejmě hlasy především unii. A politická scéna by se ještě více rozmělnila. Kámen úrazu vidí odborníci v tom, že jestliže místo solidního dlouhodobého politického a ekonomického programu sjednocuje skupinu lidí jen odpor k současnému establishmentu, pak při prvním nevydařeném střetu, kterým by byly volby do sněmovny v příštím roce, začnou uskupením zmítat rozpory a jeho životnost je vážně ohrožena. V tom je další problém. Někteří lidé, údajně figurující ve skupince kolem Jiřího Lobkowicze, patří k profesně úspěšným osobám. Ke své kariéře politickou stranu nepotřebují. Naopak otevřeným svázáním se s jakoukoli politickou stranou by mohli leccos riskovat. Zvláště kdyby tato strana takříkajíc vybouchla. Nová strana by měla vzniknout v květnu. Ale vzniknout prý také nemusí. V rozhovorech pro týdeník Euro Jiří Lobkowicz a Monika Pajerová uvedli, že bude záležet na tom, jak dopadnou tři události. Za prvé, jak se postaví Ústavní soud k volebnímu zákonu. Za druhé, jak dopadne čtyřkoalice, tedy zda po volbě lídra dá naději, že bude uskupením otevřeným občanské společnosti. A za třetí, co se stane se sociální demokracií na jejím jarním sjezdu.

První událost, jak známo, už proběhla ke spokojenosti Lobkowicze a Pajerové. Ústavní soud zrušil nejvíce kontroverzní body volebního zákona. Na to, zda se sociální demokracie otevře po sjezdu občanským iniciativám tak, jako to dělají sociální demokraté všude v západní Evropě, je nutné si počkat. Stejně je ovšem nutné si počkat, jak vlastně dopadne čtyřkoalice. A v této souvislosti se nelze zbavit dojmu, že informace o možném vzniku nové strany byla minulý týden vypuštěna zcela účelově těsně před zahájením jednání osmičlenné rady o lídrovi čtyřkoalice. Možná to mělo být takové vážné varování představitelům čtyřkoalice, aby si uvědomili svou odpovědnost tváří v tvář velkému voličskému potenciálu.