Trojúhelník nikoliv magický

r_2100x1400_radio_praha.png

Také rok 2001 měl své vzestupy a pády, sváděly se urputné boje o posty. Někdo přitom bojoval o moc a politický vliv, jiný zase o peníze například v podobě státních zakázek. Občas také o obojí. Nikde samozřejmě není psáno, že už zítra si vítězové a poražení své pozice nemohou prohodit. Jak uvádí Zdeněk Vališ, velké mediální pozornosti se ovšem stále těšil i souboj tzv. svaté trojice.

Rozdělit role vítězů a poražených v trojici nejvlivnějších českých politiků nebylo letos vůbec jednoduché. Důvěra občanů v prezidenta Václava Havla se pohybovala kolem 54 procent. Zdá se, že oproti minulosti poněkud vzrostly výhrady k obsahu jeho projevů, a to dokonce z okruhu prezidentových spojenců a přátel. Zřetelnější byly rovněž jeho spory s premiérem Milošem Zemanem a předsedou sněmovny Václavem Klausem. Zřejmě se na tom podepsaly i blížící se volby a více či méně skrývané prezidentovy sympatie ke čtyřkoalici. Pro premiéra Zemana měl být letošní rok ve znamení pozvolného a nutno dodat, že dobrovolného ústupu z povědomí veřejnosti. Zda to byla ze strany Zemana jen taktika, je předmětem neustálých spekulací.

Faktem je, že na dubnovém sjezdu sociální demokracie rezolutně odmítl setrvat ve vedení strany a jako by jen nezúčastněně sledoval, že v něm ztrácí vliv jeho někdejší nejoddanější spojenci. Rovněž v následujících měsících jim navenek nijak vehementně nevyjadřoval podporu. Podoba kandidátek sociální demokracie pro nadcházející volby tak leckde získala dosti překvapivou podobu. Na druhé straně je ale rovněž skutečností, že nový stranický předseda Vladimír Špidla dosud nedorostl Zemanových politických rozměrů a že dosavadní premiér dokáže dál nepřímo ovlivňovat stranickou linii, jak se mu zachce. Sociální demokracie prostě zůstává, ať se to někomu líbí či ne, Zemanem uhranuta.

Naproti tomu v ODS si Václav Klaus udržuje neochvějnou pozici i statutárně. Na listopadovém kongresu v Ostravě se pro jeho setrvání ve funkci předsedy vyslovilo přes devadesát procent delegátů, tedy ještě o něco víc než v minulosti. Klaus má nepochybně premiérské ambice a i když si mnozí v ODS uvědomují, že právě on je jako premiér zcela nepřijatelný pro čtyřkoalici, což by mohlo vytvořit největší překážku pro případnou povolební spolupráci obou seskupení, nikdo si netroufne ani náznakem Klausovy ambice zpochybnit. Všichni totiž moc dobře vědí, že to co je patrné u sociální demokracie v případě Zemana, platí rovněž pro ODS, tedy uhranutí Klausem. A toto uhranutí se přenáší i na část voličů. Bez Klause by byla ODS stěží poloviční.

Nad letošním rozdělením rolí vítězů a poražených v tzv. svaté české trojici stojí nicméně většina pozorovatelů v rozpacích. V minulých letech to bylo přece jen snazší. Havel třeba jednou triumfoval a Klaus byl mužem zahnaným do kouta, poníženým expremiérem. Vzápětí Zeman vyhrál volby, Klaus se otřepal a Havel se naopak musel stáhnout do pozadí. Za uplynulá léta jsem si zvykli, jak přesně uvnitř tohoto trojúhelníku funguje politický zákon zachování síly: Sílí-li jeden, druhý slábne. V posledních třech letech pak platila mírná modifikace: Sílí-li spojenectví dvou, slábne třetí. A tím třetím byl vždy prezident.

Letošní rok však nazývají pozorovatelé z tohoto pohledu rokem patovým. Nikdo nezvítězil a nikdo neodešel se skloněnou hlavou. Začátek roku vyzníval neobyčejně příznivě pro Havla. Postavil se shodně s míněním velké části veřejnosti na stranu rebelů v České televizi. Klaus se Zemanem se ocitli v defenzívě. Koncem ledna prezident triumfoval, když mu vyhověl Ústavní soud a zrušil hlavní body kontroverzní volební reformy, prosazované ODS a sociální demokracií. Další Havlův triumf vzešel rovněž z Ústavního soudu. Ten legitimizoval jmenování guvernéra České národní banky a postavil se proti Klausovi a Zemanovi i v případě financování politických stran. Oba politici hořkou pilulku spolkli, ale u průběhu dalších měsíců se jim ve střetu s prezidentem už dařilo bodovat a výsledkem je tak minimálně remíza. Rok 2001 byl tedy nakonec spíše rokem opatrného manévrování před očekávanou a zřejmě rozhodující bitvou, kterou budou za půl roku volby. V každém případě se však vzájemné negativní emoce uvnitř české politické trojice projevily letos v plné nahotě.