Triumf českého cyklokrosu při závodu SP v Táboře

Radomír Šimůnek vyhrál závod cyklokrosového SP v Táboře. Po dvou letech, kdy na zdejší trati triumfoval Kamil Ausbuher, tak znovu vystoupil na nejvyšší stupeň domácí reprezentant. Český cyklokros tím na prahu nové sezóny znovu potvrdil příslušnost ke světové elitě.

Radomír Šimůnek, foto: ČTK

Už před sobotním svátečním závodem se spekulovalo, zda se některému z našich borců podaří proniknout na stupně vítězů. Reprezentační trenér Petr Klouček byl optimistou.

"Určitě bychom chtěli někoho na bedně, protože to je daleko prestižnější, než když třeba budou tři borci v desítce. Pokud by to šlo, tak bychom chtěli samozřejmě vítězství."

Když však měl Klouček vyjmenovat mezi svými svěřenci největší favority, šeredně se zmýlil.

"Největší šance má Zdeněk Štybar, Ausbuher a Mlynář. Bez šancí není ani Petr Dlask, kterému se doposud nedařilo, ale domácí prostředí ho snad nakopne a zajede zde letošní nejlepší závod."

Jak jsme mohli slyšet, pozdějšího vítěze trenér úplně opomenul. Naopak mnohonásobný reprezentant a zároveň někdejší juniorský mistr světa Ondřej Lukeš by mohl dělat Sybyllu.

Radomír Šimůnek, foto: ČTK

"K našim bych zařadil Radka Šimůnka, kterému svědčí zdejší trať. Je to rychlostní typ a jelikož trať je suchá, mělo by se jezdit velmi rychle. Určitě uvidíme nádherný závod."

Jak řekl, tak se také stalo. Klání SP probíhalo hned od startu v obrovském tempu a o dramatické okamžiky či nečekané manévry nebyla nouze. Současný cyklokros se transformoval do svižných terénních kritérií. Zabahněným závodům, ve kterých se mnohdy více běhalo, než jezdilo, zřejmě definitivně odzvonilo. Při tomto trendu se významnou měrou podílí na konečném výsledku start, což potvrzuje i samotný Lukeš.

"Hlavně v letošním roce, kdy jsou tratě hodně rychlé, je start 70% úspěchu."

Překotným vývojem prošla také samotná taktika. Zatímco dříve se nejen při světových šampionátech, ale právě i v závodech SP či sérii Superprestige podřizovala reprezentační strategii, nyní, kdy i do cyklokrosu proudí daleko větší objem peněz mají mnohdy přednost stájové zájmy, které mohou někdy dokonce směřovat proti těm národním. Lukeš však poukazuje na to, že na rozdíl např. od silničních etapových podniků se v cyklokrosu stále nejvíce prosazují zájmy individuální.

"V dnešním pojetí závodů jede každý sám na sebe. Rozhoduje se o smlouvách, pozici v mančaftu a následně tím i o platu. Proto si nedovedu představit, že by třeba Erwin Vervecken řekl Zdeňku Mlynářovi, aby mu udělal závod."

Radomír Šimůnek, foto: ČTK

Přistupme však k samotnému průběhu táborského závodu. Na start se postavilo 48 závodníků včetně 11 mistrů světa. Ty čekalo deset okruhů o délce 2800 metrů. Naostro se začalo závodit hned od začátku, v popředí se neustále pohybovali favorizovaní Belgičané, ovšem stejně aktivně jezdili i domácí reprezentanti - vedle Šimůnka to byli Mlynář, Ausbuher i Štybar. Rozhodnutí padlo prakticky již ve třetím okruhu, kdy ujeli Wellens a Šimůnek. Postupně si vypracovali téměř minutový náskok, který udrželi až do posledního kola. V něm se podařilo Šimůnkovi v závěru soupeři ujet zhruba o dvacet metrů a v cílové rovince si tak už mohl v klidu vychutnat dosavadní největší úspěch své kariéry. Napodobil tak svého otce, který v závodech Světového poháru triumfoval hned třikrát. Šťastný sobotní vítěz bezprostředně po dojetí cílem poznamenal.

"Ze začátku jsme udělali krásný náskok, protože zadní skupina přestala jet. První kola odtáhl Bart, já jsem se trápil, věděl jsem, že nemám ideální formu, tak jsem si dával pozor. Postupem času jsem si začal věřit, podílel se také na tempu, ale největší podíl na mém vítězství má Bart, který odjel fantastický závod a já mu za to musím ještě jednou poděkovat."

Syn čtyřnásobného mistra světa a zároveň jediného českého cyklokrosaře, který dosáhl i na světový titul mezi profesionály se opravdu dokonale "potatil". Dokázal to i ze strategického hlediska bravurně zvládnutým závěrem, kdy Belgičana Barta Wellense setřásl ještě před cílovou asfaltovou rovinkou. Rozhodující okamžiky popsal Radomír Šimůnek následovně.

"Vůbec nebyl čas přemýšlet o taktice. Museli jsme jet, protože za námi byla spusta dobrých závodníků - Nijs, Vervecken i Zdeněk Štybar. V posledním kole jsem už ale věděl, že máme dostatečný náskok a tak jsem se začal připravovat na finiš. Závěrečná pasáž mi seděla a tak jsem Bartovi poodskočil a pak už jsem jel úplně na doraz. Jak říkáme my cyklisti, měl jsem úplnou mlhu a rozsvítilo se mi až tady v cíli."