Týden Charty 77 připomíná i odkaz jejího mluvčího Jana Patočky

Výstavy, divadelní představení, semináře i diskuse - takový je program Týdne Charty 77, který nyní probíhá v Praze. Připomíná nejen 35. výročí vzniku samotné Charty, ale i úmrtí jejího spoluautora, filozofa Jana Patočky, který zemřel na následky mnohahodinového policejního výslechu.

Charta 77 byla nejvýznamnějším vystoupením odpůrců komunistického režimu v letech normalizace po srpnu 1968. Opírala se přitom o mezinárodní dohody o lidských a občanských právech, ke kterým se sám husákovský režim zavázal. Vyzývala státní orgány, aby tyto dohody začal naplňovat, a umožnil tak občanům žít jako svobodní lidé. Spoluautory Charty a jejími mluvčími se stali dramatik Václav Havel, bývalý ministr zahraničních věcí Jiří Hájek a filozof Jan Patočka. Právě o jeho krédo se Charta opírala. Na setkání jejích signatářů, které proběhlo tuto středu na Staroměstské radnici v Praze, je připomněl Patočkův žák Radim Palouš:

"Bez mravního základu, bez přesvědčení, které není věcí oportunity, okolností a očekávaných výhod, žádná sebelépe technicky vybavená společnost nemůže fungovat."

Charta 77

Prohlášení Charty 77 bylo poprvé zveřejněno 6. ledna 1977 a její text vyšel i v nejvýznamnějších zahraničních denících. V první vlně ji podepsalo 242 signatářů. Autoři Charty však ani nestihli rozeslat všechny exempláře, Státní bezpečnost je spolu s podpisovými archy zabavila. Nastaly represe, během kterých byli chartisté vyslýcháni i vězněni, přicházeli o zaměstnání i o možnost studia pro své děti, byli nuceni ke spolupráci s StB i k emigraci. Přesto Charta 77 až do pádu komunistického režimu nepřestala pracovat, do 17. listopadu 1989 se k ní připojilo okolo 1900 osob. Její základní požadavek, tedy dodržování lidských práv, se po listopadu 89 podařilo naplnit, uvedl na setkání na Staroměstské radnici filozof Jan Sokol. V čem se to ale nepodařilo naplnit úplně?

"Myslím, že to je právě ten Patočkův odkaz, který vlastně znamená, že svoboda vyžaduje určité zacházení s ní. Prostě svobodný člověk může být svobodný jenom tehdy, když nedělá všechno, co ho napadne."

Anna Šabatová

Ani podle disidentky a dnešní předsedkyně Českého helsinského výboru Anny Šabatové se nenaplnilo vše, o co chartisté usilovali:

"Pokud jde o dodržování základních lidských práv, tak myslím, že ta politická a občanská se více či méně dodržují. Říkám více či méně, protože ideální stav není nikdy. V poslední době začínám mít velký problém s naplňováním sociálních práv. Holt musíme bojovat stále."

Podpis Charty 77 zásadním způsobem změnil život každému jejímu signatáři. Vzpomíná na to i bývalý ministr vnitra Jan Ruml:

"Pro mne to byl přelomový okamžik. Já jsem měl pocit, že tím podpisem Charty se hroutí komunistický režim. Teď konečně řada lidí veřejně manifestuje odpor proti režimu. To, co si myslelo 99 procent národa, tady hrstka lidí veřejně dává najevo. Pro mne to nebylo spojeno s rozhodnutím, zdali riskuji nebo ne, ale měl jsem pocit, že se režim hroutí. No, zhroutil se za dvanáct let poté, ale i tak mne ten slavnostní pocit nikdy neopustí."

Výstava 'Praha objektivem tajné policie', foto: ČTK

V rámci Týdne Charty 77 jsou uváděny hry Václava Havla, u Národního divadla byla otevřena fotografická výstava Praha objektivem tajné policie, proběhnou semináře věnované Janu Patočkovi, mezinárodnímu ohlasu Charty nebo jejím "dětem". Národní galerie připravila výstavu Charta v souvislostech i promítání archivních dokumentů. Ve výročí den úmrtí Jana Patočky, 13. března, se uskutečnilo pietní setkání u jeho hrobu i zádušní mše, kterou celebroval disidentský kněz František Lízna.